Sid: Rick Joyner je autorem mnoha knih, kterých se po celém světě prodaly miliony. Již déle než padesát let dostává přesná prorocká slova. Ve své poslední knize s názvem Jak překonat zlo v posledních dobách (Overcoming evil in the last days) mluví o svém vidění, které měl před třiceti lety, a které se v detailech naplňuje právě dnes.
RJ: Když se ptali učedníci Ježíše ve 24. kapitole Matouše na poslední dobu, položili mu tři otázky:
- Kdy k tomu dojde
- Jaké bude znamení tvé přítomnosti
- Jaké bude znamení konce tohoto věku
Právě mluvil o zničení chrámu v Jeruzalémě. Druhá otázky se často překládá: Jaké bude znamení tvého příchodu, ale jde o přítomnost, parousia.
Ježíš na všechny otázky odpověděl. To, co je z toho pro nás asi teď nejaktuálnější, je, že povstane „národ proti národu“. Slovem „národ“ se zde překládá řecké slovo etnos, z něhož je odvozeno slovo „etnický“. Ježíš nemluvil o bojích mezi národy, ale o bojích etnik, o etnických konfliktech, jež budou znamením poslední doby.
Domnívám se, že právě vidíme, jak se tento konflikt vyvíjí. Existuje zde již od pádu a vyhnání z ráje, ale dosud nikdy nenabral tak nevídaného rozsahu.
Pán proti tomu zvedá hráz. Kdykoli nepřítel vtrhává jako záplava, Pán dává povstat síle, která by se postavila proti ní. Jeho církev má být domem modlitby pro všechna etnos – etnika. Je zde totéž slovo. Věřím, že máme poslední příležitost toto zlo překonat.
Domnívám se, že rasismus je postaven na dvou nejhorších vlastnostech padlého člověka, jimiž je pýcha a strach, obojí současně. Lidé se stávají rasisty, jsou-li pyšní na tělesné aspekty, na svoji rasu, na své náboženství. Existuje i duchovní bigotnost – duchovní fanatismus. Když se začneme domnívat, že jsme lepší než ti druzí, protože patříme k určité skupině, denominaci.. Bůh se ale pyšným protiví a pokorným dává milost.
Pokud nás tedy vede ďábel i v těchto oblastech k pýše, jedná s ní Bůh. Pýcha nás ale vede k tomu, že se protivíme i Jemu.
Tou druhou věcí, která vede lidi k rasismu, je strach. Bojíme se těch, kteří se od nás liší. Jsme nejistí. Reagujeme, pokud nepasují do naší mentality, do našeho názorového systému. Dochází k tomu dnes v takovém rozsahu, jaký tu dosud nikdy nebyl. K netoleranci vůči rozdílům a odlišnostem.
My ale sloužíme Stvořiteli, který učinil každou sněhovou vločku jinou. Každý člověk je jiný než kterýkoli další. On to miluje. Ten správný druh různorodosti. Učinil nás jako jedinečné bytosti. Pokud tedy skutečně přebýváme ve Stvořiteli, máme-li se setkat s někým, kdo je jiný než my, nebudeme se cítit zastrašení, ale budeme očekávat, že se něco naučíme.
Sid: Řekni nám něco o čarodějnictví
RJ: O čarodějnictví se píše v 5. kapitole Galatským jako o jednom druhu „práce těla“. Když o tom přemýšlíme, představujeme si černou magii a podobné věci. To je jen jeden aspekt. Není to ten převažující druh čarodějnictví. Čarodějnictví používá jakéhokoli ducha jiného než je Duch svatý, ke kontrole a manipulaci lidí. Takže formou čarodějnictví je i používání přehnané reklamy a zveličování. Duch svatý je příliš důstojný na to, aby bombasticky přeháněl, kontroloval či manipuloval. Nekontroloval ani Adama s Evou v Ráji. Neuvědomujeme si, jaký vliv získalo čarodějnictví dokonce i v těle Kristově. Jedním z nejlepších příkladů toho v Písmu je král Saul. Když viděl, jak se shromažďuje nepřítel a lid prchá, ustoupil tomu tlaku a přinesl oběť. Neměl k tomu žádnou duchovní autoritu. Samuel mu řekl: „Počkej s tím až přijdu“. On ale tomu tlaku ustoupil, protože se nepřátel a lidu bál víc než Boha. Tudy to přichází. Když nás povzbuzuje a potvrzuje to, jak nás přijímají lidé, více než Bůh.
Lidé jsou nestálí. Tentýž dav, který volal: „Hosana, požehnaný, který přichází ve jménu Páně“, volal o pět dní později: „Ukřižuj ho!“ Pokud se tedy necháte řídit strachem z lidí, budete nestálí.
Opakem toho je král David. Když Amálekovci, teroristé jeho dnů, zajali nejen jeho vlastní rodinu, ale i rodiny jeho věrných, chystali se ho jeho muži kamenovat. David ale na tento tlak nereagoval. Je psáno, že se posílil v Jehovah, svém Bohu. U Něho hledal instrukce. Víc pozornosti věnoval tomu, co říká Bůh, než tomu, že jeho muži sbírají kameny. Toto je testem každého, kdo stojí v autoritě. Každý, kdo má autoritu, tím musí projít. Ten, kdo pod tlakem zacouvá, skončí u čarodějnice jako Saul. Toto je čarodějnictví. Je to padělek či napodobenina duchovní autority.
Sid: A co ďábelská pevnost náboženského ducha?
RJ: Já říkám, že satanův provázek třípramenný se skládá z čarodějnictví, z politického ducha a z náboženského ducha, protože obvykle přicházejí společně. Ale náboženský duch je v podstatě ďáblovým pokusem donutit nás, abychom postavili svůj vztah s Bohem na našich vlastních náboženských výkonech místo na tom, co vykonal Ježíš na kříži. My nesloužíme Bohu proto, abychom Jeho přízeň získali. My ji už máme díky tomu, co Ježíš skrze kříž udělal, a sloužíme Bohu proto, že Ho milujeme a chceme Ho potěšit; ne proto, abychom něco získali, nebo aby nás přijal. To už máme. Osobně se domnívám, že náboženský duch má v současnosti v církvi větší vliv než Duch svatý – když vezmeme církev jako celek.
Sid: Říkáš, že znakem posledních dnů je rasismus. Proč?
RJ: Protože to řekl Ježíš, v Mt 24, když řekl, že povstane národ proti národu. To je to řecké slovo etnikum. Mluvil o etnických konfliktech. Jsou to všechno semena zasetá do člověka. Když Ježíš řekl, že na sklonku věku je žeň, je to žeň všeho, co bylo zaseto. Jak dobro, tak i zlo dosahuje plné zralosti. Pšenice i terorismus. Proto vcházíme do období závěrečného konfliktu mezi světlem a temnotou.
Sid: Co považuješ za nejlepší způsob, jak přemoci tohoto ducha rasismu?
RJ: Začněme s pokorou. Potřebujeme porozumět tomu, že neexistuje nic hodnotnějšího než Boží milost. Když je psáno: „Pokorným dává milost“, jak se náš každodenní život změní, když hledáme, jak se všemožně pokořit, namísto toho, abychom se prezentovali jako ti lepší, velcí a důležití a snažili se propagovat sami sebe. Když proti lidské přirozenosti pokořujeme sami sebe, pak nás může propagovat sám Bůh.
Boží duch je protikladem padlého lidského charakteru. Máme mít odlišného ducha, ne ducha tohoto světa. Ježíš řekl, že každý, kdo se sám vyvyšuje, bude ponížen. Řekl KAŽDÝ. Také řekl: KAŽDÝ, kdo se pokořuje, bude vyvýšen. Jednou z nejarogantnějších věcí je pokoušet se ponižovat druhé. Na řadě míst Písma se ale píše: „Pokořujte se sami, sami sebe“. Nikde jsem neviděl napsáno: „Pokořujte svého pastora, svého souseda“. Ale my kritizujeme církev. To je Boží řemeslné dílo. Nese kvalitu Jeho provedení. Kritizujeme tím Boha a to, co On dělá.
Něco jiného je rozlišovat problémy, které v církvi nebo u křesťanů jsou. Máme-li Jeho ducha, děláme to kvůli nápravě, nikoli pro odsuzování a soud. Není možné chlubit se Boží milostí, protože ji v té chvíli ztrácíme. Převracíme Boží dary. To když si začneme myslet, že to Bůh udělal kvůli nám. Udělal to ale vše kvůli Synu. Všechno se završuje v Něm.
Sid: Co je tou nejvyšší hradbou rasismu, kterou musíme překonat?
RJ: Hradba mezi Židy a pohany. Rasismus posiluje ducha smrti. Do světa vstoupilo mnoho smrti skrze různé formy rasismu. Především skrze války, etnické nepokoje a konflikty. Lidé proti sobě bojují, protože se liší náboženstvím, vírou.. Vidíme ale také, že když jsou Židé a pohané naroubováni do jednoho stromu, jako v Římanům 9-11, do jednoho nového člověka, co jiného je to než život ze smrti? Je to vítězství nad duchem smrti.
Věřím, že to Pán dopustil pro své záměry. Musí to být přemoženo. Církev nemůže plně porozumět svému plnému určení, aniž by porozuměla Izraeli, plnému určení přirozeného Izraele. A oni nemohou plně porozumět svému určení, aniž by porozuměli tomu našemu. Dosud mezi námi existuje velké rozdělení. Ale věřím, že nakonec porozumíme tomu, že úplní jsme jedině spolu dohromady. To přinese to, čemu se říká Jeden nový člověk. Nově stvořený člověk, který se na Zemi objeví v souladu s Božím záměrem. Ten překoná každou rasistickou bariéru.
Sid: Říkáš, že církev z pohanů na sebe musí vzít to břemeno, dosáhnout k Židům.
RJ: Samozřejmě. Podívejme se na Petra, který byl poslán k Židům, a na Pavla, který byl poslán k pohanům. Vypadá to, jako kdyby to Bůh spletl. Proč neposlal k Židům Pavla, který studoval u toho nejlepšího rabína, ale vybral rybáře z Galileje, kterým Židé naprosto pohrdali? A proč Pavla poslal k pohanům, kteří nenáviděli farizeje? Protože oba uvedl do naprosté závislosti na Duchu svatém, aby své poslání naplnili. Žádný ze Židů nepřišel k Ježíši proto, že se mu líbil Petr. Potřebovali vidět v Petrovi někoho o mnoho většího, než kým byl Petr. Totéž s Pavlem. Ten dokonce napsal Galatským, že ví, že jeho tělo pro ně bylo zkouškou, ale že viděli skrze ně a přijali ho jako Božího anděla. Musel mít Božího ducha a Boží milost.
Zeptal jsem se v jednom z největších mesiánských sborů, kolik přítomných Židů bylo přivedeno jiným Židem. Téměř nikdo. Úkolem Židů je být Petry své doby. Židé jsou úspěšnější, když jdou k pohanům. Celé Písmo napsali Židé. Potřebujeme rozumět tomu, že oni jsou ty přirozené Boží větve. A my jsme ty plané, naroubované k nim do toho ušlechtilého stromu.
Sid: Rick ve své knize Jak překonat zlo v posledních dobách (Overcoming evil in the last days) mluví o tom, jak rozlišit a překonávat všechny tyto druhy silných pevností. Proč vnímáš takovou naléhavost zveřejnit to právě teď?
RJ: Dny se krátí. Skutečně se blížíme ke konci tohoto věku, který považuji za ten nejúžasnější, v jakém by člověk mohl žít a vidět ty velké Boží skutky. Je to doba, kdy se všechno dostává k sobě, dohromady. Děje se to. Sklizeň se blíží ke konci. Bude sklizena i celá Země, jak o tom čteme v knize Zjevení. Jsme tady k tomu.
Sid: Ty učíš Izajáše 60,1-2. Vysvětli to.
RJ: Píše se tam: 1Povstaň, rozjasni se, protože přišlo tvé světlo a vzešla nad tebou sláva Jehovah. 2Neboť hle, tma přikryje zemi a hustá temnota národy, ale nad tebou zazáří Jehovah a bude nad tebou vidět jeho sláva.
V době té nejhlubší temnoty uvidíme Boží slávu. A ve třetím verši se píše: A národy půjdou ke tvému světlu a králové k záři tvého povznesení. Ta sláva zvítězí. To je ta sklizeň.
