V bouřlivé debatě o izraelských králích a povaze jejich království je tato otázka pravděpodobně nejsnadněji zodpověditelná a panuje u ní téměř naprostá shoda. Králové David a Šalomoun žili a vládli především v 10. století př. n.l.
Přesně řečeno, král David vládl Izraeli přibližně od roku 1011 do roku 971 př. n.l., král Šalomoun vládl Izraeli přibližně od roku 971 do roku 931 př. n.l.
Informace o vládcích v biblických knihách Královských a v knihách Paralipomenon poskytují dostatek údajů umožňujících rámcové zařazení Davida a Šalomouna do období 10. století. Pomocí klíčových dat a synchronismů je ale poměrně snadné určit data obou králů přesně.
Důležitým rokem pro tyto výpočty je rok, kdy byla zahájena stavba Šalomounova chrámu. V 1 Kr 6,1 je zaznamenáno, že byla zahájena ve čtvrtém roce Šalomounovy vlády. Běžně uváděné a všeobecně přijímané datum je 967 př. n.l. Na základě tohoto data můžeme vypočítat, že Davidova čtyřicetiletá vláda (2 Samuelova 5,4) začala kolem roku 1011 př. n. l. V 1 Kr 11,42 se uvádí, že Šalomoun vládl 40 let, což klade jeho smrt do doby kolem roku 931 př. n.l. V roce 931 také Šalomoun zemřel.
Jak víme, že Šalomounův chrám začal být stavěn v roce 967? Na tomto datu je jedinečné to, že bylo stanoveno zcela nezávisle několika metodami a chronologickými směry.
Typickou metodou datování biblických králů a událostí je kombinace archeologických informací a biblického textu. Několik izraelských a judských králů je zmíněno na časově zařazených artefaktech a přiřazeno k vládě konkrétních asyrských a babylonských králů se známými daty.
Z nich nejvýznamnější klíč poskytuje kombinace biblických údajů se záznamy asyrského krále z 9. století př. n.l. V tomto případě se jedná o nápisy z 9. století př. n.l. na památných kamenech asyrského krále Šalmanesera III. a vyobrazení na jeho reliéfu:
Jehú ben Omri vzdává hold králi Šalmaneserovi III. na černém obelisku z Nimrudu. S.G.Johnson, CC-BY-SA-3.0
1) Šalmaneserův kurchský monolit. Tato stéla popisuje jeho vítězství v bitvě u Qarqaru/Karkaru proti levantské alianci v roce šest jeho vlády (853 př. n.l.). Jedním z bojujících, které zmiňuje, je Achab izraelský, který poskytl vojsko a vozy.
2) Šalmaneserova socha Kurba'il. Nápis na této soše uvádí, že v osmnáctém roce Šalmaneser přijal daň od izraelského krále Jehú.
3) Šalmaneserův černý obelisk - zobrazuje Jehúa, jak se klaní a přináší dary, a to v souvislosti s tažením do Levanty v 18. roce Šalmaneserovy vlády.
Kurba'il, socha asyrského krále Shalmanesera III., Nimrud, 858-824 př.n.l. Irácké muzeum v Baghdádu. O.S.M.Amin, CC-BY-SA-4.0
Na Šalmaneserových pomnících jsou tedy zmíněni dva izraelští králové - Achab v souvislosti s bitvou u Karkaru v šestém roce Šalmaneserova panování, a Jehú v osmnáctém roce Šalmaneserova panování - s odstupem 12 let.
Nyní si všimněte biblického popisu. Po Achabovi nastoupil jeho syn Achazjáš, jemuž se připisuje dvouletá vláda (1 Kr 22,51-52). Po Achazjášovi nastoupil na trůn Jehoram, který vládl 12 let (2 Kr 3,1), poté nastoupil Jehú. Z biblických záznamů se zdá, že mezi Achabem a Jehúem je 14 let – což ovšem neodpovídá Šalmaneserově dvanáctileté mezeře. Která zpráva to tedy má špatně - biblická nebo asyrská?
Ani jedna, ani druhá. Víme to díky pozoruhodné práci pravděpodobně nejuznávanějšího biblického chronologa Edwina Thieleho (1895-1986), který zjistil, že tyto údaje ve skutečnosti obsahují klíč k nastavení a synchronizaci biblických časových linií. Thiele ukázal, že to dokazuje, že izraelské království používalo tzv. metodu počítání vládnutí bez přírůstkového roku. Tato metoda počítá první, částečný kalendářní rok vlády krále jako jeho první rok. Achazjáš tedy vládl pouze jeden celý rok a Jehoram celých 11 let. Celkem tedy Achabovu a Jehúovu vládu dělí 12 let.
Šalmaneserova socha z Kurkhu s popisem bitvy u Karkaru 853 př.n.l. British Museum. O.S.M.Amin, CC-BY-SA-4.0
Jelikož Šalmaneser zaznamenal, že tyto krále dělí 12 let, musel být Achab v době bitvy u Karkaru/Qarqaru v posledním roce své a v šestém roce Šalmaneserovy vlády, a Jehú v prvním roce své a v 18. roce Šalmaneserovy vlády.
To nám dává dobrou synchronizaci, od níž můžeme postupovat zpětně: Šalmaneserův šestý rok, rok bitvy u Karkaru se shoduje s posledním rokem Achabovy dvaadvacetileté vlády. Od tohoto bodu se můžeme s použitím vnitřní biblické chronologie a metody počítání let, která se nevztahuje na nástupnické roky, vrátit zpět do doby Davida a Šalomouna.
Který však byl Šalmaneserův šestý rok (rok bitvy u Karkaru) a současně poslední rok Achabovy vlády? To lze odvodit z asyrských záznamů zahrnujících celá staletí a známých jako Seznamy limmu. Ty tvoří řada každoročních záznamů o všech významných událostech v každém jednotlivém roce království: dobývání, korunovace, katastrofy a to důležité – zatmění Slunce.
Tyto seznamy lze synchronizovat se záznamy z jiných království, včetně izraelského a judského (s využitím informace o asyrském dobytí severního izraelského království v letech 721-718 př. n. l.). Záznamy o astronomických událostech (zatměních Slunce) umožňují data ještě více upřesnit, a to i na den, pomocí moderních astronomických výpočtů. To umožňuje s velkou jistotou zařadit rok bitvy u Karkaru do šestého roku vlády Šalmanesera III. a posledního roku Achabovy vlády - do roku 853 př. n.l.
Zpětným postupem od roku 853, s využitím interních biblických informací a neakcesorického počítání let, lze stavbu chrámu datovat do roku 967.
Tyto pozoruhodné důkazy jsou však jen částí příběhu. Thiele nevěděl, že jiný učenec - za použití zcela jiné metody - již dříve dospěl k přesnému datu výstavby chrámu. Tuto práci provedl belgický učenec a kněz Valerius Coucke (1888-1951). Coucke záměrně ponechal stranou biblické i soudobé archeologické informace a pokusil se datovat stavbu chrámu pouze na základě informací z klasických dějin.
Couckeho zdroje:
1) řecká Parská kronika, poměrně přesný zápis historických událostí na mramorové desce z řeckého ostrova Paros, ze třetího století př. n.l., který uvádí, že Trója padla 945 let před vznikem kroniky - pád města tedy spadá do doby kolem roku 1208 př. n.l.
2) Historik Pompeius z prvního století napsal, že fénické město Týr bylo založeno jeden rok před pádem Tróje a že Kartágo bylo založeno 72 let před založením Říma
3) Historik Josephus uvádí, že král Chíram začal pomáhat Šalomounovi se stavbou chrámu v 241. roce po založení Týru - přibližně v roce 968 př. n.l., a že od toho roku bylo po 143 letech založeno Kartágo
4) Týrský královský seznam zaznamenaný Meandrem
5) Klasičtí historikové se shodují na založení Říma 753-752 př.n.l. a založení Kartága roku 825-824 př.n.l., takže začátek stavby chrámu pak připadá na rok 968-967 př.n.l.
6) Fénický kalendář, který dle názvů měsíců v Bibli používali Šalamoun i Chíram, a který začíná měsícem tišri, pomohl upřesnit, že stavba chrámu začala na jaře roku 967 př.n.l.
Soulad v těchto závěrech je překvapivý. Dva učenci, kteří pracovali nezávisle na sobě a používali zcela odlišné metody, dospěli k naprosto stejnému datu rané biblické události - v naprostém souladu s biblickými, asyrskými, klasickými a dokonce i astronomickými záznamy. Samotná chronologie tak poskytuje pádný důkaz o historicitě biblického vyprávění, které přesně popisuje podrobnosti týkající se Davida, Šalamouna a stavby chrámu.
Zdroj:
Staff of Armstrong Institute: Dating the United Monarchy to the 10th Century B.C.E. Exhibit 2024 Let the Stones Speak Magazine Issue.
