Kázání Orala Robertse při Oral Roberts Crusade v Detroitu, Michigan, 5. června 1956
Věnujte pozornost třetí kapitole z knihy Daniel. Začínáme číst od třináctého verše:
13Nato Nebúkadnesar v hněvu a rozlícení poručil přivést Šadraka, Méšaka i Abed-nega. Oni muži byli hned přivedeni před krále. 14Nebúkadnesar promluvil a řekl jim: Je to úmysl, Šadraku, Méšaku a Abed-nego, že mé bohy neuctíváte a té zlaté soše, kterou jsem dal postavit, se neklaníte? 15Jestlipak jste teď připraveni, že v čase, kdy uslyšíte hrát roh, píšťalu, citeru, lyru, cymbál, orchestr či jiný hudební nástroj, padnete a budete se klanět té soše, kterou jsem vyrobil? Ale jestli se klanět nebudete, v tu hodinu budete uvrženi doprostřed rozpálené ohnivé pece. A kdo je bůh, že by vás vysvobodil z mé ruky? 16Šadrak, Méšak i Abed-nego odpověděli a řekli králi: Ó, Nebúkadnesare, na to my tobě nemusíme dávat žádnou odpověď. 17Je-li tomu tak, náš Bůh, jehož uctíváme, nás může vysvobodit z rozpálené ohnivé pece. I ze tvé ruky, králi, nás vysvobodí. 18Ale i kdyby ne, známo buď tobě, králi, že tvé bohy uctívat nebudeme a té zlaté soše, kterou jsi dal postavit, se nebudeme klanět. 19Rázem Nebúkadnesara naplnil hněv a výraz jeho tváře se vůči Šadrakovi, Méšakovi i Abed-negovi změnil. Ihned přikázal tu pec rozpálit sedmkrát více, než ji obvykle rozpalovali. 20Pak udatným bojovníkům ze svého vojska přikázal, aby Šadraka, Méšaka i Abed-nega svázali, aby byli uvrženi do rozpálené ohnivé pece. 21Oni muži byli hned svázáni ještě ve svých kabátech, kalhotách, turbanech a ve svém oblečení a uvrženi doprostřed rozpálené ohnivé pece. 22Protože králův rozkaz byl tak prudký a ta pec byla neobyčejně rozpálena, ony muže, kteří Šadraka Méšaka i Abed-nega zvedali, pozabíjel plamen ohně. 23Ale ti tři muži, Šadrak, Méšak i Abed-nego, svázáni dopadli doprostřed rozpálené ohnivé pece. 24Král Nebúkadnesar se náhle zhrozil a poděšeně vstal. Promluvil na své rádce a řekl: Copak jsme doprostřed ohně neuvrhli trojici svázaných mužů?! Odpověděli králi a řekli: Určitě, králi. 25Nato řekl: Hle, vidím čtveřici mužů rozvázaných, jak si chodí uprostřed ohně, nemají žádné zranění a vzhled toho čtvrtého připomíná nějakého syna bohů. 26Pak Nebúkadnesar přistoupil ke vstupu do rozpálené ohnivé pece a řekl: Šadraku, Méšaku a Abed-nego, otroci boha Nejvyššího, vylezte a pojďte sem! Nato Šadrak, Méšak i Abed-nego vylezli zprostřed ohně. 27Shromáždili se i satrapové, prefekti a místodržitelé i královští rádcové a hleděli na ony muže, nad jejichž těly neměl oheň moc, ba ani vlasy na hlavě se jim neožehly, ani na kabátech nebylo nic znát, dokonce se okolo nich nešířil ani zápach ohně. (ČSP)
Jeruzalém ležel jako diamant na sametové podložce, geograficky přesně v centru Země. Bylo to město velkého Boha a velkého krále. Daleko na jihovýchod od Jeruzaléma leželo jiné město. Výsledek největší pýchy a dovednosti, s jakou kdy člověk stavěl, Babylon, skvělý, mocný Babylon. Svět na Babylon dodnes myslí a mluví o něm. Jeho hradby byly přes 90 metrů vysoké a nahoře dostatečně široké pro osm vozů jedoucích vedle sebe. Uvnitř hradeb se nacházely slavné Visuté zahrady, které Nebúkadnesar postavil pro svou pyšnou a marnivou manželku - jeden z divů starověkého světa.
Nebúkadnesar vzal své legie a vyrazil na dobyvačný pochod po celé známé zemi, dobyl svět a odvedl do zajetí výkvět z každého národa i bohy těch přemožených národů. Když Nebúkadnesar, tento pyšný a domýšlivý muž, spatřil své dobyté území a kořist a uviděl tu hromadu bohů a uvědomil si, že žádná pozemská mocnost nebyla schopna před jeho náporem obstát, rozhodl se, že udělá bohem sám sebe. Zhotovil sochu podle své podoby, z ryzího zlata, vysokou 30 metrů, a postavil ji na Durhamských pláních. Vydal rozkaz. Za zvuků hudby měl každý člověk padnout na zem, obrátit tvář k té soše a volat: „Veliký je Nabuchodonozor, náš bůh! Velký je Nabuchodonozor, náš bůh!“
Jednoho dne pak vzal své skvělé legie, pochodoval přes rozpálený žár třpytivého písku pouště, oblehl město Jeruzalém, město Boha, Velkého krále, rozbil hradby, zbořil chrám, zničil město a zajal samotný výkvět národa... krásná mladá hebrejská knížata, mladíky jako byli Šadrach, Mešach a Abednego, a ukázal jim tu strašlivou hořící ohnivou pec, o níž řekl, že ji rozžhaví sedmkrát víc než obvykle. Řekl: „Buď se skloníte, nebo shoříte,“ a tito mladí muži, tito mladí služebníci nejvyššího Boha, stanuli tváří v tvář jedné z životních nevyhnutelností.
Vaše náboženství bude podrobeno zkoušce. Vaše víra bude vyzkoušena. V tomto světě je ďábel, který nenávidí Boha, a který nenávidí Boží lid. Těmto mladým mužům bylo řečeno: „Buď se budete klanět mému bohu, nebo shoříte v mé peci.“ A tak se stalo.
Víra, pravá víra bude podrobena zkoušce. Do nebe se nedostanete na květované pohovce. Nedostanete se tam ani ďáblovým hněvem. Budou to lidé, kdo se proti vám postaví, a budou vás pronásledovat všemi myslitelnými způsoby.
Ďábel ti bude říkat: „Když sloužíš Bohu, budu o tobě lhát, budu tě pomlouvat, budu tě pronásledovat, budu tě honit... když se mi nebudeš klanět, shoříš v mé peci.“ Ďábel bude používat všechny lži světa, ale já vám řeknu, co řekly tři hebrejské děti, když jim ten starý Nebúkadnesar řekl: „Buď se pokloníte mému bohu, nebo shoříte v mé peci.“ Řekly: „Možná shoříme v tvé peci, ale tvému bohu se klanět nebudeme.“ A víte, co řekl Bůh? Bůh řekl: Když se nebudete klanět Nebúkadnesarovu bohu, postarám se o to, abyste neshořeli v jeho peci.
Bůh hledá lidi, kteří učinili rozhodnutí, že hodí svůj los na Boží stranu... kteří získají Ducha svatého, srdce, modré nebe, rudou krev, záchranu na samém dně. Taková víra, která se vám dostane až pod límeček, váš pokřivený život narovná a něco z vás udělá!
To je to, co Bůh hledá! My jsme to zkompromitovali, a lidé, kteří to zkompromitovali, hoří. Nemají Boží moc. Nemají pomazání Duchem. Nemají víru, která je potřebná k vítězství v ohnivých výhních života. Nekompromitujeme pouze samotné spasení, ale také pomazání Ducha Božího. Nemůžeme konat Boží dílo, pokud nejsme pomazáni k tomu, abychom Boží dílo konali, a k tomu musíte mít Ducha Božího na sobě. Čtete Bibli, jděte zpátky, do dějin víry: David, Mojžíš, Eliáš, Samuel, Petr, Pavel a Jan... muži, kteří vysvobodili svá pokolení... muži, kteří měli Boží moc, byli Bohem pomazáni. Duch na ně sestoupil. Lidé říkají: „Bratře Robertsi, co myslíš tím Duchem? Co myslíš tím, že musíš být pomazán?“
Je lepší to cítit než vysvětlovat. Já vím toto: když nejsem pomazaný, nemám moc od Boha. Když nekážu s pomazáním nebo se nemodlím s pomazáním, nedějí se velké věci. Ale ve chvíli, kdy na mě pomazání přijde, jsou lidé vysvobozováni. Proč? Pomazání láme jho! Pomazání láme jho! Pomazání láme jho! Pomazání láme jho! Pomazání láme jho! Pomazání láme jho! Pomazání láme jho!
Co zlomí jho hříchu? Pomazání Božího Ducha. Co zlomí jho nepravosti? Pomazání Božího Ducha. Co zlomí jho nemoci? Pomazání Božího Ducha. Co zlomí jho špatných návyků? Pomazání Božího Ducha. Co promění život muže nebo ženy? Pomazání Božím Duchem. Pokud tomu věříte, řekněte „Amen“.
Král řekl: „Buď se budeš klanět mému bohu, nebo shoříš v mé peci. Tři hebrejští chlapci, Šadrach, Méšak a Abednego, řekli dvě věci. Nejprve řekli: „Můžeme shořet v tvé peci, ale tvému bohu se klanět nebudeme. V plamenech tvé pece si můžeme nechat vybělit kosti, ale naše duše bude stát stále rovně. Můžeš nás ponižovat, vysmívat se nám, dělat si z nás blázny, tady na veřejnosti, ale přesto budeme v našich srdcích přímí u všemohoucího Boha. Můžeš s námi házet a svazovat nás, můžeš nám svázat nohy, až se koleny dotkneme země, ale v duchu budou naše oči vzhlížet k hoře, z níž přichází naše pomoc. To je první věc, kterou řekli.
To druhé, co řekli, bylo: „Králi! Bůh, kterému sloužíme, nás může z tvé ruky vysvobodit.“ To je prohlášení víry. Řekli: „Králi, Bůh, kterému sloužíme, je schopný.“ Nuže, Bůh je schopný, ale je schopný pouze pro lidi, kteří mu slouží. Tomu musíte rozumět. Pokud nesloužíte Bohu, pokud Bohu nevěříte, Boží schopnost pro vás není dostupná. Říkají: „Bůh, kterému sloužíme, je schopný.“ To je pravda. Schopný čeho? Vysvobodit nás! On je schopen. Nechte mu tu zodpovědnost, náš Bůh je schopen. Ať to křičí andělé z nebeských hradeb: „Náš Bůh to dokáže!“ Ať to kazatelé křičí ze svých pódií: „Náš Bůh to dokáže!“ Ať si to pohané marně představují: „Náš Bůh to dokáže“. Ať jdou Pavel a Silas do vězení ve Filipi, náš Bůh je mocný. A On tím místem otřese skrze změtřesení, zlomí pouta svých zajatců a propustí je na svobodu. Ať jen hodí Daniela do jámy lvové pro jeho modlitby a víru v Boha, náš Bůh je schopný. Upevní všem lvům na tlamy zámek, aby žádný z nich nemohl Danielovi zlomit ani jednu kost v těle. Náš Bůh je toho schopen!
On je schopen vysvobodit i tři hebrejské děti, a také to udělal! Je schopen vysvobodit nás a vysvobodí nás! Nebojte se ničeho kromě jediné věci: Bojte se kompromisu víry. Bojte se obětovat zásady správného života. Bojte se porušit zákony Bible. Bojte se vybočit z cesty nebo ze vztahu s dobrým Bohem. Bojte se dělat kompromisy. Pokud se totiž odmítnete sklonit, Bůh říká, že nemůžete shořet. Pokud se postavíte za to, co je správné, Bůh vás provede. Bůh je totiž schopný a vysvobodí vás, pokud se odmítnete sklonit.
Tito mladí muži se ocitli v ohnivé peci života. Není to žádné nové místo. Boží lid musel čelit ohnivým pecím života odjakživa. Musel jí čelit i Josef. Byl prodán svými bratry do otroctví. Byl odveden do Egypta a stal se zajatcem v cizím domě. Ano, věděl, co to bylo, být v hořící ohnivé peci života, ale Bůh ho vyvedl ven. I Daniel byl dán do hořící ohnivé pece. Protože se třikrát denně modlil k Bohu, byl uvržen do jámy lvové.
Joba kvůli jeho poctivosti vůči Bohu zasáhl ďábel bolestivými vředy a strašlivou nemocí od hlavy až k nohám. Víte, ohnivá pec života může mít mnoho, mnoho podob. Někdy je to nemoc. Někdy je to chudoba. Někdy je to jen ztráta. Někdy je to zrada přátelství, nenávist, pomsta. Může to být cokoli, co vám dokáže zničit život.
Ocitli se uprostřed ohnivé pece života. Starý král se neuklidnil, stále chodil kolem. Stále myslel na Šadracha, Mešacha a Abednega, až přišel a řekl: „Otevřete dveře, abych se podíval dovnitř.“ Když to udělali a on nahlédl dovnitř, téměř mu to vyrazilo dech. Zavolal své rádce a místodržící a řekl: „Muži, cožpak jsme nehodili tři svázané muže doprostřed ohně?“ Oni řekli: „Ano, jenom tři, králi.“ On řekl: „Vidím čtyři. Jsou volní! Procházejí se! Nic se jim nestalo, nic se jim nestalo! A ten čtvrtý se podobá Božímu Synu.“
Ten Čtvrtý muž přišel v jejich naléhavé situaci, aby potlačil šlehající plameny, zbavil oheň jeho ničivosti a palčivosti, a aby své děti osvobodil! Kým je tento Čtvrtý muž?
Řeknu vám, kdo to je. V knize Genesis je to Semeno ženy. V Exodu je to pesachový Beránek. V knize Leviticus náš velekněz a v Numeri je Sloup oblakový ve dne a Sloup ohnivý v noci. V Deuteronomiu je prorok jako Mojžíš a Jozue, Velitel naší záchrany. V knize Soudců je naším Soudcem a Zákonodárcem a v knize Rút je naším Zastáncem a Vykupitelem. V první a druhé Samuelově je naším důvěryhodným Prorokem a v knihách Královských a Paralipomenon naším vládnoucím Králem. V Ezdrášovi je naším věrným Písařem, v Nehemiášovi Obnovitelem rozbořených zdí lidského života. V Ester je naším Mordechajem, v Jóbovi naším Denním pramenem z výšin a naším věčně živým Vykupitelem. V Žalmech Pánem, naším Pastýřem, v knize Přísloví a v Kazateli naší Moudrostí. V Písni písní Milencem a Ženichem. V Izajášovi je Knížetem pokoje, a v Jeremiášovi Spravedlivým výhonkem. V Pláči je Plačícím prorokem, v Ezechielovi Podivuhodným mužem se čtyřmi tvářemi, v Danielovi Čtvrtým mužem v hořícím ohni pece. V Ozeáši je věrným Manželem, navždy ženatým s odpadlíkem. V Joelovi je Křtitelem v Duchu svatém a ohni, v Ámosovi Nositelem našich břemen. V Obadjášovi je Mocným k záchraně, v Jonášovi naším velkým zahraničním Misionářem. V Micheáši je Poslem s krásnýma nohama, v Nahumovi Mstitelem Božích vyvolených. V Habakukovi je Božím evangelistou volajícím: „Obnov své dílo v těchto letech.“ V Sofonjášovi Zachráncem, v Ageovi Obnovitelem ztraceného Božího dědictví, v Zachariášovi je pramenem otevřeným v domě Davidově kvůli hříchu a nečistotě. V Malachiášovi Syn spravedlnosti povstávající s uzdravením na křídlech.
Kdo je tento Čtvrtý muž? V Matoušovi je to Mesiáš. U Marka je to Divotvůrce, u Lukáše Syn člověka, u Jana Syn Boží, ve Skutcích apoštolů Duch svatý. V listu Římanům je naším Ospravedlnitelem, v listu Korintským naším Posvětitelem, v listu Galaťanům naším Vykupitelem z prokletí zákona, v Efezským Kristem nevystižitelného bohatství, ve Filipanům Bohem, který naplňuje všechny naše potřeby, v Koloským Plností božství v těle, v první a druhé Tesalonickým naším už brzy přicházejícím Králem, v první a druhé Timoteovi je Prostředníkem mezi Bohem a člověkem, v Titovi je naším věrným Pastýřem, ve Filemonovi Přítelem bližším než bratr. V Židům je Krví věčné smlouvy, v Jakubovi velkým Lékařem, v první a druhé Petrově vrchním Pastýřem. V prvním, druhém a třetím listu Janově je Láskou. U Judy je Pánem přicházejícím s desetitisíci svých svatých, ve Zjevení je Králem králů a Pánem pánů!
Kdo je tento Čtvrtý muž? Řeknu vám, kdo to je. Je to Ábelova oběť, Noemova duha, Abrahamův beran, Izákova studna, Jákobův žebřík, Izacharovo břemeno, Judovo žezlo, Mojžíšova hůl, Eliášův plášť, Eliášova hůl, Samuelův roh s olejem, Davidův prak, Izaiášův fíkový obklad, Ezechiášovy sluneční hodiny, Pavlovy kapesníky a zástěry, Petrova skála, Janovo perlové město.
Vdově je manželem, sirotkovi otcem. Těm, kdo putují temnou nocí, je jasnou jitřní hvězdou. Těm, kdo putují osamělým údolím, je lilií z údolí, růží ze Šaronu, žezlem života a medem ze skály v údolí.
Kdo je to? Kdo je ten Čtvrtý muž? Je to Ježíš! Ježíš, Syn Boží!
Ten Čtvrtý muž věděl, že tři hebrejské děti byly vhozeny do ohnivé pece, protože se odmítly klanět modlářskému bohu. Když vyšel, vysvobodil je. Král zvolal: „Šadrachu! Mišachu a Abednego, vyjděte a pojďte sem!“ Šadrak a Abednego se vrátili do svých domovů. Když vyšli, ucítil vůni jejich šatů, prohlédl jejich těla a prohlásil, že na jejich oděvy nepřešel pach ohně, ani na jejich vlasech není ohnivý poprašek. Takovým způsobem nemůže vysvobodit žádný jiný Bůh.
Muži a ženy, poslouchejte mě dnes večer. Poslouchejte mě. Je toho tolik, co může ďábel udělat. Jeho moc ale končí u dveří pece, kde začíná moc Čtvrtého muže.
Jejich víra pozdržela přírodní zákon. Byli z toho ohně vysvobozeni a to jediné, co ten oheň mohl spálit, byla pouta na jejich tělech. Je něco, co ten oheň spálit nemohl, a to byli oni. To jediné nezničitelné na tomto světě je křesťan sloužící Bohu... ať muž nebo žena, kteří věří v Pána, Boha nebe a země. Pokud tomu věříte, řekněte Amen.
Editovaný strojový překlad
