Je všeobecně známo, že „alfa a omega“ jsou krajní písmena řecké abecedy – první a poslední. Jelikož jsme již několikrát ukázali, že řecký text Zjevení je překladem z hebrejštiny, není ani tento výraz původní. Většina lidí se domnívá, že podkladem k takovémuto překladu je hebrejský ekvivalent alfy a omegy, tedy alef a tav - první a poslední písmeno hebrejské abecedy. Je tu ale jeden problém: Tento výraz se ve Starém zákoně nevyskytuje ani jednou!
Výraz „alef a tav“ bývá často spojován se znakem pro předmět, ALEF-TAV, „et“, který se ale nikdy neužívá ve stejném významu jako ALEF VETAV, „alef a tav“. „Alef a tav“ znamená „první a poslední“, zatímco „et“ označuje ve větě předmět, případně dodává nějakému slovo důraz.
Příklad: Genesis 1,1: Na počátku stvořil Elohím ALEF-TAV (=et) nebe (4. pád) a zemi.
ALEF-TAV (et) tedy nikdy nenese význam „první a poslední“. Pokud se ale ALEF VETAV ve Starém zákoně nevyskytuje, z čeho mohl ten řecký výraz „alfa a omega“ vzniknout?
Ve Zjevení jsou čtyři místa, kde se tento výraz vyskytuje: (TR = Textus receptus; Oo.1.16 – Vat. Ebr. Ms.)
Zjevení 1,8:
- TR: Já jsem ta alfa a ta omega, počátek a konec; Εγω ειμι το α και το ω αρχη και τελος
- Oo.1.16: Já jsem ten první a ten poslední, počátek i ten konec
Zjevení 1,11:
- TR: Já jsem ta alfa a ta omega, ten první a ten poslední.. εγω ειμι το α και το ω ο πρωτος και ο εσχατος..
- Oo.1.16: Já jsem ten první a ten poslední
Zjevení 21,6:
- TR: Já jsem ta alfa a ta omega, počátek a konec, ten první a ten poslední; εγω ειμι το α και το ω η αρχη και το τελος
- Oo.1.16: Já jsem ten první a ten poslední, počátek i ten konec
Zjevení 22,13:
- TR: Já jsem ta alfa a ta omega, ten počátek a ten konec. Εγω ειμι το α και το ω αρχη και τελος ο πρωτος και ο εσχατος.
- Oo.1.16: Já jsem ten první a ten poslední, počátek i ten konec.
Je pozoruhodné, že ani na jednom místě hebrejského sefardského textu nenajdeme ani „alfa a omega“, ani „alef a tav“, ale na všech místech nacházíme „první a poslední“, což je citát ze Starého zákona:
Izajáš 44,6: Toto praví JHVH, král Izraele a jeho vykupitel, JHVH zástupů: Já jsem první a já jsem poslední; kromě mne není žádný Elohím. (ČSP; Boží tituly dle originálu)
Ve Zjevení 22 o sobě Ješua prohlašuje, že On je ten první a poslední, a z porovnání s veršem Iz 44,6 jasně vyplývá, že On je JHVH, nikoli řecká písmena „alfa a omega“.
Izajáš 48,12-13a: Slyš mě, Jákobe, Izraeli, můj povolaný. Já jsem, já jsem první, já jsem také poslední. Ano, má ruka založila zemi a má pravice rozestřela nebesa. (ČSP)
Ješua tím, že o sobě ve Zjevení prohlašuje, že je první i poslední, také v kontextu Izajáše sděluje, že je zároveň stvořitelem nebe i země.
Hebrejský sefardský manuskript Zjevení je tedy i ohledně používání výrazu „první a poslední“ v souladu se Starým zákonem. Ani Izajáš, ani hebrejský sefardský rukopis Zjevení nepoužívá výraz „alfa a omega“ ani „alef a tav“.
