Přemýšleli jste někdy o tom, jestli ta Bible, kterou máte při ruce, je stejná jako Písmo, které mohl číst Ježíš? Křesťané označují Bibli židovského národa termínem Starý zákon; je ale 39 knih dnešního Starého zákona synonymem toho, co by za Písmo považoval Ježíš?
Ježíšova ruka se svitkem Izajáše 25,9 na byzantské mozaice z 5. stol. v Hosios David v Soluni. Giovanni Dall'Orto, Wikimedia Commons, CC-BY-SA-PD-self
A jaká by byla Ježíšova zkušenost ohledně čtení Bible? Máme různé překlady Bible. Chceme-li prozkoumat více výkladů dané pasáže, můžeme tu pasáž porovnat v řadě překladových verzí, protože překlad je současně i výkladem. Mohl i Ježíš číst různé verze Písma, a pokud ano, tak jaké?
Podle důkazů z prvního století nemusela mít Ježíšova „Bible“ (lze-li ji tak vůbec nazvat) pevný seznam knih, jaký má naše Bible. Překlady však již v Ježíšově době existovaly. Ježíš tak mohl znát populární řecký překlad hebrejského Písma, obecně známý jako Septuaginta, který existoval již dlouhou dobu, stejně jako další řecké a dokonce i některé aramejské překlady.
I když je obtížné srovnávat Ježíšovu Bibli s některou verzí našich současných překladů, dá se říci, že Ježíšova Písma, v různé hebrejské podobě a v řeckých překladech, byla možná něco jako moderní křesťanské knihkupectví s řadou překladů, z nichž každý sloužil jinému účelu.
Které knihy byly zastoupené v Ježíšově Bibli?
Ve starověkém Blízkém východě existovalo mnoho spisů a textů, ale nedochoval se seznam biblických knih či hebrejských Písem z doby před Ježíšovou smrtí. Na toto období se můžeme dívat jen jako přes matné sklo, s několika málo vodítky. Dobrým místem pro hledání vodítek, která máme, je však Kumrán, kde byly nalezeny svitky od Mrtvého moře. Všechny knihy, k nimž esejci, židovská komunita, která ty svitky pravděpodobně opisovala a střežila, napsali komentáře a citovali je jako Písmo (se slovy „je psáno“), se nakonec staly součástí židovského kánonu. Existuje jen jedna výjimka, citace díla známého jako Jubilea, které bylo v Kumránu velmi oblíbené, jak o tom svědčí četné dochované rukopisy.
Filón Alexandrijský, židovský filozof, který zemřel kolem roku 40 n.l., uvedl jako Písmo svaté knihy od Genesis po Deuteronomium (Pentateuch, pět knih Mojžíšových) a další texty, které známe z našeho současného Starého zákona, ale neposkytl nám seznam těch knih. Nejbližší taková informace z doby kolem Ježíšova narození pochází od židovského historika Josepha, který zemřel kolem roku 100 n.l. Ačkoli knihy nejmenuje, říká nám, že Židé mají pouze 22 knih, kterým právem důvěřují: pět knih Mojžíšových, 13 knih Proroků a čtyři zbývající knihy chvalozpěvů a návodů pro život.
Ačkoli badatelé diskutují o identitě některých z těchto knih, Josephus popisuje uzavřený kánon a tvrdí, že takový je již delší dobu (můžete si to přečíst v jeho knize Proti Apionovi 1,37-42). Jeho 22 knih odráží rané číslování, kdy se několik jednotlivých knih, které jsou dnes ve Starém zákoně, počítají jako jedna. Například v Ježíšově době bylo dvanáct Malých proroků považováno za jednu knihu nebo svitek.
Tím nejlepším svědectvím o knihách, které by Ježíš považoval za Písmo, je však Nový zákon, který jmenuje a cituje Tóru (prvních pět knih Starého zákona), mnoho knih „velkých“ i „malých“ proroků, Jóba, Žalmy a Přísloví. Autoři Nového zákona necitují jako Písmo všechny knihy židovského kánonu, ale necitují žádné knihy, které jsou mimo židovský kánon. Když začali křesťané ve druhém století sestavovat první seznamy biblických knih, zahrnovali do nich pouze knihy židovského Písma.
Josephus měl pravděpodobně pravdu, když říkal, že v jeho době už všichni Židé dávno považovali 22 knih za božsky inspirované. Nálezy naznačují, že někteří Židé považovali za Písmo texty, které byly nakonec ve druhém století jmenovány a zavedeny, ale ne všichni Židé se shodovali na významu každé jednotlivé knihy. Ježíš, podobně jako velká většina Židů, měl víceméně uzavřený soubor Písma, který odráží ten náš. Zahrnoval ty základní knihy - Tóru, Proroky a Žalmy, ale těžko říct, co si myslel o knihách jako je Ester, Píseň písní či Kazatel; ohledně nich panovaly spory již mezi církevními otci.
Jaké verze Písma Ježíš četl
V Ježíšově době existovala hebrejská Písma již dávno a starověcí písaři je zřejmě již nesčetněkrát opsali. V prvním století byly překládány do řečtiny (knihy mimo Tóru; ta byla přeložená již ve 3. stol. př.n.l. v egyptské Alexandrii) a tyto rané řecké překlady byly v procesu revizí. S jistotou víme, že v Judeji Ježíšovy doby existovala Písma nejméně ve třech jazycích. Svitky od Mrtvého moře tuto skutečnost odrážejí v nálezech hebrejských (převážná většina), aramejských (asi třetina) a řeckých (těch se zde však dochovalo jen malé procento) rukopisů. Ježíš a jeho apoštolové tedy žili v době, kdy byla nabídka textů poměrně pestrá.
Hebrejské rukopisy
Textová historie hebrejské Bible celkově vykazuje pozoruhodnou péči a zachovalost - nikoli však jednotnost. Hebrejský text, který se stal zdrojem pro středověké rukopisy, na kterých je založen náš současný Starý zákon známý jako masoretský text, byl před Ježíšovou dobou i po ní dominantní, nikoli však výlučnou formou. V Ježíšově době existovaly i jiné textové formy, protože někteří písaři tento dominantní text volněji a kreativně kopírovali pro různé účely.
Například v Ježíšově době existovala revize hebrejské Tóry, nyní známá jako Samaritánský Pentateuch (SP). V Janově evangeliu 4,20 se Ježíš u studny setkává se Samaritánkou a diskutují spolu o rozdílu mezi židovským a samaritánským náboženstvím. Žena říká Ježíšovi: „Naši otcové se klaněli (uctívali) na této hoře [hoře Gerizim]“, což naznačuje, že musela být obeznámena se samaritánskými písmy, která umísťují oltář pro uctívání na horu Gerizim (SP Ex 20,17). Stejně tak věděla, že židovská Písma určují místo uctívání na hoře Sionu v Jeruzalémě (např. Ž 132,13).
Řecké překlady
Kolem roku 280 př.n.l., tedy přibližně v době, kdy vznikal Samaritánský Pentateuch, se Židé v Alexandrii zabývali inovativním řeckým překladem hebrejské Tóry, běžně nazývaným Septuaginta. Po překladu Tóry přeložili Židé kolem roku 100 př.n.l. do řečtiny i svá ostatní Písma, přičemž některé knihy, například Ester a Kazatel, byly přeloženy ještě o něco později. Kopie těchto překladů se pravděpodobně dostaly do Kumránu v 1. století př.n.l., protože zde máme doklady o řeckých rukopisných pozůstatcích knih Exodus, Leviticus, Numeri a Deuteronomium.
Poté se ale situace stává složitější, protože také v prvním století př.n.l. někteří Židé započali s revidováním starších řeckých překladů, aby lépe odrážely jejich interpretaci hebrejštiny, a aby překlady lépe odpovídaly pečlivě opsanému masoretskému textu, který byl do té doby dominantní verzí. V Judské poušti byl v jeskyni Naḥal Ḥever nalezen významný svitek Malých proroků, který vykazuje znaky revize. Členové tohoto revizního hnutí, nazývaného tradice kaige, revidovali již dříve existující překlady a vytvořili také některé nové, například Kazatele.
To ukazuje, že Židé nejen před Ježíšem a apoštoly, ale i za jejich života revidovali starší řecké překlady a vytvářeli soubor řeckých verzí textů, které jsou citovány v knihách Nového zákona.
Některé citace Starého zákona tak v Novém zákoně odrážejí jak hebrejský masoretský text, tak Septuagintu (např. Ž 32,1-2 v Ř 4,7-8). Na jiných místech Nový zákon odráží Septuagintu, nikoli hebrejský text (například Iz 1,9 v Řím 9,29). Novozákonní písaři se však zjevně nepovažovali za vázané řídit se nějakým konkrétním překladem a někdy buď nabízejí vlastní překlad hebrejštiny (například Oz 11,1 v Mt 2,15), nebo citují revizi Septuaginty (Iz 25,8 v 1 Kor 15,54).
Jak vypadala Ježíšova Bible?
Ježíšova „Bible“ pravděpodobně odrážela židovské Písmo, s určitými spory o knihy, jako je například Ester. Odpověď na otázku, zda Ježíš a jeho následovníci četli texty v hebrejštině nebo v řečtině (Lk 4,17-19) není jednoznačná. Z nálezů se však zdá být jasné, že vedle Septuaginty musely být k dispozici různé překlady dominantního hebrejského textu i revize starších řeckých překladů.
Písma Ježíšovy doby, v různých textových hebrejských verzích i v překladech, se pravděpodobně podobala našemu křesťanskému knihkupectví nebo našemu souboru překladů dostupných v elektronické podobě. Židé měli ústřední, pečlivě opisovaný hebrejský text, který byl v hebrejských rukopisech upravován pro různé publikum a účel, a měli také řecké překladatele, kteří zprostředkovávali jeho význam.
Ježíšova zkušenost se čtením Písma, ačkoli se možná velmi lišila od té naší, co se týče technologie a jazyka, mohla mít mnoho společného. Otevřel svitek Izajáše a viděl text věrně předávaný v tradici pečlivých písařů, který se příliš nelišil od Bible, kterou držíme dnes v rukou.
Tento článek byl původně publikován v časopise Ink.
Editovaný strojový překlad DeepL
O autorovi:
John D. Meade (PhD, The Southern Baptist Theological Seminary) je profesorem Starého zákona a spoluředitelem Text & Canon Institute na semináři ve Phoenixu a spolupracovníkem projektu Hexapla. Je autorem (spolu s Edem Gallagherem) knih The Biblical Canon Lists from Early Christianity a Scribes and Scripture: (spolu s Peterem Gurrym).
Zdroj: https://textandcanon.org/bible-jesus-read/
K fotografii:
Izajáš 25,9 na Ježíšově svitku z mozaiky: A řeknou v onen den: Hle, toto je náš Bůh, očekávali jsme na něho a zachránil nás. Toto je JHVH, na něhož jsme očekávali, jásejme a radujme se v jeho záchraně!
