Šlo o porušení židovských tradic kvůli spěchu před pesachem?
Život těla je v jeho krvi (Leviticus 17,11) Život z těla položeného do Plátna vyprchal, protože z něj vytekla krev. Svědčí o tom evangelia i Plátno.
Byla ale ta krev omyta, než bylo tělo položeno do Plátna, nebo nebyla?
Pravidla pro všechny praktické (i teoretické) životní situace Židů v rozmezí asi 200 př.n.l. až 200 n.l. shrnuje Mišna. Její oddíly Nazir 7 a Oholot 3 se zabývají krví vyteklou z těla. Mišna rozlišuje rituálně nečistou „krev života“ vytékající z umírajícího či mrtvého těla ve významném množství (alespoň o objemu „poháru“ či „1,5 vejce“), od rituálně „čisté krve“, která vytéká z ran, které nevedou ke smrti. Tuto rituálně „čistou“ krev bylo třeba omývat. Rituálně nečistá krev se neomývala. Dle Mišny bylo nutné pohřbít mrtvé tělo s veškerou krví, kterou ztratilo, včetně všeho, čeho se ta krev dotkla. Do hrobu se přidávala i hlína, do níž tato krev vsákla. Byla považována za rituálně nečistou, stejně jako mrtvé tělo.
Josef z Arimatie ani Nikodém se ale nezdráhali dotýkat Ježíšova mrtvého těla a rituálně se tím znečistit, a to ani před tak významným svátkem, jakým je pesach. Dobrovolně se připravili o možnost slavit pesach, tím, že pečovali o tělo pesachového Beránka, který právě sňal hřích světa (Jan 1,29). Na přípravu těla měli klid, protože jiní, kteří se při mrtvém znečistit nechtěli, již byli zaneprázdněni přípravami na tento svátek. Je pochopitelné, že v této situaci neměli na slavení svátku jak Josef, tak Nikodém ani pomyšlení. Bůh jim však již na Sinajské poušti přichystal druhou možnost, o měsíc později.
V Numeri 9,1-11 je totiž zapsáno, jaká pravidla ustanovil Bůh skrze Mojžíše pro slavení svátku nekvašených chlebů a přinášení oběti pesachu. První ustanovení, kterým Bůh určil slavení pesachu na večer 14. dne 1. biblického měsíce, je ve 12. kapitole Exodu. Někteří se však tohoto svátku nemohli zúčastnit, protože se znečistili při mrtvém, tak jim dal Bůh náhradní termín:
Jehovah promluvil k Mojžíšovi v Sínajské pustině v prvním měsíci druhého roku po jejich vyjití z egyptské země: Ať synové Izraele slaví v určený čas pesach (Velikonoce). Budete je slavit navečer čtrnáctého dne toho měsíce v jejich určený čas, budete je slavit zcela podle ustanovení a nařízení o nich. Mojžíš tedy promluvil k synům Izraele, aby slavili pesach. I slavili pesach prvního měsíce, čtrnáctého dne toho měsíce navečer v Sínajské pustině. Synové Izraele učinili všechno tak, jak přikázal Jehovah Mojžíšovi.
Stalo se však, že někteří muži byli nečistí kvůli mrtvému člověku a nemohli onoho dne slavit pesach. Předstoupili proto onoho dne před Mojžíše a Árona. Ti muži mu řekli: Jsme nečistí kvůli mrtvému člověku. Proč bychom měli být zbaveni možnosti přinést obětní dar Jehovah v určený čas spolu se syny Izraele? Mojžíš jim řekl: Zůstaňte tu a já budu poslouchat, co vám Jehovah přikáže. Jehovah promluvil k Mojžíšovi: Promluv k synům Izraele: Každý člověk, který bude mezi vámi či vašimi potomky nečistý kvůli mrtvému nebo bude na daleké cestě, bude slavit oběť pesach Jehovah. Budou ji slavit druhého měsíce čtrnáctého dne navečer, budou ji jíst s nekvašenými chleby a hořkými bylinami.
Podle Písem Starého zákona poskvrňuje styk se smrtí stejně jako kontakt s čímkoli, co jde proti životu. Od těch, kteří se „znečistili při mrtvém“, tj. přišli do kontaktu s mrtvým tělem, se vyžaduje, aby se rituálně očistili.
V 19. kapitole Numeri je návod na přípravu vody k očištění od kontaktu s mrtvým. Je pozoruhodné, že to vyžadovalo obětování červené jalovice, jejíž popel sloužil k očišťování, ale ti, kteří se přípravou popela k očišťování zabývali, se tím znečistili a sami se museli očistit:
Dejte ji knězi Eleazarovi. Ten ať ji vyvede ven za tábor a ať ji zabijí v jeho přítomnosti. Kněz Eleazar ať vezme na svůj prst trochu její krve a stříkne krví sedmkrát směrem k přední straně stanu setkávání. Pak ať spálí krávu před jeho zrakem — její kůži, maso a krev spálí spolu s jejími výměty. Kněz ať vezme cedrové dřevo, yzop a karmínové barvivo a hodí to doprostřed ohně s krávou. Kněz si vypere šaty, umyje si tělo vodou a potom vejde do tábora; avšak kněz bude až do večera nečistý. Ten, kdo ji spálil, si vypere ve vodě šaty, umyje si tělo vodou a bude nečistý až do večera. Pak čistý člověk sebere popel z krávy a uloží ho venku za táborem na čisté místo. Bude pro pospolitost synů Izraele uchován na očistnou vodu; je to na očištění. Ten, kdo sebere popel z krávy, si vypere šaty a bude nečistý až do večera. To bude věčné ustanovení pro syny Izraele i pro příchozího, který mezi nimi pobývá jako cizinec.
Kdo by se dotkl těla jakéhokoliv mrtvého člověka, bude po sedm dnů nečistý. Třetího dne a sedmého dne se očistnou vodou očistí od hříchu a bude čistý. Jestliže se třetího a sedmého dne neočistí od hříchu, nebude čistý. Kdokoliv by se dotkl těla mrtvého člověka, který zemřel, a neočistil by se od hříchu, znečistí příbytek Jehovah. Takový člověk ať je z Izraele vyhlazen, neboť nebyl pokropen očistnou vodou. Bude nečistý, jeho nečistota bude stále na něm. (Numeri 19, 3-13)
Když chtěl někdo složit slib nazírství bohu JHVH, řídil se těmito pravidly: Po všechny dny svého zasvěcení Jehovah, se (ten muž) nepřiblíží k mrtvému člověku. Neposkvrní se ani při svém otci, matce, bratrovi či sestře, když zemřou, neboť má na hlavě zasvěcení svému Bohu. Po všechny dny svého nazírství bude svatý Jehovah. Když by v okamžiku a náhle vedle něj zemřel mrtvý a znečistil by tak jeho posvěcenou hlavu, oholí si hlavu v den svého očišťování; oholí si ji v sedmý den. Osmého dne přinese dvě hrdličky nebo dvě holoubata ke knězi do vchodu stanu setkávání. (Numeri 6,6-10)
Tělo uložené do hrobu nebylo omyté, jinak by na Plátně nebyly skvrny od krve. Uložili ho podle pravidel pro nakládání s mrtvými těly, ze kterých vytekla krev. Pokud tedy někdo v minulosti šířil konspirační teorie, že Ježíš nezemřel, skvrny na Plátně slouží jako důkaz, že zemřel a že byl pochován podle židovských pravidel pro pohřbívání mrtvých těl i s „krví života“, podle nichž se Židé v prvním století řídili.
Je to ta „krev života“, která nám všem, kteří jsme „mrtví ve vinách a hříších“ (Efezským 2,1), přináší život. Protože „bez vylití krve není odpuštění hříchů“ (Hebrejům 9,22).
Tóra byla dána skrze Mojžíše, ale milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista (Jan 1,17).
Zdroj:
Danby, H. 1933. The Mishnah. Translated from the Hebrew with Introduction and Brief Explanatory Notes. Oxford University Press, New York. ISBN: 0-19-815402-X
