Když v Číně učíte z Bible, začnete v osm ráno a neskončíte před pátou v noci. Sedělo jich tam dvaadvacet. Rozhlédl jsem se a řekl jsem: „Kdyby nás chytili, co se stane?“ „Vás deportují během 24 hodin a nás zavřou do vězení na tři roky.“
Zeptal jsem se: „Kdo z vás byl pro víru ve vězení?“ Z těch dvaadvaceti jich zdvihlo ruku osmnáct.
Měl jsem patnáct Biblí, které jsem rozdal, takže na sedm lidí se nedostalo. Řekl jsem, co budeme číst, a jedna sestra dala svou Bibli sousedce. Když jsme četli, pochopil jsem, proč to udělala: uměla celý text zpaměti.
O přestávce jsem se jí zeptal: „Citovala jste to zpaměti. Kde jste se to naučila?“ „Ano, naučila jsem se mnoho kapitol nazpamět.“ „Kde?“ „Ve vězení. Oni vám nemohou vzít to, co umíte nazpamět.“
Zeptal jsem se jí: „Jak se za vás můžeme modlit, až budu v Americe?“ „Můžete se modlit, aby to tu jednou bylo stejné jako u vás?“ „Za to se modlit nemohu. Vy přijdete, i když sem musíte cestovat třináct hodin. V mé zemi lidi nepřijdou, pokud by to měli dál než hodinu cesty. U nás mají lidé průměrně dvě Bible na rodinu a ani je nečtou.“
Zdroj: https://youtube.com/shorts/wWw0MfA9xWU?si=04GV42evD_-4a4Xv
Neboť kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce. Lukáš 12,34
