Francis Myles, Oltáře v Bibli

Mojžíšův stan setkávání s bronzovým oltářem vpravo. Wikimedia Commons, Library of Congress, G.C.Needham 1874

V Bibli se slovo „oltář“ vyskytuje častěji než slovo „modlitba“. Proč? Protože modlitba, která není spojená s oltářem, je jen zbožným, toužebným přáním. Bůh ji slyší, ale odpovídá na žádosti a prosby, s nimiž k němu přistupujeme skrze oltář.

Bůh je duch a pohybuje se v duchovním světě. My jako materiální lidé žijící v pozemských tělech ho nevidíme. Máme však v sobě hlubokou touhu s ním komunikovat. Ta komunikace mezi materiálním a duchovním světem probíhá za podmínek, které Bůh určil. Jeho slovo má závažnost zákona. Bůh se ve své suverenitě rozhodl pracovat na Zemi skrze člověka, jemuž dal k vládě nad Zemí autoritu (Genesis 1,26), proto například můžeme krotit i šelmy. Bůh je svrchovaný v Božím království a patří mu Země i její plnost; člověk však má nad Zemí Bohem delegovanou svrchovanou autoritu.

Zákon autority vyžaduje rozhraní: bránu, přistávací plochu, platformu, stůl či oltář, skrze niž by mohl Bůh s člověkem jednat o zásahu do světa lidí. Stejně jako je mezi dvěma suverénními státy hranice s hraničním přechodem, existuje i hranice mezi nebem a zemí, jejímž přechodem je oltář.

Bůh dal Adamovi instrukci, aby postavil oltář jako místo, kde by na Zemi s Bohem komunikoval. Po pádu zde bylo zabito obětní zvíře, z jehož kůže dostali Adam a Eva oděv. Proto i Ábel věděl, jak správně obětovat, a v poslušnosti Bohu to udělal. Kain se však rozhodl jednat podle své vůle bez ohledu na daná pravidla. Jeho oběť nekrvácela a pocházela ze země, na kterou právě dopadlo prokletí. Na špatných oltářích jsou přinášeny prokleté oběti.

Po střetu dvou oltářů. Archa úmluvy v pelištejském Dágonově chrámu. Nástěnná malba v synagoze Dura Europos. Wikimedia Commons, Gillerman, Marsyas, YALE, CC-BY-SA-PD-self

Střet Kainova oltáře s tím Ábelovým se projevil vraždou Ábela. Tím začal souboj oltářů, který pokračoval v celé další historii lidstva. Lidé tak již od počátku budují po celém světě oltáře dvojího druhu. Boží oltář slouží ke komunikaci se Stvořitelem; skrze démonské oltáře komunikují démoni. O démonském oltáři, který ovlivňoval naše nedávné dějiny, se můžete dočíst tady.

Noe a další, skrze něž Bůh jednal, budovali oltáře Stvořiteli, aby zajistili život a právo Boží. Nejen animismus, ale i islám či buddhismus používají oltáře, na které věřící přinášejí oběti různého druhu, často k uctívání zemřelých. K předkům je třeba mít úctu, ale uctívat je jako božstva Bible zakazuje, stejně jako s nimi mluvit. Země je zemí živých, nikoli mrtvých.

U oltáře probíhá výměna. To, co jeden potřebuje, může ten druhý poskytnout. Lidé potřebují Boží moc k vítězství nad tím, co jim škodí, například špatné návyky nebo nemoci. Na hraničním přechodu se platí clo; oltář vyžaduje oběť. Funkci celníků zastává řídící duch toho kterého oltáře.

Jarobeámův oltář v Danu, Izrael. Wikimedia Commons, Mboesch, CC-BY-SA-PD-4.0

Bible píše o oltářích, které jen předstíraly, že jsou určené ke komunikaci člověka se Stvořitelem. Byly například na posvátných návrších; po odtržení severních kmenů od Judska vybudoval Jarobeám oltáře se zlatými telaty v Bételu a v Danu, aby zabránil lidu chodit do chrámu v Jeruzalémě (První královská 12,26-30). V dobách největšího úpadku přinášeli Izraelité hrůzné lidské oběti na oltář pohanského boha Molocha v údolí Hinnom u Jeruzaléma (Druhá královská 23,10; Jeremiáš 19,6).

Bůh při Eliášově konfrontaci s Baalovými a Ašteřinými proroky na Karmelu ukázal nadřazenost svého oltáře nad tím pohanským (První královská 18. kapitola), stejně jako to učinil při střetu archy úmluvy s oltářem pohanského boha Dágona (První Samuelova 5. kapitola).

Ježíš v chrámu pobýval u oltáře. Jak to víme? Byla u něj truhla, do níž lidé dávali své dary. Ježíš to sledoval a komentoval dar chudé vdovy, který do ní vhodila (Marek 12,41-44). Co dáváme Bohu my? Když porozumíme tomu, co je oltář, pochopíme, jak dávat správně.

Řecké slovo pro „náboženství“ je odvozeno od slova „hledat“. Skrze úkony náboženství zvané rituály hledají lidé Krále králů a Pána pánů. Co ale dal Bůh Adamovi, když mu svěřil vládu nad Zemí? Království. Když Krále najdete, už ho dál nehledáte, ale jako občan Království zjišťujete, jaká jsou vaše práva. Občan nežebrá, ale žádá, na základě svých práv. Bible není jen knihou naší historie; je i naší ústavou. Pokud u Boha žebráme, jsme jako žebráci u královského paláce. Máme vstoupit a začít uplatňovat svá občanská práva, s nimiž však souvisejí i občanské povinnosti, jež musíme plnit. O právo na svobodu projevu se nežebrá; to nám zajišťuje ústava. I takové věci jako deprese či špatné návyky, které nám škodí třeba proto, že to někdo z našich předků dovolil, je možné přinést k Božímu trůnu a požádat o jejich právní zrušení.

Oltář Jozue na hoře Ebal. Wikimedia Commons, zstadler, CC-BY-SA-PD-4.0

Oltář je místem souhlasu a řídí se danými pravidly. Tady jsou ta hlavní:

1. Všechny oltáře mají určeného lidského služebníka. Bůh dal člověku příkaz vybudovat oltář. Protože i naše tělo je Božím chrámem, utvořil Bůh naše srdce jako oltář. Je obdobou archy úmluvy v Mojžíšově stanu setkávání a v Šalomounově chrámu. Můžeme si ve svém bytě či domě zřídit oltář jako místo setkávání se Stvořitelem, ale je to zbytečné, nejsme-li sami chrámem zasvěceným Bohu. Existují i oltáře spící, které lidského služebníka měly, ale již nemají. Oltář neumírá, jen přechází do neaktivního stavu. Pro jejich oživení je třeba, aby se k nim postavil stejně zanícený služebník jako byl ten předešlý. Platí to jak v rodině, tak i ve společnosti. Abramův oltář v Bételu byl dormantní, dokud k němu nedošel Jákob. Oltář se prokazuje tím, čím se živí. Oltáře, které člověk postavil, může také člověk zbourat. Gedeon zboural oltář, který jeho otec postavil Baalovi. Udělal to ale až potom, co postavil oltář Bohu JHVH, který nazval Jahveh je šalom/pokoj, na místě, kde Bůh jeho oběť přijal. Máme-li ve své rodině zničit škodlivý oltář, který přináší zkázu a prokletí, potřebujeme mít v srdci Boží pokoj.
2. Čím častěji lidé oltáře navštěvují, tím silnějšími se ty oltáře stávají.
3. Oltář vyžaduje oběti. Bez obětí, jejichž krev stvrzuje smlouvu, není možné oltář vybudovat.
4. Oltář zajišťuje potravu pro ty, kteří u něho slouží, včetně členů jejich rodin. Boží děti strádají, pokud se snaží svou prací pokrýt to, co má zaopatřit oltář. Oltář domu platí účty toho domu. Když král David viděl, že Bůh pro archu úmluvy žehnal domu Obéd-Edoma, nechal ji přenést k sobě, aby platila účty celé země. Oltář slouží i jako bezpečnostní kryt.
5. Všechny oltáře jsou místy, kde se odehrávají rituály, což jsou opakující se aktivity. Boží rituály se točí kolem darů Ducha svatého. Slouží-li kdo nevědomky u oltáře některé modly či démona, je možné to poznat podle často se opakujících problémů v životě toho člověka, například ztrát či depresí.
6. Oltáře mluví; mluví skrze ně anděl. Andělé ale nehlásají evangelium, to dělají lidé. Kornélius dával dary Bohu, což znamená, že přinášel oběti; používal nějaký druh oltáře. Proto k němu promluvil Boží anděl. Nezvěstoval mu ale evangelium přímo. Řekl mu, koho si má k tomu pozvat (Skutky 10. kapitola). Boží oltáře volají, ale nepřemáhají. V člověku vznikne Boží oltář, vstoupí-li do něho na jeho pozvání Boží duch.
7. Každý oltář je místem výměny. Proto je oltářem i kříž, kde byl náš hřích vyměněn za Boží spravedlnost.
8. Každý oltář je místem smlouvy, Genesis 22,9-18. Oltářem je i manželské lože.
9. Každý oltář slyší, protože slyší jeho řídící duch. K oltáři má smysl mluvit, jak to čteme v První královské 13,2 – jeho řídící duch má uši a slyší. Proto na žádost u oltáře dostáváme odpověď, přinášíme-li správnou oběť. Stvořitel odpověděl na oběť Ábelovu, nikoli Kainovu. Není odpuštění hříchů bez vylití krve. Proto byla Ábelova oběť na rozdíl od té Kainovy přijata. My máme tu výsadu, že přistupujeme skrze krev Ježíše Krista a připomínáme nebeskému Otci jeho dokonalou a na vše dostačující oběť. Vidí nás pak jako svého syna a dává nám to, co má syn. „Nemáte, protože nežádáte.“ (Jakub 4,2)
10. Na každém oltáři je uctíván buď Stvořitel nebo nějaká modla: Genesis 12,7; První královská 11,7. Duchovní válka vzniká, sousedí-li spolu dva oltáře, z nichž každý je z jiného tábora. Když se do Dágonova chrámu dostala archa úmluvy, byla Dágonova socha bez lidského přičinění zničena. Totéž platí i pro manželství dvou lidí, z nich jeden uctívá u Božího oltáře Stvořitele a ten druhý u pohanského oltáře modlu. Boží oltář přemáhá oltář modly, ale je třeba ho posilovat. Obětí pro oltář může být i čas, který u něho člověk tráví. Například, žena si může vybrat, chce-li trávit víc času před zrcadlem krášlením svého obličeje nebo před oltářem zušlechťováním své duše. Muže, kterého skrze vizáž získá, skrze vizáž také ztratí. Získá-li ale žena muže skrze oltář, ten za ni pak bude bojovat, bude-li o jejího muže usilovat jiná žena.

Sestaveno z řady kázání Dr. Francise Mylese o biblických oltářích.

Zdroje:

• https://www.youtube.com/watch?v=utBnPTuaJPI
• https://www.youtube.com/watch?v=4GK5Ns9dFCY
• https://www.youtube.com/watch?v=60WKWPWPvqo
• www.youtube.com/watch?v=E1HFhF2Ge28&t=2606s

O autorovi:

V ROCE 1989 se Dr. FRANCIS MYLES setkal tváří v tvář se vzkříšeným Kristem, když ho Boží moc vytrhla z nemoci. Od tohoto setkání v sobě nese silné pomazání k uzdravování a proroctví a horoucí vášeň pro to, aby Kristovo tělo vstoupilo do Melchisedechova řádu jako „králové a kněží“ pro Boha.

Dr. Francis Myles je znám jako „ten, který přináší zjevení“, protože je obdařen schopností rozkrývat Bibli slovo za slovem způsobem, který radikálně mění životy. Je žádaným řečníkem a autorem více než 12 knižních bestsellerů, například: Vydávání božských omezujících příkazů u nebeského soudu, Řád Melchizedechův, Mluvím k zemi: Uvolnění prosperity či Nebezpečné modlitby: od nebeského soudu. Manželé Dr. Francis Myles a Carmela Myles jsou zakladateli dobročinné nadace Just Cause Foundation USA a Zambia, která pečuje o sedm sirotčinců v Zambii a Zimbabwe a stará se o více než 700 sirotků a vdov.

Dr. Myles získal doktorát z teologie a duchovní služby na Primus University ve Phoenixu v Arizoně a dva čestné doktoráty z teologie a biblické literatury na Hope Consortium Bible Colleges v Chicagu ve státě Illinois. Každoročně pořádá v Atlantě ve státě Georgia konferenci nazvanou „KINGS Conference“. Jeho televizní pořad „Řád Melchizedechův“ oslovuje miliony lidí v USA i po celém světě prostřednictvím kanálu Word Network.

V roce 2009 Dr. Myles založil „The Order of Melchizedek Supernatural School of Ministry“, kterou od té doby absolvovalo více než 6000 studentů ze čtyř kontinentů. Několikrát vystoupil v křesťanských televizních stanicích TBN, GodTV a Daystar. Byl hostem pořadů Sida Rotha „Its Supernatural“ a „This Is Your Day with Benny Hinn“. Je šťastně ženatý s Carmelou Real Myles, láskou svého života. Společně žijí na předměstí Nashvillu v Tennessee, USA.