Odporuje trojiční učení hebrejské Bibli?
Michael Wyschogrod v knize A Jewish Perspective on Incarnation (Židovský pohled na vtělení) píše: „Ty nejobtížnější nevyřešené otázky mezi judaismem a křesťanstvím se týkají božství Ježíše, vtělení a trojjedinosti, jež … tvrdí, že Ježíš nebyl jen lidskou bytostí, ale i Bohem.“
Tovia Singer je názoru, že „víra v Boží jednotu se deklaruje téměř na každé stránce židovských Písem a v celé hebrejské Bibli není učení o (Boží) trojjedinosti nikde zmíněno“.
A jistý židovský „antimisionář“ se nechal slyšet, že „trojiční učení je dokonce hrubým porušením Nového zákona, protože ani sám Nový zákon toto neučí“.
O která místa Tanachu se tato tvrzení opírají?
- o Šema Jisra´el; Dt 6,4-9: Slyš, Izraeli, Jehovah je náš Bůh, Jehovah jeden. Budeš milovat Jehovah, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou. A tato slova, která ti dnes přikazuji, budeš mít v srdci. Budeš je vštěpovat svým synům a budeš o nich rozmlouvat, když budeš sedět doma nebo půjdeš cestou, když budeš uléhat nebo vstávat. Uvážeš si je jako znamení na ruku a budeš je mít jako pásek na čele mezi očima. Napíšeš je také na veřeje svého domu a na své brány.
- Oz 11,9: Nevykonám svůj planoucí hněv, nezničím znovu Efrajima, protože já jsem Bůh, a ne člověk, Svatý uprostřed tebe, nepřijdu s hněvem.
Toto porozumění Písmu vylučuje jakoukoli možnost Božího vtělení.
- Is 43,10-11: Vy jste mými svědky, je výrok Jehovah, jste mým otrokem, kterého jsem vyvolil, abyste mne poznali a uvěřili mi a porozuměli, že to jsem já. Přede mnou nebyl vytvořen žádný Bůh ani po mně žádný nebude. Já, já jsem Jehovah a kromě mne žádný zachránce není.
- Is 46,9: Pamatujte na ty první věci odedávna, protože já jsem Bůh a jiného není, Bůh, a není nikdo jako já.
Toto pojetí zcela vylučuje jakoukoli Boží pluralitu v jedinosti.
O co se opírá tvrzení o hrubém porušení Nového zákona?
- o domněnku, že evangelista Marek vnímá Krista jako pouhého člověka adoptovaného Bohem za syna v určitém okamžiku jeho života.
- synoptická evangelia, Marek 3, Lukáš 11 a Matouš 12 říkají, že rouhání proti Duchu svatému je neodpustitelné; nikoli rouhání proti Synu, z čehož se vyvozuje, že Syn plně božský není
- že samotný termín „trojice“ v Novém zákoně není a vytvořil ho až Tertulianus ve 2. století, takže je jen konstruktem křesťanství
- že trojiční učení bylo plně formulováno až ve 4. století (Nicejské krédo či vyznání)
Důvody, proč představa Boží trojjedinosti plně odpovídá hebrejským Písmům
- podle Tóry existují současně dvě svatyně, ve kterých Bůh přebývá, aniž by přestal být jedním Bohem.
Ex 40, 34-35: Oblak zakryl stan setkávání a sláva Jehovah naplnila příbytek. Mojžíš nemohl vejít do stanu setkávání, neboť na něm spočíval oblak a sláva Jehovah naplnila příbytek.
Lv 1,1: Tu Jehovah zavolal na Mojžíše a promluvil k němu ze stanu setkávání takto:
Lv 26,11-12: Učiním si uprostřed vás příbytek a má duše si vás nezoškliví. Budu se mezi vámi procházet (HITHALACHTI – je zde totéž slovo jako v Gn 3,8 o zahradě Eden), budu vaším Bohem a vy budete mým lidem.
Bůh žije podle textů Tóry se svým lidem v příbytku setkávání. Ale současně žije i v nebeských oblastech. V Dt 26,15 se Mojžíš modlí: „Shlédni ze svého svatého příbytku, z nebes, a požehnej svému lidu Izraeli i zemi, kterou jsi nám dal, jak jsi přísahal našim otcům, zemi oplývající mlékem a medem.“ Nikdo netvrdí, že jde o dva bohy. Je to jeden Bůh minimálně na dvou místech zároveň.
V 1. královské 8 je klíčový text líčící, jak král Šalamoun zasvětil nově postavený chrám Bohu a Boží přítomnost jej naplnila. Šalamoun se opakovaně modlil k Bohu v nebesích, aby přijal tento chrám, do něhož právě vešla Boží přítomnost jako hustý oblak, za svůj příbytek. Ze Šalamounovy modlitby je jasné, že věděl, že Bůh přebývá současně v nebesích a současně v chrámu. Může být na více místech najednou, ale je stále jedním Bohem.
Podle Tóry přebývá (stanuje) Bůh v kůži zvířat. Podle Janova evangelia 1. kapitoly stanuje Bůh v lidské kůži: Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh.. a to Slovo se stalo tělem a přebývalo (=stanovalo) mezi námi, a viděli jsme jeho slávu..
Tajemství Boží podstaty ve starozákonních textech o stvoření
Tajemství Boží podstaty je předmětem debat už dlouho. Mnozí diskutují o Gn 1,26, kde Bůh říká: „Udělejme člověka k našemu obrazu, podle naší podoby“. Bůh zde o sobě mluví v množném čísle. Někteří rabiničtí apologeti jako Raši tvrdí, že to nelze pokládat za výrok o Boží pluralitě. V midraši Tanchuma, Šemot 18 a Genesis Rabah 8 se například uvádí, že se zde Bůh radí se svými anděly, protože se jim člověk podobá a oni by mu mohli závidět. Tato pasáž ale anděly výslovně nezmiňuje. Na konci se sice píše, že Bůh stvořil nebeský zástup, to ale mohou být třeba i hvězdy.
Ke komu tedy Bůh mluvil? Je v Gn 1 Bůh sám? Je zcela osamocen, nebo je tam někdo, k němuž může hovořit? My se domníváme, že Bůh je jeden, ale není sám. Už v prvních verších Bible je zde Bůh a Boží duch, který se pohybuje nad vodami (Gn 1,1-2).
Božího ducha někteří s odvoláním na Gn 8,1 označují za pouhý dech či vítr, ale takové chápání nebere vážně roli moudrosti v záznamu o stvoření. Podívejme se na Božího ducha a Boží moudrost v Písmu. Všichni badatelé v Písmu, jak židovští tak i křesťanští, se shodují, že je důležité, jak Mojžíš stavěl stánek. Gn 1,1 neříká, proč je zde Boží duch. Musíte číst dál, abyste zjistili, že výrazy „Boží duch“ a „Boží moudrost“ označují totéž. Takže Ex 31,2-5 píše o tom, že Bůh naplnil Bezeleele Božím duchem, moudrostí, rozumností, poznáním pro každou práci (=uměním všelijakého řemesla, Kral.). V tomto verši je z hebrejštiny jasné, že Boží duch a Boží moudrost jsou totéž. Kdekoli je v Tóře Boží duch zmíněn, je téměř vždy spojen s Boží moudrostí. Také v Is 11.
Když se tedy ptáme: „Proč je na počátku Boží duch s Bohem?“, odpovědí je, že Bůh stvořil svět skrze svou moudrost. Pozoruhodné je Přísloví, kde se výslovně říká, že Boží duch je Duch moudrosti a je též osobou, která je s Bohem:
Př 8, 27-31: Když (JHVH) zakládal nebesa, byla jsem tam, když vyměřoval okrouhlost nad tváří propasti (je zde tentýž výraz jako v Gn 1,2), když upevnil oblaka nahoře, když posilnil prameny mořské hlubiny, když postavil moři jeho hranici, aby voda nepřekračovala jeho příkaz, když vyměřoval základy země, byla jsem vedle něho jako řemeslník, byla jsem jeho potěšením den za dnem, radovala jsem se před ním po celou dobu. Radovala jsem se z celé jeho země, mé potěšení bylo s lidskými syny.
Př 3,19: Moudrostí Jehovah položil základy země, rozumností upevnil nebesa.
Ž 104,24.30: Jak mnohá jsou tvá díla, Jehovah! Všechna jsi je moudře učinil. Země je plná tvých tvorů.. Když posíláš svého ducha, jsou stvořeni. Tak obnovuješ tvář země.
Job 33,4: Duch Boží mě učinil, dech Všemocného mě zachovává při životě.
Z toho vidíme, že Bůh je jeden, ale není sám. Je s Božím duchem zvaným též Duch moudrosti. Tato tajemná Boží jednota vystupuje hned v první kapitole Bible.
Zajímavým dalším dokladem je, že Targumim, což jsou aramejské překlady Písma. Jde o židovskou interpretaci textu, která je velice přesná a časově předchází jakékoli polemiky s křesťany. Targumy nesou tento záznam Gn 1,1.27:
Na počátku Pán s moudrostí stvořil.. a ta Pánova MEMRA vytvořila člověka podle jeho obrazu. (Jerusalem Targum)
Na počátku, s moudrostí, ten Syn Pána stvořil nebesa a zemi, a Pánova MEMRA stvořila lidstvo podle jeho obrazu. (Targum Neofeti)
Tajemství Boží podstaty ve starozákonních textech o Božím poslu - andělu
Ex 3,2-6: I ukázal se mu posel Jehovah v ohnivém plameni zprostřed keře. Mojžíš hleděl, hle, keř planul ohněm, ale nebyl stravován. Mojžíš si řekl: Odbočím a prohlédnu si ten veliký úkaz, proč ten keř neshoří. Když Jehovah viděl, že odbočil, aby se podíval, zavolal na něho Bůh (ELOHIM) zprostřed keře: Mojžíši, Mojžíši! Ten odpověděl: Tady jsem. I řekl: Nepřibližuj se sem! Zuj si z nohou sandály, protože místo, na kterém stojíš, je půda svatá. Dále řekl: Já jsem Bůh tvého otce, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův. Mojžíš si skryl tvář, protože se bál na Boha (ELOHIM) pohlédnout.
Kdo je v tom keři? Je to posel Jehovah? Nebo je to sám Bůh? Nebo je ten Boží posel současně Bohem? Stejně jako se Bůh může obléknout do kůže zvířat (stan setkávání), může si obléknout i keř. Aniž by přitom přestal být Bohem.
Jeden z předních učenců zabývajících se hebrejskou Biblí, profesor Benjamin Sommer ze Židovského teologického semináře Ameriky napsal ve své knize Bodies of God (Boží těla) na str. 133, že klasický jazyk trojiční teologie („jedna přirozenost, tři osoby“, nebo „jedna podstata, tři manifestace“) je dokonale aplikovatelná na příklady „plynulosti (fluidity) JHVH“ v hebrejské Bibli.
Tvrdí tím, že celá představa o Boží trojjedinosti vůbec není hebrejskému Písmu vzdálená.
K Boží přítomnosti v hořícím keři napsal toto: „Na začátku se nám zde říká, že se Mojžíšovi ukázal posel, MALAK, ale v dalším textu té kapitoly je to sám JHVH, kdo mluví s tím pastýřem, z něhož se stal prorok. Ten slavný oheň z této pasáže, který hořel v keři, aniž by ten keř spálil, není ničím jiným než malou manifestací Boha. Tato pokorná manifestace připomíná tu větší, která se na té stejné hoře odehraje nedlouho poté, když Izraelité přijmou na Sinaji zákon (Sommer, Bodies, str. 41-42).
Tento Boží posel má vlastní, od Boha oddělenou identitu, ale se samotným Bohem se identifikuje.
Pán se také ukázal Gedeonovi v Soudců 6,12-16:
Posel Jehovah se mu ukázal a řekl mu: Jehovah s tebou, udatný hrdino. Nato mu Gedeon odpověděl: Dovol, můj pane, pokud je Jehovah s námi, proč nás potom postihlo toto všechno a kde jsou všechny jeho obdivuhodné činy, o kterých nám vyprávěli naši otcové, když říkali: Cožpak nás Jehovah nevyvedl z Egypta? Jenže teď nás Jehovah opustil a vydal nás do ruky Midjánců. Jehovah se k němu obrátil a řekl: Jdi v této své síle a zachráníš Izrael z ruky Midjánců. Což jsem tě neposlal? On se ho zeptal: Dovol, Panovníku (ADONAJ), čím zachráním Izrael? Vždyť můj rod je v Manasesovi nejslabší a já jsem ten nejmenší v domě svého otce. Tu mu Jehovah odpověděl: Protože budu s tebou, pobiješ Midjánce jako jediného muže.
Tento text profesor Benjamin Sommer komentoval na str. 43 tamtéž:
Text střídavě identifikuje mluvčího jako JHVH (verše 14,16) a jako posla JHVH (12,20,21). Ten, kdo Gedeona navštívil, mluví někdy v první osobě (verše 14,16) a jindy v osobě třetí (verš 12). Člověk by rád dokazoval, že JHVH sídlí v nebi a mluví skrze bytost nižšího ranku, která je na Zem poslána s poselstvím, ale ve verši 14 je to sám JHVH, kdo se obrací ke Gedeonovi. Současně se nám sděluje, že Gedeon viděl posla JHVH (verš 22), a i když to byl sám JHVH, kdo se ke Gedeonovi obrátil, ve verši 21 opouští to místo posel. Text si zdánlivě odporuje, ale jen tehdy, trvá-li člověk na tom, že tím poslem je někdo jiný než JHVH. Naopak, dokážeme-li chápat anděla jako malou manifestaci Boha, nebo dokonce jako toho, kdo se s Bohem překrývá, pak si text vůbec neprotiřečí.
Na str. 40 profesor Sommer píše:
Slovo MALAK (doslova „posel“, ale překládá se často slovem „anděl“), manifestuje samotnou Boží přítomnost v malém měřítku, přičemž rozdíl mezi poslem a Bohem je nejasný. V těchto případech je MALAK neoddělitelný od Boha, který ho poslal se vzkazem. Spíše je to část božstva, která může jednat samostatně.
Zde se tedy Bůh ukazuje člověku skoro jako člověk, v tělesné podobě, aniž by přestal být Bohem současně sedícím na svém trůnu.
Tajemství Boží podstaty ve starozákonních textech popisujících Boží zjevení v tělesné podobě
Genesis 18,1-3.22: I ukázal se mu Jehovah u Mamreho dubů, když seděl u vchodu do stanu za denního žáru. Když pozvedl oči a rozhlédl se, hle, tři muži stáli proti němu. Když je uviděl, běžel jim od vchodu do stanu vstříc, poklonil se až k zemi a řekl: Panovníku (ADONAJ), jestliže jsem nyní nalezl ve tvých očích milost, nepomíjej prosím svého otroka.. Muži (HA ANAŠIM) se odtamtud obrátili a šli k Sodomě, ale Abraham ještě stál před (ke tvářím) Jehovah.
Komentář prof. Sommerse k této pasáži (Bodies, str. 40-41):
Je jasné, že v této pasáži se JHVH ukázal Abrahamovi v tělesné podobě. Je již méně jasné, zda všechna tři těla JHVH tam byla na začátku a jenom jedno z nich až do konce, nebo zda ti další dva byli pouhými služebníky (ať již lidskými nebo božskými), kteří z nejasného důvodu JHVH doprovázeli.. Tento návštěvník.. je JHVH, ale není celým JHVH, nebo jen manifestací JHVH; spíše je avatarem, „sestoupením“ nebeského Boha, který neobsáhl vše z Boží substance.
Bůh se tedy ukázal Abrahamovi v tělesné podobě, ale současně nepřestal být tím nebeským Bohem. Nic neodporuje tomu, že jde o jednoho Boha. Mojžíše vůbec netrápilo, že se Bůh takto nadpřirozeně ukázal v tělesné podobě.
Mojžíš se modlil, aby viděl Boží slávu: Ex 33,18-23: (Mojžíš) řekl: Ukaž mi svou slávu! Odpověděl: Nechám projít kolem tebe všechnu svou dobrotu a zavolám před tebou jméno Jehovah. Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji. Řekl: Nemůžeš vidět mou tvář, neboť člověk mě nemůže vidět a zůstat naživu. A Jehovah řekl: Zde je místo u mě; zůstaň stát na skále. I stane se, až bude přecházet má sláva, postavím tě do skalní dutiny a položím na tebe svou dlaň, dokud nepřejdu. Pak sejmu svou dlaň a uvidíš má záda, ale má tvář nebude vidět.
Komentář prof. Sommerse, který bere Boží slovo doslova, s vážností a v kontextu, k této pasáži uvádí (Bodies, str. 6): Slovo KAVOD se v pasáži Exodu 33,18-23 musí vztahovat k Božímu tělu: Pohybuje se, má tvář (PANIM), dlaň (KAF) i záda (ACHOR).
Zde je text ukazující, že se Bůh ukázal Mojžíšovi v těle, ale nepokrývá to celou Boží bytost; Bůh je stále tím Bohem v nebi.
Jsou ještě jiné židovské zdroje, které učí o tajemné Boží jednotě? Ty zdroje, které nepolemizují s Novým zákonem, už proto, že pocházejí z doby před rozmachem křesťanství, tuto jednotu potvrzují: Adonoj, tvůj Bůh, jde před tebou, on tyto národy před tebou zničí a ty je zdědíš. Jehošua jde před tebou, jak Adonoj prohlásil.. Buď statečný a smělý, neboj se a netřes se před nimi, neboť Adonoj, tvůj Bůh, to on jde s tebou, on tě neoslabí ani tě neopustí-- A Adonoj je ten, který jde před tebou, On (Jeho Slovo) bude s tebou (tvou oporou), on tě neoslabí ani tě neopustí (nevzdálí se); neboj se a netřes se. (Deuteronomium 31,3.6.8; Targum Onkelos)
Targum Onkelos říká, že Pán, Adonoj, je identický s Jeho Slovem.
Targum Jonathan říká, že Pán, Adonoj, je identický s Jeho šechinou. Slovo šechina je odvozeno z hebrejského slova pro „stánek“. Odtud Boží ztělesněná přítomnost v Jeho lidu. Zní to jako Janovo evangelium, ale to všechno je v linii hebrejských textů Písma a plně v zákrytu se židovským myšlením, jež není vůči Novému zákonu záměrně polemický.
Z toho, co jsme viděli, lze říci, že celá představa této tajemné Boží jednoty, Boží trojjedinosti, je přesným vyjádřením toho, co říká nejen Tóra, ale celý Starý zákon.
Můžeme nalézt trojjedinost či Ješuovo božství i v Novém zákoně? K tomu jen několik bodů.
Především, Pavlovy dopisy, které se považují za nejranější novozákonní písemnosti. Pavel má vysoké porozumění toho, kým je Ježíš. Například:
- Římanům 10,9: Vyznáš-li svými ústy, že Ježíš je Pán, a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš zachráněn.
- Římanům 10,11-12: Není rozdílu mezi Židem a Řekem: Vždyť nade všemi je týž Pán, štědrý ke všem, kdo ho vzývají, neboť ‚každý, kdo by vzýval Pánovo jméno, bude zachráněn.‘ Zde Pavel cituje Joele 3,5: .. KAŽDÝ, KDO BUDE VZÝVAT JMÉNO JEHOVAH, SE ZACHRÁNÍ.. Také identifikuje Ješuu s Pánem, Jehovah.
- Filipským 2,9-12: Proto ho také Bůh povýšil nade vše a dal mu jméno, které je nad každé jméno, aby se ve jménu Ježíše SKLONILO KAŽDÉ KOLENO; ti, kdo jsou na nebi i na zemi i pod zemí, a k slávě Boha Otce aby každý jazyk vyznal, že Ježíš Kristus je Pán. Cituje zde Isajahu 45,23-24: Skrze sebe přisáhl jsem, vyšlo z úst mých slovo spravedlnosti, kteréž nepůjde nazpět: Že se mně SKLÁNĚTI BUDE VŠELIKÉ KOLENO, a přísahati každý jazyk říkaje: Toliko v Jehovah mám všelijakou spravedlnost a sílu, a až k samému přijde; ale zahanbeni budou všichni, kteřížkoli se zlobí proti němu (Kral.).
Pavel jasně identifikuje Jehovah s Ješuou. Před rokem 70 n.l., protože ve svých dopisech nikde nezmiňuje zničení chrámu, k němuž došlo v roce 70 n.l. Pavel tedy vidí Ješuu jako plně božského.
Co o Ješuově božství říkají první evangelia, Matouš a Marek?
Marek hned na počátku 1,2-3 Jak je napsáno v proroku Izaiášovi: ‚Hle, já posílám svého posla před tvou tváří, který upraví tvou cestu před tebou. Hlas volajícího v pustině: PŘIPRAVTE PÁNOVU CESTU, vyrovnávejte jeho stezky.‘ cituje Isajahu 40,3: Hlas volá v pustině: PŘIPRAVTE CESTU JEHOVAH, napřimte v pustině silnici pro našeho Boha! Tedy i Marek říká, že Ješua je Jehovah, JHVH. Další příklad z Markova evangelia dává do souvislosti Ješuovo uklidnění bouře na moři, během níž spal stejně jako Jonáš, s první kapitolou Jonáše, kde bouři uklidnil sám Bůh, Jehovah. Kdo jiný může uklidnit bouři? Podobně, kdo jiný může odpustit hříchy? Jedině Bůh, Jehovah. Marka proto nelze označit za adopcionistu.
Co se dá říci k námitce, že nemůže být odpuštěno rouhání vůči Duchu svatému, ale může být odpuštěno rouhání vůči Ješuovi, z čehož někteří vyvozují, že Ješua není plně Bohem?
Co říká Matouš? Proto vám pravím: Každý hřích i rouhání bude lidem odpuštěno, ale rouhání proti Duchu odpuštěno nebude. A tomu, kdo by řekl slovo proti Synu člověka, bude odpuštěno; ale tomu, kdo by promluvil proti Duchu Svatému, nebude odpuštěno ani v tomto věku, ani v budoucím.“ (Mt 12,31-32)
Pokud chce někdo na základě tohoto verše tvrdit, že Ješua není Bůh, tvrdí tím současně, že Bohem není ani Bůh Otec! Ani On zde není zmíněn.
V Mt 1,23 je Ješua hned na začátku evangelia identifikován jako Immanuel (=Bůh je s námi) pak i na konci evangelia v 28,20: Já jsem s vámi až do skonání věku. Mezi tím též Mt 11,28-30 vidíme, že Ješua dává svému lidu odpočinutí, stejně jako Bůh Jehovah v Tóře.
Stejně jako Marek, také Matouš 3,3 cituje vyrovnávání cesty z Isajahu 40,3. Podobně Lukáš ve Skutcích 2,21 cituje Joele – všechny tato místa identifikují Ješuu s Bohem, Jehovah.
Nový zákon tedy vypovídá, že Otec, Syn i Duch svatý jsou plně Bůh a jsou jedním Bohem:
Otec je Bůh
Ježíš je Bůh (Jan 1,1)
Duch svatý je Bůh (Sk 5,3-4)
Bůh je jeden (1 Kor 8,5-6)
Pro tuto nadpřirozenou Boží podstatu či charakteristiku používají lidé různá slova: fluidita či plynulost (Sommer), sefirot (mystický judaismus), trojice (Tertulianus), Boží jednota, achdut haelohim (izraelští věřící).
Jakékoli chápání Boží jedinosti, v níž není pluralita, není biblické. Takové chápání vychází spíše z řecké filosofie.
Tóra však podporuje pojetí Boha jako trojjediného:
- učením o Boží přítomnosti na více místech najednou (na nebi a současně i na zemi)
- učením o Boží nadpřirozené jednotě (vyskytuje se ve více než jedné osobě současně)
- učením, že se Bůh vyskytuje v tělesné podobě (jeden Bůh přijímající fyzická těla)
Tato nadpřirozená jednota v pluralitě je podporovaná i dalšími texty hebrejské Bible, židovskými zdroji po uzavření biblického kánonu a přesně ji vyjadřuje i Nový zákon.
Tento text je záznamem z přednášky One for Israel Ministry: Trojice a Tóra – protiklad či potvrzení? https://www.youtube.com/watch?v=p7D2djAnAbI
Pokud to chcete jednodušeji, podívejte se na článek Boží poselství skrze autistického chlapce v záložce Různé články nebo ZDE
