Bible sestává ze dvou částí, Staré a Nové smlouvy. Jednotícím prvkem je tedy SMLOUVA. Nejzávaznější ze všech smluv je smlouva krevní, která se uzavírá prolitím krve, a právě o takovou smlouvu v Bibli jde. Hebrejské slovo pro smlouvu, BRIT, znamená „rozřezat“, „říznout do krve“. První krev v biblickém záznamu tekla, když bylo zabito zvíře (hádejte které), jehož kůže přikryla nahotu Adama a Evy, a jehož krev přikryla jejich hřích. Neboť není odpuštění hříchu bez vylití krve (Žd 9,22).
Krevní smlouvu lidé mezi sebou uzavírali v historii (nejznámější z nich uzavřeli David s Jonatanem) a uzavírají ji i dnes. Cestovatelé Livingstone a Stanley jedině díky krevním smlouvám uzavřeným s náčelníky domorodých kmenů své cesty přežili. Partneři krevní smlouvy za sebe navzájem ručí životem. Týká se ochrany před nepřáteli, vzájemné pomoci, zajištění potomstva i majetku. Je závazná i pro potomky. Za přátele se považovali jen ti, kteří spolu měli smlouvu krve. V krevní smlouvě stojí například i manželé, kteří své manželství uzavřeli podle biblického standardu.
Rituál při uzavírání krevní smlouvy vyžadoval obětní zvířata, která se půlila a poloviny se pokládaly hřbetem k sobě; oba účastníci smlouvy se rozešli mezi půlkami po osmičce symbolizující její nekonečné trvání, a když se zase uprostřed setkali, stvrdili své rozhodnutí zemřít sami sobě a žít jeden pro druhého až do smrti, s poukázáním na zabité zvíře: „Toto ať se mnou Bůh učiní, jestli tuto smlouvu někdy poruším“.
Když Bůh Abrama požádal, kromě ptáků, o tříletá obětní zvířata, jalovici, kozu a skopce, věděl Abram přesně, oč jde: že Bůh za svůj slib potomka i země ručí vlastní krví (Gn 15), a že to má jedinečný význam; že mu Hospodin dává sám sebe i všechno své. A že se to týká i potomků. Jak by potom mohl Bohu odepřít Izáka (Gn 22), když věděl, že ani Bůh by mu svého syna neodepřel? „Obětování“ Izáka se odehrálo na hoře Moria (hebr. HOSPODIN VYBRAL či VYVOLIL), kde byl posléze ukřižován Ježíš, Jehošua (hebr. ZÁCHRANA, SPÁSA). Těsně po ukřižování se roztrhla chrámová opona mezi svatyní a svatyní svatých, silná tak, že by ji nedokázaly roztrhnout ani dva páry volů. Do nejsvětější svatyně měl do té doby přístup jednou ročně jen nejvyšší kněz skrze krev zvířecích obětí. Přístup k nejcennějším pokladům Božím byl roztržením opony otevřen. Doba obětování zvířat skončila. Ježíš jako dokonalý obětní beránek bez vady byl shledán obětí nejen přijatelnou, ale i naprosto dostatečnou k odpuštění všech hříchů každého člověka v každé době a na každém místě na zemi. Jeho krev vytekla na kříži; v ní máme život. Jemu zůstalo jenom tělo a kosti (Lk 24, 39). Ví někdo, proč ke smlouvě krve s Abramem bylo zapotřebí tříletých oběťních zvířat, zatímco pesachový beránek musel být jednoletý?
A tak, pro někoho snad paradoxně, ztratíme-li svůj život „sami sobě“, získáme ho pro to, co z nás vzejde. Stejně jako to zrno, které padne do půdy a zemře, aby vydalo úrodu, také my potřebujeme zemřít sami sobě, abychom byli živi Bohu a měli účast na Jeho zaslíbeních skrze tu nejsilnější smlouvu, smlouvu krve. Víme-li, že potřebujeme odpuštění hříchů, že není jiná cesta k odpuštění než skrze vylití krve, a ta krev že byla vylita na místě, které si k tomu vyvolil sám Stvořitel - co jiného lze učinit, než přijmout, rozhodnout se zemřít sobě, začít žít pro Stvořitele, a tak s Ním vstoupit do smlouvy - být s Ním ECHAD?
A také: jak jinak vstoupit do závazných a spolehlivých vztahů s druhými lidmi, než skrze takovouto smlouvu? Je možné být nějakým jiným způsobem stejně dokonale s člověkem/lidmi spojen v jedno - ECHAD?
Krev zde nevypovídá o smrti, jak bychom si snad mohli myslet; jde tu o život, i když skrze krev: Vždyť životem každého tvora je krev, právě ta je jeho životem! Proto jsem synům Izraele řekl: Nesmíte jíst krev žádného tvora, neboť životem každého tvora je jeho krev. (Lv 17,14). Toto plně respektuje i Nová smlouva, když ústy apoštolů říká: Neboť tak usoudil Duch svatý i my, že nebudeme na vás klást žádné jiné břemeno, než tyto nezbytnosti: zdržovat se masa obětovaného modlám, krve, masa zardoušených zvířat a smilstva (Sk 15, 28-29).
Chcete-li prožít slavnost, která je připomínkou uzavření této smlouvy, přejděte na článech Pesach
Chcete-li se stát echad se samotným Stvořitelem, najdete k tomu pomoc zde.
