Bez ohledu na celkové učení Písma od Genesis po Zjevení přišlo moje „osvícené“ západní dědictví s konceptem, že Židé Boha natolik zklamali, když nepřijali Jeho Syna, že se rozhodl začít znovu s novou skupinou zvanou Církev. A mnozí se domnívají, že Církev je oním tajemstvím, o kterém Pavel mluví. Avšak jediná záhada, kterou já vidím, je, proč je dnešní církev tak rozdrobená a proč jsme nebyli schopni vypůsobit žárlivost svých židovských bratří, jak nás nabádá apoštol Pavel (Řím 11,11.13-14). Zdá se, že to jediné, co se nám podařilo, je, že jsme je rozhněvali!
Tvrzení, že apoštol Pavel popisuje Církev jako tajemství, je samo o sobě jen poloviční pravdou – přesněji, něčím ještě méně než polovinou. To není to, co Pavel říkal, ani to, co Ježíš učil, je to zcela mimo poselství kteréhokoli z proroků, a neexistuje důkaz, ať již ve Starém či Novém zákoně, že by tomu tak mohlo být.
Tento antisemitský kiks okradl Církev o mnoho z jejího uvědomění si nekonečné hloubky svého dědictví, které sahá skrze Mesiáše Ježíše 4000 let nazpět k bohatství našich kořenů v Abrahamovi. Za Abrahamem je pak věčný Bůh Abrahamův. Je o něco větší než pěkný cihlový kostel s krásnou věží směřující do nebe. Také bychom mohli zažívat kosmický rozsah samotného Boha Nebes, i ten druh přátelství, které s Ním sdílel Abraham. Toto kacířské odmítnutí našich kořenů vposledku zapříčinilo nevyslovitelnou bolest srdce a devastaci – nemluvě o duchovním zablokování – naší druhé poloviny Abrahamovy rodiny, Židů.
*****
Začneme třetí kapitolou Efezským, která apoštol Pavel říká:
Slyšeli jste přece o milosti, kterou mi Bůh podle svého plánu udělil kvůli vám: dal mi ve zjevení poznat tajemství, které jsem vám právě krátce vypsal. Z toho můžete vyčíst, že jsem porozuměl Kristovu tajemství, které v dřívějších pokoleních nebylo lidem známo, ale nyní je Duchem zjeveno jeho svatým apoštolům a prorokům… (Efezským 3,2-5)
Před lety jsem ještě jako mladý věřící zkoumal tyto verše spolu s dalšími deseti výskyty výrazu tajemství a byl jsem zapálen mladickou zvědavostí typu Alfreda Hitchcocka s biblickou nálepkou. Vždy jsem ale byl trochu rozčarován. Rozuměl jsem tomu velice jasně. Bůh přece zachraňuje židy, a zachraňuje i pohany. Jaké je v tom tedy tajemství?
tajemství…že pohané jsou spolu s Izraelem dědicové, část společného těla, a mají v Kristu Ježíši podíl na zaslíbeních evangelia. (Efezským 3,6)
Tento verš toho obsahuje tolik, že byl zametán pod koberec dovedně vyřezávaným pohanským koštětem s nápisem „MADE IN KONSTANTINOPOL“. Především, „dědicové spolu s Izraelem“ nemluví o ničem jiném než o společném vlastnictví, a „podíl na zaslíbeních“ znamená podíl na zaslíbeních! Člověk by si myslel, že to nevyžaduje moc vzdělání, aby se věci dostaly na své místo.
*****
Podívejme se konečně podrobněji na to symbolické tělo. Všimli jsme si již jednoho odkazu ve druhé kapitole a dalšího ve třetí kapitole Efezským. Jasnost materiálu diskutovaného v těchto dvou textech by měla dostatečně naplnit princip potřeby našich „dvou či tří svědků“. Sledujme ale ještě obsah oné vyhlášené kapitoly o jednotě, Efezským 4, zdůrazňující platnost kréda „jeden Pán, jedna víra, jeden křest, jeden Bůh a Otec všech“ (Ef 4, 5-6). V tomto velice dobře známém textu nalézáme ve čtvrtém verši ještě jeden odkaz k učení o jednom Těle z kapitol 2. a 3.; ve dvanáctém verši je ještě další odkaz týkající se Těla a konečně v 16. verši máme ještě jeden. Budeme-li pokračovat, v celém Novém zákoně najdeme alespoň sedm dalších příbuzných textů, z nichž všechny se dají použít v naší shora uvedené diskusi. (Řím 12,5; 1. Kor 10,17; 12,13.27; Ef 1, 22-23; Kol. 1, 18; 3,15.)
Kolik jsme už slyšeli kázání na 4. kapitolu Efezským ve snaze přimět bratry v křesťanské aréně složit meče a kopí a pokusit se o lepší vztah jeden k druhému? Věz ale, příteli, že není zapotřebí žádného nebeského osvícení, abychom pochopili, že apoštol Pavel nenapsal 4. kapitolu Efezským kvůli baptistům, letničním, katolíkům, luteránům, metodistům a presbyteránům. (Lituji, pokud jsem zapomněl na tvou konkrétní skupinu, ale dohoním to následující větou.) Byla napsána pod pomazáním Duchem svatým, nikoli aby ti, kteří by tomu měli lépe rozumět, byli schopni lépe bojovat, ale pro daleko širší nebeský tábor – pro věrné židy a věřící křesťany předzvěděné od počátku času k tomu, aby byli božskou silou přivedeni do jednoho společného Těla!
Snad nejvýmluvnějším textem, který bychom mohli použít jako svorník k naší sondě do Pavlova tajemství, je tento:
Pamatujte proto vy, kteří jste svým původem pohané a kterým ti, kdo jsou obřezaní na těle a lidskou rukou, říkají neobřezanci, že jste v té době opravdu byli bez Krista, odloučeni od společenství Izraele, bez účasti na smlouvách Božího zaslíbení, bez naděje a bez Boha na světě. Ale v Kristu Ježíši jste se nyní vy, kdysi vzdálení, stali blízkými pro Kristovu prolitou krev. (Efezským 2, 11-13)
Nikdo, kdo by se čestně probíral tímto textem, jej nemůže překroutit. Kdysi jste byli na mrazu, ale nyní, skrze Mesiáše Ježíše, jste byli začleněni do národa jako občané. Církev v žádném případě nenahradila rodinu zaslíbenou Abrahamovi; naopak, vstoupili jsme do ní. Pavel říká: „mám tajemství“ – je to pro vás pohany záhada – bylo zasunuté po celá staletí. Skrze víru v našeho židovského Mesiáše máte nyní vy, kdysi modlářští a polyteističtí pohané, právo občanství v Izraeli – s plnou účastí, všemi právy na zaslíbení, s celým přijetím do rodiny Abrahamovy.
