Jedním z méně lákavých aspektů Abrahamova původního domovského města Ur, pozdějšího Babylóna, bylo množství pohanských božstev. Když tedy Pán veškterého stvoření povolal Abrahama, aby se vystěhoval, protože chtěl stvořit jedinečnou rodinu, nešlo jen o nemovitý majetek, který chtěl Bůh vyměnit. "Zbav se všech těch model, Abrahame, protože Já jsem Jediný a na tomto základě - a pouze na něm - můžeme spolupracovat." Babylónští bohové z kovu se tedy dostali ven, El Šadaj dovnitř, a Bůh právě tehdy a tam začal budovat vztah víry se zakladatelem Jeho nové rodiny. A od té doby už napořád, bylo-li něco pro poslušného, praktikujícího Žida prokleté, pak to bylo modlářství:
"Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný" (Deuteronomium 6,4).
Abychom shrnuli to, co jsme detailně probírali v úvodních kapitolách - Abraham byl povolán, aby vybudoval velice zvláštní rodinu zaslíbení. Poté, asi o 600 let později, byl vybrán a vybaven Mojžíš, aby tu rodinu učil správnému životu. A po dalších asi 2000 letech Bůh Otec, Bůh Abrahamův, naplnil slib, který své rodině dal s určitým záměrem. Naplnil vybrané lidské tělo samotným svým Ruah ha Kodeš, aby naplnil svou smlouvu s Abrahamem trvale platnou obětí lidské krve, vědomě odevzdané Jeho vlastním Božím Duchem. Nová smlouva ani náhodou nebyla návratem k polyteismu a příchodem "nového boha" na scénu. To Jeden Jediný Bůh všeho vesmíru rozhodl již na počátku věků nahradit dočasné zvířecí oběti trvalou obětí podle svého věčného návrhu. Sám se svým Duchem zcela ztotožnil se svým trpícím služebníkem z prachu země, jehož jsme poznali jako Syna člověka.
