Viděl jsem nové životy malých dětí, jak zpívají a létají kolem Božího trůnu. Zdálo se mi, že ty děti vycházejí z Božího dechu. Vypadaly jako kdyby měly na sobě noční košilky. Létaly do přítomnosti Jehovah.
Uvědomil jsem si, že to jsou nové duše, které vznikly z Božích myšlenek. Když Bůh přemýšlí, vznikají děti. Teď už vím, proč jsou ty čerstvě narozené děti tak vzácné. Děti jsou pro nás darem přímo od Božího trůnu.
Slyšel jsem je, jak říkají Bohu: „Mohu se stát duchem? Pošleš mě na Zem, abych se mohl/a stát duchem? Chci se stát zachráněným člověkem. Mohu být duchem?“ Jak jsem se díval, uslyšel jsem silný zvuk Boží moci, vhuuuš, a viděl jsem, jak tyto děti z Boží moci opouštějí trůn.
Nevím, jak jsem tam byl dlouho, ale cítil jsem, že to už o moc déle nevydržím. Proto si myslím, že jsem tam byl v těle – že tam bylo i mé fyzické tělo. Najednou anděl řekl: „Musíme jít. Je to na tebe příliš silné. Pojď.“ Vzal mě tedy od trůnu, a šel s námi i David. Vrátil jsem se do vozu s Davidem a s andělem. Když jsme odjížděli, lidé na mě mávali. Zeptal jsem se Davida: „Uvidíme Abrahama, ještě než odjedeme?“ „Ano“, řekl. „Uvidíš ho ještě předtím, než se budeš vracet“.
Lidé začali odcházet od Trůnu, vraceli se do města a do Ráje. Pomáhali druhým a byli jim požehnáním. Viděl jsem, jak lidé mezi sebou diskutují teologické otázky týkající se Božího slova.
Vraceli jsme se ulicí proroků. Když jsme míjeli nádhernou budovu, ptal jsem se: „Smím vejít dovnitř?“ „Ne“, odpověděl anděl. „Vnitřek té budovy nespatřilo oko žádného člověka.“ „Proč?“ „To má zůstat ve známosti Jehovah. Nevidělo to oko žádného člověka, dokonce ani Enocha.“ Nemám potuchy, co to bylo.
Pak jsem opět spatřil Ježíše
Když jsme sestupovali ulicí proroků, slyšel jsem známý hlas, jak říká: „Jesse“. Otočil jsem se. Byl to Ježíš. Řekl jsem: „To bylo silné poselství. Bylo to nádherné.“ Zářil, když říkal: „Je to pravdivé poselství. Kvůli němu jsi sem byl poslán. Máš ho předávat Mému lidu.“
Řekl jsem: „Oni mi ale neuvěří“. Jeho hlas byl pevný: „Jen jim to říkej. Přijdu, když si to nebudou myslet.“ Pak důrazně řekl: „Jdi a říkej Mému lidu, že už přicházím.“
Mým posláním bylo toto. Myslel jsem si: „To je vše? To proto mě sem vzal?“ Byl jsem zklamaný, když jsem zjistil, že můj výlet do nebe měl tento důvod. Myslel jsem, že se dozvím něco, co nikdo nikdy neslyšel. Důvodem mé cesty do Nebe bylo, abych slyšel Ježíše, jak říká, že se pro nás vrací zpět a že to mám říkat druhým. Musel jsem mít na tváři vepsanou nevíru. Řekl jsem: „Pane, oni to vědí“. Začal být na mě přísný a zvýšil hlas: „Ne, nevědí to! Jdi a řekni jim, že už přicházím“.
Pavel nám o Kristově příchodu napsal v 1Tes 4,13-18:
Nechceme vás, bratři, nechávat v nevědomosti o těch, kdo zesnuli, abyste se nermoutili jako ti ostatní, kteří nemají naději. Jestliže však věříme, že Ježíš zemřel a vstal z mrtvých, tak Bůh také ty, kteří zemřeli skrze Ježíše, přivede s ním.
Neboť toto vám říkáme slovem Pánovým: My živí, kteří jsme ponecháni do příchodu Pána, jistě nepředejdeme ty, kteří zesnuli, protože za zvuku přikazujícího zvolání, hlasu archanděla a Boží polnice sám Pán sestoupí z nebe a mrtví v Kristu vstanou nejdříve.
Potom my živí, kteří tu budeme ponecháni, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích do vzduchu k setkání s Pánem. A tak už navždy budeme s Pánem. Proto se těmito slovy navzájem povzbuzujte. (ČSP)
Na Jeho tváři a v Jeho hlasu byla zjevná intenzita Jeho lásky k nám. Když jsem se podíval do Jeho očí, pochopil jsem důležitost toho, co řekl. V tom okamžiku jsem věděl, že Jeho příchod je to největší, co můžeme očekávat. Poselství, že Ježíš přijde už brzo, to je ta největší zpráva, kterou můžeme sdílet.
Ukázka z knihy Jesse Duplantis, 2021: Heaven. Close Encounters od the God Kind. (Nebe. Blízká setkání Božího druhu.) 32. vydání. Jesse Duplantis Ministries, Destrehan, Louisiana, USA. str. 119-123.
