Na safari v nebi
Gerald Sweeting, který řadu let navštěvoval vězně a vedl je k Ježíši, odešel do nebe 12. srpna 2005. Jeho sbor pořádal po pohřbu hostinu na jeho památku a požádal Kat, aby pomohla s její přípravou. Duch svatý ji instruoval, že si má obléknout šaty v africkém stylu a stůl ozdobit figurkami zvířat ze safari. „Proč?“, ptala se. „Protože miluje divoká zvířata a jeho rodině to požehná. Chci také, abys vyndala ze skříně ty leopardí boty a dala je jeho ženě. Řekni jí, že je to na připomínku toho, co jsem mu dal Já.“
Ty boty koupila Kat před lety a už na ně skoro zapomněla. Nikdy je nenosila. Byly na klínu, černé a na boku každé boty byl 15 cm dlouhý zlatý jaguár. Vypadaly, že stály hodně peněz. Kat byla zvědavá, jestli paní Sweetingové padnou. Duch svatý ji ale ujistil, že ano.
Když pro ně šla, byla náhle přenesena do nebe, což nebylo poprvé. Tentokrát se ocitla u nebeské rezidence pana Sweetinga. Anděl ji vedl po přístupové cestě vroubené tropickými rostlinami a palmami k poschoďovému domu s místnostmi 3 m vysokými a balkónky v prvním patře. Na okolním pozemku s vegetací jako v safari byli lvi s mláďaty i další zvířata žijící v savanách.
Uvnitř domu byly stoly z ebonitového dřeva vykládané zlatem a také nástěnné svícny a malby byly v africkém stylu. Všechny místnosti byly zdobené leopardími a zebřími motivy a vybavené sytě nachovými koberci, polštáři a závěsy na vysokých oknech. V největší místnosti stál velký ebonitový stůl a na něm, podložené zdobenými polštáři, dvě koruny posázené dokonalými brilianty. Kat hned věděla, že jedna z těch korun byla z těch, jež Kristus slíbil každému, kdo získá duše pro království Boží. Zářily tak, že osvětlovaly celou místnost.
Pan Sweeting (jehož Kat nikdy na Zemi nepotkala, ale hned věděla, o koho jde), tam mluvil s jedním mužem, hrála živá hudba a ozýval se smích – byla to oslava jeho příchodu. Ten muž mu říkal „Šéfe“. Anděl, který Kat doprovázel, jí hned vysvětlil, že tak ho nazývá Otec, protože ho tak vnímá. Pan Sweeting byl oblečen tak, jak by byl oblečen bohatý africký šéf. Smál se a vypadal nadšeně. Nemohl Kat vidět, ale ona ho viděla a také slyšela, jak říká, že by si přál, aby se mohl rozloučit se svou ženou, Patricií, a že lituje, že musel odejít tak náhle. Že slyšel vše co mu říkala, když ležel bez hnutí v nemocnici, že by si přál, aby mohla vidět, čím vším mu Bůh požehnal, a že bude pokračovat v modlitbách za svou rodinu na Zemi.
Poté se Kat zase vrátila a pokračovala v přípravách na pohřební hostinu. Stůl vyzdobila královsky, tak, jak jí Duch svatý řekl, figurkami, svíčkami, vše ve zlatém a černém dekoru na zelené, se středovým běhounem v leopardím vzoru, s palmičkami, stříbrnými a křišťálovými tácy, keramickými talíři a saténovými ubrousky.
Po pohřbu začali hosté přicházet a Patricia užasla. Vyhledala Kat a ptala se, jak mohla vědět, že právě tento styl její muž miloval. Se slzami v očích vyprávěla, jak si celý život přál jet do Afriky na safari, ale ona nechtěla, protože se bála, že ji tam zvířata sežerou, tak nejel ani on.
Patricia byla přemožena Boží dobrotou, když slyšela, jak jejímu muži Bůh postavil nádherný dům uprostřed rezervace, a co si přál jí sdělit. Ty jaguáří střevíce jí padly dokonale.
Prohlášení Patricie Sweetiengové ke Kat Kerr
Byla jsem v šoku, když jsem po pohřbu vkročila do místnosti připravené na hostinu a viděla, jak byla vyzdobena. Řekla jsem: „Kdo to dělal? Chci vědět, kdo to udělal. Jak jsi to věděla? Proč jsi použila ten africký dekor?“ Vysvětlila jsi mi, jak tě vzal Bůh do Nebe a ukázal ti tam mého manžela a vše o jeho domě tam. Vím, že vše, co jsi řekla, byla pravda, i když jsi ani mě, ani mého muže dřív neznala.
Zvláště se mě dotklo, když jsi řekla, že žije v sídle v africké rezervaci, že jsi ho viděla oblečeného v královských šatech a že mu Bůh říká „Šéfe“, protože jsi nevěděla, že se můj muž zamiloval do Afriky, když ho tam na tři týdny poslalo námořnictvo. Protože lidi miloval, místní s ním rychle navázali silný vztah a prosili ho, aby s nimi zůstal. Říkali, že by měl být jejich králem. Musel odjet, ale slíbil, že se jednoho dne vrátí. Nikdy na to nezapomněl a mluvil o tom, že se vrátí, aby ty lidi zase viděl, ale pak nečekaně zemřel.
Bůh je tak dobrý k těm, kteří Mu patří a slouží ještě na Zemi. Můj manžel se několik let podílel na službě ve vězení, rád tam chodil a sdílel se o své naději s těmi, kteří žádnou neměli. Jakou odměnu od Boha získal! Může teď žít jako skutečný šéf a já prožívám každého dne požehnání, že to vím. Vědomí, že je Nebe skutečné, a že na nás naši blízcí tam pamatují, to můj život změnilo. Není to jen naděje, ale vědomí, že budeme oceněni za to, co pro Pána děláme.
Volné převyprávění z knihy Kat Kerr, Revelaing Heaven. An Eyewitness Account. Xulon Press, pp. 65-70.
