Vše, co jsem spatřil, když jsem vystoupil z vozu (který ho dovezl do nebe, pozn. překl.), bylo nádherné. Vždy jsem si myslel, že až přijdu do Nebe, uvidím jen město. Ale to první, co jsem uviděl, byl Ráj. Nebyl zničen. Ráj je rozlehlé území obkružující kolem dokola Svaté město. Bylo to jako na jiné planetě.
Padl jsem k zemi, začal uctívat Boha a říkat: „Sláva Bohu!“ Také anděl padl a říkal: „Bůh Nejvyšší, Jehovah! Hosana na výsostech!“ Uctívali jsme Boha společně.
Byl jsem plný vzrušení a ptal se anděla: „Kde jsem? Co tu dělám?“ Řekl mi: „Máš setkání s velikým Bohem, Jehovah. Musíme jít do města. Brzo uvidíš.“
Když jsem se postavil na nohy, uviděl jsem světlo, jaké jsem dosud nikdy neviděl. Rozhlížel jsem se kolem a zjišťoval, že Bůh má u sebe v Nebi něco z toho, co stvořil na Zemi. Byl jsem obklopen nádhernými údolími, spoustou hor a vodními toky. Viděl jsem dokonce i sníh, ale nebyl studený. Byl jsem v údivu. V Nebi jsou květiny, které jsem nikdy v životě neviděl, a vůně, které jsem dosud nikdy necítil. Také jsem nikdy neviděl takové barvy, červené, zelené, nachové, modré, žluté. Zlato vypadalo jako zlato, ale bylo průhledné jako křišťál.
Byla to krásná země. Podél Řeky života protékající Rájem rostly stromy, pod kterými stály tisíce lidí. Byli sem všichni přivezeni stejnými vozy jako já.
Myslel jsem si, že každý, kdo přichází do nebe, je dospělý. Viděl jsem ale i děti. Byli tam i koně, psi, a kočky velké jako lvi. Vypadalo to, že každý směřuje k Božímu trůnu ve Svatém městě, který jsem mohl vidět už z dálky. Ten trůn je vysoký a vyvýšený a lze ho vidět z každého směru.
Byl jsem stále ve svém běžném oblečení, v košili a džínách, ale všiml jsem si, že mnozí vystupující z těch vozů jsou oblečeni do nádherného roucha (robe). Když vystoupili z vozu, běželi přímo do Svatého města a hned k trůnu, volali a chválili Boha.
Viděl jsem i jiné, kteří ta roucha neměli. Byli oblečení do plášťů (gowns). Vydali se k Městu, ale vypadali, že jsou slabí. Viděl jsem, jak přicházejí k těm stromům, trhali něco, co vypadalo jako ovoce, a pojídali to. Pak z těch stromů utrhli několik listů, přiložili si je k obličeji, čichali k nim a vdechovali jejich vůni. Ptal jsem se anděla: „Co se to děje?“ Řekl: „Někteří z nich nežili tak, jak měli. Věří Bohu a milují Ježíše, ale nežili své životy naplno.“ Zeptal jsem se: „Budou i přesto moci předstoupit před Boží trůn?“ „Ano, Bůh je vůči nim milostivý“, řekl, „ale musí se připravit, aby mohli stát v přítomnosti Všemocného.“ „Co se stane, když snědí dost toho ovoce?“ „Posílí je to“, řekl. „Až se dostaneme blíž k Městu, to pomazání i světlo zesílí. Když přijdeme k trůnu, může oslepovat.“
Pak jsem spatřil muže vystupujícího z vozu podobného tomu mému. Byl oblečen do pláště, ne do roucha. Řekl: „Myslel jsem, že to sem nedám, ale dal jsem to!“ Potom padl na tvář a políbil zemi. Anděl, který ho přivedl, ho zvedl a řekl mu: „Pojď, pojď, můj synu.“ Potom vzal toho muže k těm stromům a řekl: „Jez toto ovoce a přivoň k těmto listům.“ Uvědomil jsem si, že to jsou listy k uzdravování národů, o nichž mluvil Jan ve Zjevení 22,1-2.
A ukázal mi řeku s vodou čistou jako křišťál, řeku života vytékající od trůnu Božího a Beránkova. Uprostřed té cesty, a na obou stranách té řeky byl strom života, nesoucí dvanáctero druhů ovoce a plodící každý měsíc. A listy toho stromu byly k uzdravování národů. (Přeloženo dle KJV)
Viděl jsem, jak to ovoce pomáhalo lidem zůstat v Boží slávě. Zeptal jsem se anděla, který byl se mnou: „Dostane se někdy k trůnu?“ „Sotva se dostal sem, ale náš Bůh je milostivý“, řekl.
Znal jsem Písmo, které říká, že být mimo tělo je být s Pánem (2Kor 5,8: Raději chceme odejít z tohoto těla a přijít domů k Pánu; ČSP). Myslel jsem, že k tomu dojde, jakmile se dostaneme na druhou stranu. I když někteří nežijí pro Boha tak, jak by měli, Bůh je milostivý. I přesto jim pomáhá a dotýká se jich. Musí se ale učit. To, co se nenaučili na Zemi, se musí naučit tam.
Ty pláště byly nádherné. Po návštěvě Nebe jsem se chtěl dozvědět víc o oděvech, které jsem viděl. V Isajahu 61,10+11 jsem zjistil, že Bůh dává roucho spravedlnosti a oděv záchrany. Mezi nimi je rozdíl. Podívejte se, jak to Isajahu vysvětluje:
Budu se velice radovat v Pánu, moje duše bude jásat v mém Bohu; neboť mě oděl pláštěm záchrany a přikryl mě rouchem spravedlnosti, jako se ženich zdobí girlandami a nevěsta svými klenoty. Neboť jako země vydává rašící výhony a jako zahrada zajišťuje, aby vzklíčilo to, co je zaseto, tak i Pán Bůh vypůsobí spravedlnost a právo a chválu, aby vytryskla přede všemi národy. (Přeloženo dle AMP)
Někteří lidé nejsou tak blízko Bohu jak by měli být. Znají Ježíše jako svého Zachránce, ale mohli by daleko víc. V nebi nakonec dojdou k Božímu trůnu, ale bude jim to trvat daleko déle. Pavel učí, že jakmile jsme zachráněni, máme se stát příkladem spravedlnosti Boží. Uvažte Pavlovo učení v 2Kor 5,20+21:
Jsme tedy Kristovi vyslanci a Bůh skrze nás vyzývá: My jako Kristovi osobní zástupci vás kvůli němu prosíme, abyste se chopili té Boží přízně a smířili se (nechali se smířit) s Bohem. Neboť On učinil Krista, který nepoznal hřích, kvůli nám hříchem, abychom se v Něm a skrze Něho mohli stát spravedlností Boží. (Přeloženo dle AMP)
Když jsem se začal cítit slabý, přešel anděl k jednomu z těch stromů, utrhl z něho nějaké ovoce a donesl mi je. Nevím, jakého druhu to ovoce bylo, ale jablko to nebylo. Bylo šťavnaté a mělo barvu mědi. Anděl mi řekl: „Sněz to ovoce, abys vydržel Boží slávu.“ Tak jsem ho snědl a posílilo mě.
Chtěl jsem vidět vše, nechtěl jsem nic minout. Anděl se zeptal: „Máš žízeň?“ Řekl jsem? „Ano“. „Seženu ti něco k pití“, odpověděl. Za řekou byl velký muž. Řekl: „Já mu to přinesu“. Viděl jsem, že má v ruce velký zlatý pohár. Sehnul se a nabral do něj vodu z řeky. Ta řeka nebyla moc velká, vypadala spíš jako velký potok, ale byla čistá a průzračná.
Všiml jsem si, jak je ten muž velký. Působil dojmem, že žije už mnoho let, ale přesto vypadal mladě. Na obličeji neměl žádné vrásky. Bylo zřejmé, že šlo o patriarchu. Když jsem ho viděl, věděl jsem v duchu, kdo to je, a pomyslel jsem si: „To je Abraham a já jsem símě Abrahamovo. To je můj praprapradědeček. Kdyby nebylo jeho, nebyl bych tady.“ Pavel učil v Galatským 3,14, že požehnání dané Abrahamovi je nám (pohanům) dostupné skrze Ježíše, abychom mohli přijmout zaslíbení Ducha skrze víru. A náš vztah k Abrahamovi a jeho potomstvu se vysvětluje v Galatským 3,26-29:
Vy všichni jste synové Boží skrze víru v Ježíše Krista, neboť vy všichni, kteří jste byli pokřtěni do Krista, jste se oblékli Kristem. Není Žid nebo Řek, otrok ani svobodný, muž ani žena, neboť jste všichni jedním v Kristu Ježíši. Pokud náležíte Kristu, pak jste Abrahamovo semeno, a dědici podle zaslíbení. (Přeloženo dle NIV)
Díval jsem se, jak k nám Abraham jde. Dal mi ten pohár a řekl: „Hej, Jesse, vypij tohle!“ Nemohl jsem z něj spustit oči. Abych měl jistotu, zeptal jsem se: „Kdo jsi?“ Odpověděl: „Jsem Abraham. Ráj je mým místem.“ Cítil jsem, že ho znám jako svého otce. Padl jsem před ním na tvář, ale on řekl: „Postav se na nohy. Jediným, koho uctíváš, je Pán Bůh. Já jsem služebník. Přišel jsem, abych ti pomohl. Setkávám se se všemi, kteří sem přicházejí, protože Ráj je mé lůno/náruč.“ Když jsem stál na nohou, Abraham řekl: „Pomohu ti.“ Pak se ptal, jak se cítím. Řekl jsem: „Je mi dobře. Sláva Bohu.“ Když jsem to řekl, řekl Abraham: „Sláva Bohu!“ To spustilo řetězovou reakci, protože i jiní lidé poblíž se zastavili a chválili Boha. Zvuk jejich chvály se šířil Rájem.
Řekl mi: „Vypij tuto vodu. Pomůže ti to.“ Tak jsem ji vypil. Byla chladná a osvěžující. A byla mi podávána ve zlatém poháru. Udělalo na mě dojem, že to nebyl plastový kelímek. Pak řekl andělu: „Vezmi ho. Musí se postavit před Nejvyššího Boha.“ Já jsem ale chtěl s Abrahamem ještě chvíli mluvit. Můj oblíbený verš mluvící o Abrahamovi je v Římanům 4,17: Povolával to, co není, jako by bylo (ČSP). Chtěl jsem být plně přesvědčený, jako Abraham (Ř 4,19-21). Abraham mi řekl: „Uvidíme se ještě později. Musím se setkat i s ostatními, kteří přišli do této země požehnání.“
Ukázka z knihy Jesse Duplantis, 2021: Heaven. Close Encounters od the God Kind. (Nebe. Blízká setkání Božího druhu.) 32. vydání. Jesse Duplantis Ministries, Destrehan, Louisiana, USA. str. 70-79.
