Z bobří činnosti mají užitek ostatní zvířata, rostliny i hmyz. Dělají práci prospěšnou pro naši krajinu, naše vodní zásoby a chrání nás před ničivými účinky povodní. Jsou výjimeční ještě i něčím jiným. Na rozdíl od mnohých z nás kvalitně odpočívají.

O biorytmech a biologických hodinách se mluví už dlouho. Díky prof. Heleně Illnerové, významné české fyzioložce a biochemičce, která též předsedala Akademii věd ČR, jsme se výrazně zapsali do mezinárodního výzkumu cirkadiánních (=denních) biorytmů, především z hlediska vlivu světla na hormon melatonin tvořený v šišince mozkové (=epifýze) z aminokyseliny tryptofanu přes serotonin. Melatonin je spánkový hormon, který se tvoří ve tmě a pomáhá lidem i živočichům usnout a kvalitně se vyspat.

 2D vzorec melatoninu. Vaccinationist, CC-BY-SA-PD-chem

Paní profesorka objevila, že tyto biorytmy jsou řízeny biologickými hodinami umístěnými v mozku v přední části hypotalamu. Lze je „přepínat“ světlem. Uskutečnila dlouhou řadu pokusů na potkanech, které vystavovala různým kombinacím světla a tmy simulující krátký a dlouhý den. Stačilo na jedinou minutu vystavit světlu potkany chované ve tmě a ovlivnilo to množství melatoninu i jeho meziproduktů v jejich epifýze. Nikdo už asi ty potkany nespočítá, ale denní cykly a jejich ovlivňování světlem byly i díky nim prokázány zcela bezpečně.

Melatonin se ale nepodílí jen na určování denního cyklu. Stejně reálně existují, kromě jiných, i sedmidenní (= circaseptánní) cykly. Byly potvrzeny i z dat shromažďovaných v rámci zkoumání denních cyklů. Například detailní analýza odpovědí mnoha studentů ve studii denních biorytmů ukázala, že nálada či rozpoložení mysli studentů bylo zdaleka nejlepší v sobotu (Cornélissen a kol. 2005).

 

Týdenní rytmus pozitivní nálady studentů. Z práce Cornélissena a kol. 2005

Podobně studie Areniho a Burgera zjistila, že vzpomínky stovek dotazovaných na pátek večer a sobotu ráno byly nejlepší, ale vzpomínky na pondělní ráno i večer byly nejhorší.

Ví se už řadu let, že ve dnech na počátku týdne je vyšší počet případů onemocnění než ve dnech ostatních. V pondělí je hlášeno více infekčních onemocnění, problémů s vysokým tlakem, tachykardie, mozkové mrtvice i srdečních infarktů než v ostatních dnech v týdnu. Lékaři proto plánují transplantace na ty dny v týdnu, kdy je pravděpodobnější, že pacient cizí orgán přijme.

Ayers a kol. analyzovali frekvenci vyhledávání slova „health“ (= zdravý) na Googlu v jednotlivých dnech v týdnu v letech 2005-2012, vzhledem k celkovému vyhledávání. Zjistili, že toto slovo lidé hledali daleko víc v pondělí a v úterý než v ostatních dnech – oproti středě o 3 %, oproti čtvrtku o 15 %, oproti pátku o 49 %, oproti neděli o 29 %. Nejméně vyhledávali toto slovo v sobotu, oproti pondělí a úterý o celých 80 %. Lidé tedy přemýšlejí o svém zdraví daleko víc počátkem týdne, pročež jsou tyto dny vhodnější například k nabízení produktů na podporu zdraví.

Kdo toto čte, možná si řekne: „Úplně chápu, proč mají studenti nejlepší náladu v sobotu. Vědí, že mají před sebou ještě den volna. A v dnešní době plné stresu není divu, že na začátku pracovního týdne dochází častěji ke zdravotnímu selhání, protože se lidé podvědomě chtějí vyhnout stresům, které je v dalších dnech čekají. Je to výsledek dnešního způsobu života v pracovním týdnu.“

Jenže Vollrath s kolektivem zjistili, že podle týdenního cyklu se řídí i hladina melatoninu u potkanů, a ta že je nejvyšší v sobotu. A laboratorní zvířata přece nežijí v rytmu lidské společnosti. Též Greenaway uvádí, že hladina melatoninu určuje odpočinek v sedmidenních cyklech. Ty byly zjištěny dokonce i u řasy Acetabularia mediterranea, viz práce Franze Halberga, ředitele Chronobiology Laboratories v americké Minnesotě nominovaného na Nobelovu cenu ve fyziologii a medicíně. Při růstu zubů se na zubní sklovině tvoří droboučké rýhy, jež jsou způsobené zastavením růstu jednou týdně a nacházejí se nejen u moderních lidí, ale i u hominidů.

Když američtí indiáni z kmene Apačů chtěli zjistit, který den v týdnu určil Stvořitel k odpočinku, došli k závěru, že tím dnem je sobota. Jak? Pozorováním bobrů.

Bobří hráz na řece Bantam v americkém státě Connecticut. Versageek, CC-BY-SA-PD-4.0

Larren Cole pozoroval bobry v jejich přirozeném prostředí s vědeckou systematičností. Po studiích přestěhoval rodinu z civilizace do kalifornského parku Modoc National Forest, protože při péči o děti potřebovali splácet půjčky na studium. Poblíž žila rodinka bobrů, kteří stavěli velké hráze, a Larren je chtěl během sobotních výletů pozorovat. Zpočátku ale viděl pokaždé jen jejich dílo, nikdy ne samotné bobry.

Nájemce Larrenova dřívějšího bytečku si při své pravidelné kávě venku všiml, že včely létají opylovat sousední citrusové sady každý den kromě soboty. Když tento poznatek sdílel s Larrenem, ten si jej propojil s tím, co sám zjistil při pozorování bobrů, pročež pozorování rozšířil i na ostatní dny týdne, při cestách z práce i o víkendech. Začal si dělat podrobné denní záznamy. Nakonec o výsledcích svých pozorování natočil film. Tady je jeho ukázka.

 

                Larren Cole při terénním pozorování bobrů. Z videa na youtube.

Bobři (druh bobr evropský) byli u nás vyhubeni a po dvou stoletích zase v roce 1991 vysazeni do přírody a šíří se, protože je tu neloví jejich přirození predátoři vlci. Je tedy dost možné, že i vy poblíž nějakých žijete a mohli byste pozorovat, jestli v sobotu odpočívají či zda přijali lidské chování. Jsou prý aktivní hlavně večer a v noci.

Když se v rámci péče o přírodu dělají technická opatření k zadržování vody v krajině, ruší se odvodňovací příkopy a strouhy a stavějí se hráze bránící rychlému odtoku vody. Bobří hráze udrží v krajině velké množství vody. Na některých místech nám už ušetřili miliony korun vytvářením mokřadů, kterým se říkávalo bobří louky (Just a kol. 2024). Vytvářejí tak vhodná místa pro vzácné rostliny a nejrůznější živáčky - ptáky, obojživelníky, ryby, vážky a šídla. Jejich zásobárny větví ve vodě se stávají úkrytem chránícím rybky stejně jako „rybí školky“ zhotovované rybáři. Tím, že se voda může rozlít do krajiny a zpomalí se její odtok, snižuje se i ničivost povodní.

Při nedávných velkých projektech v Krkonošském národním parku nastoupila ke stejnému úkolu technika a lidská práce. V USA tam, kde je žádoucí zadržovat vodu na rozsáhlých územích, vysazují bobry do přírody pomocí letadel. Na potocích v obydlených oblastech stavějí hrázky po vzoru bobrů lidé. To druhé zkoušeli dobrovolníci z AOPK i u nás (Just a kol. 2024). My říkáme „pilná/ý jako včelička“, Američané „pracovitá/ý jako bobr“.

Lidé stavějí hráz po vzoru bobrů. USFWS Pacific Southwest Region, CC-BY-SA-PD-US FWS

Čeština má tu zvláštnost, že slovo sobota je odvozeno od hebrejského slova „šabat“ (= den odpočinku). Ostatní dny kromě neděle a pondělí (= den po neděli) nesou své názvy podle jejich pořadí. A není náhoda, že ze všech dnů týdne je nejvyšší hladina melatoninu u živočichů právě v sobotu, kdy i ta nejpracovitější zvířata odpočívají.

Tyto poznatky vrhají nové světlo na příkaz z Exodu 35,3: Nebudete zapalovat oheň v žádném ze svých sídel v sobotní den. To slovo, oheň, hebrejsky EŠ, zahrnuje i blesk, a například v Exodu 13,21 se píše, že Bůh JHVH šel před lidem, který Mojžíš vyváděl z Egypta, ve sloupu ohnivém (AMUD EŠ), aby jim svítil v noci. Když máme světlo, vydržíme zůstat bdělí i v noci. Pokud se ale nezapálí oheň, který nejen hřeje, ale i svítí, nenaruší to tvorbu melatoninu, který se tvoří právě ve tmě.

Střídání dne a noci nastartovalo dle první kapitoly Genesis hned při stvoření, oddělením světla od tmy a upevněním nebeských těles na oblohu, aby Slunce svítilo ve dne a Měsíc a hvězdy v noci. Den odpočinku v rámci sedmidenního týdne započal až po stvoření člověka, když Bůh v šesti dnech stvořil svět a sedmého dne, což je sobota, odpočinul.

Průřez bobřím hradem. USDA, CC-BY-SA-PD-mark

 

Ptáte se, proč vlastně Bůh odpočíval? Dobrá otázka. Odpověď na ni hledá mnoho lidí, můžeme se k nim přidat. Unaven jistě nebyl. A není omezen časem. Nejspíš si udělal volno, aby se ze svého stvoření radoval, protože miluje to, co vytvořil. Těšilo ho mluvit s Adamem. A těší ho komunikovat i s námi. Například skrze sny. Ne každý sen je od Boha, ale každý z nás nějaký sen od něho určitě měl. Jestli si nevzpomínáte, počkejte na ten příští. Jak poznat, jestli je sen od Boha? Nese naději a ukazuje cestu dalšího života. Přijdete někam a zjistíte, že jste to místo už viděli ve snu. Potkáte lidi, které jste už potkali ve snu. A uděláte to, co máte udělat. Podle návodu z toho snu. Nebojte se, Bůh je dobrý a je na něj spoleh.

Ježíš řekl, že sobota byla učiněna pro člověka, nikoli člověk pro sobotu (Marek 2,27). Čas odpočinku je pro nás i k tomu, abychom mohli vydechnout, potěšit se s blízkými a třeba i zhodnotit uplynulý týden.

Kdo si v sobotu dopřává odpočinek a ztišení, snižuje stres a tím i riziko infekcí i cévních a mozkových příhod v dalších dnech. A vytváří si prostor, aby mohl přemýšlet nejen o Božích podivuhodných činech, ale i o těch, které má každý z nás v čase nám tady svěřeném vykonat.

Tak nezbývá než nám všem doporučit s Vodňanským a Skoumalem: Buďme tak dobří a dělejme to jako ti bobři, a dopřávejme si odpočinek v sobotu, kdy si to náš organismus přímo žádá, a jak nás i čeština nabádá. Ani k tomu nemusíme být typologickými bobry.

Zdroje:

• Areni C.S., Burger M. 2008. Memories of “Bad” days are more biased than memories of “Good” days: Past Saturdays vary, but past Mondays are always blue. J. Appl. Soc. Psychol., 38: 1395-1415.
• Axelrod J. 1974. The pineal gland: a neurochemical transducer. Science, 184:1341-1348. https://doi.org/10.1126/science.184.4144.1341
• Ayers J.W, Althouse B.M., Johnson M., Dredze M., Cohen J.E. 2014. What’s the Healthiest Day?: Circaseptan (Weekly) Rhythms in Healthy Considerations. American Journal of Preventive Medicine, 47/1: 73-76. ISSN 0749-3797, https://doi.org/10.1016/j.amepre.2014.02.003.
• Beynon A.D. 1992. Circaseptan rhythms in enamel development in modern humans and Plio-Pleistocene hominids. In: Smith P., Tchernov E., Eds. Structure, function and evolution of teeth. London: Freund; pp. 295–309. 
• Cornélissen G., Watson D., Mitsutake G., Fišer B., Siegelová J., Dušek J., Vohlídalová I., Svačinová H., Halberg F. 2005. Mapping of circaseptan and circadian changes in mood. Scripta Medica (Brno), 78(2): 89–98.
• Cornélissen G, Engebretson M, Johnson D, Otsuka K, Burioka N, Posch J, Halberg F. 2001. The week, inherited in neonatal human twins, found also in geomagnetic pulsations in isolated Antarctica. Biomed Pharmacother. 55 Suppl 1: 32-50. doi: 10.1016/s0753-3322(01)90004-6. PMID: 11774867.
• Greenaway K.G. 2022. The function of pinneal gland and its hormone melatonin in demarkating periods of time, and in enhancing physical and spiritual rest. Scientific Journal of Biology, 20, 5(1): 22-26. doi: 10.37871/sjb.id26
• Just T. a kol. 2024. Renaturace vodních toků a tvorba mokřadů činností bobra evropského. Metodika AOPK ČR, Praha. 175 stran. https://aopk.gov.cz/metodiky
• Levi F., Halberg F. 1982. Circaseptan (about-7-day) bioperiodicity — spontaneous and reactive — and the search for pacemakers. La Ricerca Clin. Lab. 12: 323–370. https://doi.org/10.1007/BF02909422
• Vollrath L., Kantarjian A., Howe C. 1975. Mammalian pinneal gland: 7-day rhytmic activity? Experientia, 15, 31(4): 458-460. doi: 10.1007/BF02026378
• https://www.youtube.com/watch?v=RrI2dyHp_cI
• https://www.youtube.com/watch?v=QYR5YtAWEWQ

V prvním listu do Korintu apoštol Pavel napsal, že za nás byl obětován velikonoční Beránek – Kristus (1Kor 5,7). Odkud to vzal? Jan hned na začátku svého evangelia prozradil, že totéž o Ježíši řekl Jochanan známý jako Jan Křtitel (doslova: ponořující). Když se ho na Ježíše ptali, řekl že: 1) Ježíš je větší než on; 2) Ježíš přichází za ním a Jan mu připravuje cestu tím, že volá lid k pokání a křtí na odpuštění hříchů; 3) Ježíš má být zjeven Izraeli; 4) byl dříve než on; 5) Ježíš je Beránek Boží, který snímá hřích světa (1,29; 1,36); 6) viděl, jak na Ježíše sestupuje Duch jako holubice a zůstává na něm; 7) Ježíš je syn Boží, který křtí Božím duchem.

 Beránek; J. Zelenka, CC-BY-SA-4.0

Jan zažil při ponořování pernou chvíli, když k němu Ježíš přišel a chtěl, aby ho pokřtil. Snažil se to odmítnout s tím, že by spíš měl být on sám pokřtěn od Ježíše. Věděl, že Ježíš nepotřebuje křest, aby mu byly odpuštěny hříchy, protože žádné neměl. Svolil teprve, když mu Ježíš řekl, že je to zapotřebí, aby „naplnili veškerou spravedlnost“ (Matouš, 3,15). Co tím chtěl říct? Pro mnohé to byla dlouho záhada. Vysvětluje to Jonathan Cahn v knize The Book of Mysteries. Dá se přeložit jako Kniha záhad nebo Kniha tajemství.

Záhadou bylo už to, jak se mohl Jan narodit, když jeho matka Alžběta byla stará a neplodná. Když její muž Zachariáš sloužil v chrámu a anděl mu tam sdělil, že bude mít syna, tak mu to nevěřil. Proto oněměl na tak dlouho, než se ten syn narodil (Lukáš, 1. kapitola). Oba Janovi rodiče pocházeli z kněžského rodu odvozeného od Mojžíšova bratra Árona, jehož potomci měli jako jediní dědičné právo sloužit ve svatyni. Jan Křtitel byl proto také členem kněžského rodu. Někteří dokonce tvrdí, že pás, kterým byl Jan přepásán, původně patřil Eliášovi; že mu ho svěřil otec, který ho získal v chrámu. Tomu by odpovídalo i to, že v některých hebrejských rukopisech Matouše Šem Tova se píše, že měl Jan na sobě černý pás (=svědčící o jeho stáří).

Jedním z úkolů kněží bylo posoudit, zda zvířata přinášená do chrámu jako oběti splňují předepsané parametry. Beránek přinášený jako pesachová (=velikonoční) oběť musel být roční a bez vady. Proto i Jan v roli kněze posoudil pesachového beránka Ježíše a prohlásil ho za vhodného k té poslední a naprosto dostatečné pesachové oběti, po níž už žádní další beránci nemuseli být kvůli lidským hříchům obětováni. Ježíš se narodil v Betlémě, v jehož okolí se chovali beránci pro chrámové oběti..

V Talmudu, Joma 39, se píše, že čtyřicet let předtím, než byl zničen chrám (roku 70 n.l.) se stalo, že karmínový provaz, který po přinesení předepsané oběti dosud vždy zbělel na znamení, že hříchy jsou odpuštěny, zůstával karmínově červený. Žádných obětních zvířat už nebylo zapotřebí.

Ježíš byl z rodu Davida, tedy z rodu královského; přišel do světa jako král Izraele. Pavel v knize Židům šestkrát napsal, že Ježíš byl veleknězem podle řádu Melchisedechova. Jméno Melchisedech je složeno ze slova MELCHI a ZEDEK, tedy „spravedlivý král“ či „královský kněz“. Melchisedech, král Šálemu, kněz Boha nejvyššího, který Abrahamovi požehnal a jemuž dal Abraham desátky, žil ještě před dáním zákona, tedy před zavedením kněžství. Jan předal Ježíši své kněžské posvěcení a tím se naplnila zmíněná spravedlnost - ZEDEK.

Je pozoruhodné, že i současná genetika zná výjimečnost židovských kněží - kohenů. Jejich typické znaky na chromozomu Y, které se předávají z otce na syna, se dochovaly dodnes.

Zdroje:

• Behar D.M., Saag L., Karmin M., Gover M.G., Wexler J.D., Sanchez L.F., Greenspan E., Kushniarevich A., Davydenko O., Sahakyan H., Lepiskoposyan L., Boattini A., Sarno S., Pagani L., Carmi S., Tzur S., Metspalu E., Bormans C., Skorecki K., Metspalu M., Rootsi S., Villems R. 2017. The genetic variation in the R1a clade among the Ashkenazi Levites’ Y chromosome. Scientific Reports 7: 14969. https://doi.org/10.1038/s41598-017-14761
• Cahn J. 2016. The book of mysteries. FrontLine, Charisma Media, Florida, USA. ISBN 978-1-62998-941-9
• Hammer M.F., Behar D.M., Karafet T.M., Mendez F.L., Hallmark B., Erez T., Zhivotovski L.A., Rosset S., Skorecki K. 2009. Extended Y chromosome haplotypes resolve multiple and unique lineages of the Jewish priesthood. Human Genetics 126: 707–717. https://doi.org/10.1007/s00439-009-0727-5
• Skorecki K., Selig S., Blazer S., Bradman R., Bradman N., Waburton P.J., Ismajlowicz M., Hammer M.F. 1997. Y chromosomes of Jewish priests. Nature 385: 32 https://doi.org/10.1038/385032a0

I když je to pátrání poněkud detektivní, v Bibli i v mimobiblických pramenech máme několik vodítek.

První vodítko: Narodil se v Betlémě

Prorok Micheáš napsal asi v roce 720 př.n.l.: A ty, Betléme efratský, který jsi nejmenší mezi judskými rody, z tebe mi vzejde ten, kdo bude vládnout nad Izraelem, ten, jehož původ je odedávna, ode dnů věčných (5,1). Jeho proroctví se naplnilo po sedmi stech letech.

Matouš napsal: Když se Ježíš narodil v judském Betlémě za dnů krále Heroda… (2,1)

Lukáš napsal: Také Josef vyšel z Galileje, z města Nazareta, do Judska, do města Davidova, které se nazývá Betlém, neboť byl z domu a rodu Davidova, aby se dal zapsat s Marií, svou snoubenkou, která byla těhotná. Stalo se, když tam byli, že se naplnily dny, aby porodila. I porodila svého syna, toho prvorozeného, zavinula ho do plenek a položila do jeslí, protože pro ně nebylo místo v útulku pro pocestné (2,4-6).

Betlém, hebrejsky Bet Lechem, znamená „Dům chleba/jídla“.
V okolí Betléma se chovali beránci ke chrámovým obětem. Betlém je od Jeruzaléma jen 8 km daleko.

Druhé vodítko: Narodil se na jaře

Lukáš napsal: V té krajině byli pastýři, kteří pobývali venku a v noci drželi hlídky nad svým stádem (2,8)

Jak to, že byli pastevci venku a ještě k tomu v noci?

• nebyla už zima
• po období dešťů bylo všude dost čerstvé pastvy
• rodila se jehňata, která se rodí vždy na jaře, bylo zapotřebí pomáhat a chránit je před dravci
• Ježíš je titulován „beránek Boží“ – kdo jiný by ho měl přivítat než pastýři?

 

Třetí vodítko: Narodil se v době pesachu (=Velikonoc)

Exodus 12,5: Budete mít beránka bez vady, ročního..

• Beránek k pesachové (=velikonoční) oběti byl starý jeden rok (doslova: „syn roku“). Tato oběť se vykonávala vždy 14. dne prvního měsíce roku.
• Biblický nový rok začíná v den, kdy se po novu objeví první srpek nového měsíce a současně je již v Izraeli zralý ječmen – první plodina daného roku.
• Je-li beránek o pesachu roční, musel se narodit ve stejnou dobu v předchozím roce.

 

Čtvrté vodítko: Narodil se v jeskyni

Matouš napsal: I porodila svého syna, toho prvorozeného, zavinula ho do plenek a položila do jeslí, protože pro ně nebylo místo v útulku pro pocestné (2,6).

Justin Mučedník (asi v roce 150 n.l.) napsal, že se Ježíš narodil v jedné jeskyni.

Origenes (roku 248 n.l.) napsal, že se v Betlémě ukazuje jeskyně, kde se Ježíš narodil. V jeskyních se často chovala zvířata a nacházejí se zpravidla poblíž starých obydlí.

Tento obrázek ukazuje archeologickou vykopávku domu, kde je vlevo kruhové lidské obydlí a nahoře uprostřed ohrazeného prostranství je vstup do jeskyně. V podobné jeskyni se nejspíš Ježíš narodil. Byla k dispozici, protože zvířata už byla venku na pastvinách.

  

Archeologická vykopávka domu s jeskyní pro zvířata. V podobné se Ježíš narodil.

 

Vše významné se odehrává o biblických svátcích. O pesachu Ježíš zemřel, o svátku prvotin vstal z mrtvých. Kdy jindy se mohl narodit, než první den prvního měsíce roku? Když se narodil Ježíš, bylo vše učiněno novým. Ezechiel napsal: ..získejte nové srdce a nového ducha (18,31). Novým životem můžeme i my žít díky tomu, že byl Ježíš vzkříšen (Římanům 6,4).

 

Zdroje:

Joel P. Kramer. 2020. Where God Came Down: The Archaeological Evidence. Expedition Bible.
https://www.youtube.com/watch?v=ptlsXtTf6n0
https://www.youtube.com/watch?v=LTRFJBvB_sw

Zde přinášíme Danielovo proroctví a krátký historický záznam toho, jak se v dalších letech postupně naplňovalo.

Tučným písmem je označen prorocký text z 11. kapitoly knihy Daniel, včetně čísel veršů, v Českém studijním překladu Bible (nakladatelství KMS, 2009).

Byť není kniha Daniel řazena mezi knihy prorocké, přesto Daniel, autor biblické knihy Daniel, popsal v jedenácté kapitole své knihy s detailní přesností události, k nimž došlo v několika dalších staletích. Jeho proroctví se naplnila s takovou přesností, že se někteří domnívali, že jde o záznam historických událostí – že Daniel byl historikem a musel žít až v době po jejich naplnění. Žil ale v šestém století před naším letopočtem a toto jeho proroctví se naplňovalo v několika dalších staletích. 

 

1 V prvním roce Dareia Médského jsem tedy i já zaujal postoj, abych jej podporoval a poskytoval mu ochranu. 2 Teď ti tedy oznámím pravdu: Hle, v Persii povstanou ještě tři králové ...

Toto je andělovo sdělení Danielovi. Prvním rokem vlády Dareia Médského byl rok 539 př.n.l. Dareius Médský vládl pod Kýrem Velikým, který zemřel 530 př. n.l. Ti tři králové, kteří po něm povstali, byli Cambyses, Pseudo-Smerdis a Darius Veliký, který Pseudo-Smerdise zabil a nahradil.

2b a pak čtvrtý zbohatne jměním nade všechny větším. Když se pro své bohatství prosadí, podnítí všechny proti řeckému království.

Tím čtvrtým perským králem byl Xerxes, který vládl od 485 do 465 př. n.l. V roce 480 přesunul velikou armádu složenou ze všech národů Perské říše do dnešního severního Řecka. Leonidas, král Sparty, držel tuto obrovskou přesilu v průsmyku u Thermopyl severně od Athén. Jeho 300 Sparťanů bojovalo do posledního dechu. Peršané sice zvítězili, ale utrpěli veliké ztráty a jejich útok na Athény se zdržel, což obyvatelé Athén využili k úniku v lodích na ostrovy v Egejském moři. Když Xerxes došel do Athén, prázdné město vypálil. Později prohrál v bitvě u Salamidy, čímž ztratil kontrolu nad Egejským mořem a tím i možnost zásobovat svou armádu a musel se stáhnout do Malé Asie. V severním Řecku ponechal armádu 100 000 mužů pod velením svého švagra, ale řecká koaliční armáda ji roku 479 př. n.l. porazila. V knize Ester se Xerxes nazývá Achašveroš.

 

                                                     Král Xerxes na památníku v Íránu, Marvdasht. Nahid.iran.sal, CC-BY-SA-PD-4.0

 

3 Pak povstane chrabrý král, ten bude vládnout veliké říši a dělat, co se mu zlíbí.

Pak povstal Alexandr Veliký a porazil Perskou říši v letech 334-331 př. n.l.

                                       Alexandr Veliký na mozaice z Pompejí. The Guardian, CC-BY-SA-PD-art

4 Ale až povstane, jeho království se rozpadne a rozdělí čtyřem větrům nebes, ne jeho potomstvu a nebude to taková vláda, jakou vládl, protože jeho kralování bude vytrženo a připadne jiným.

Alexandr Veliký vládl jen 13 let a zemřel 323 př. n.l. Všichni jeho možní dědicové byli zabiti. Říše připadla čtyřem řeckým rodinám – Antigonovcům, Attalovcům, Seleukovcům a Ptolemaiovcům, potomkům Alexandrových generálů.

5 Potom zesílí král jihu i jeden z jeho velitelů a ten zesílí nad něho a bude vládnout říši větší než je říše jeho.

Král jihu byl Ptolemaios Egyptský. Seleukos I. (312-280 př. n.l.) byl generálem v Ptolemaiově armádě. Ten udělal tu chybu, že poslal Seleuka s řeckou armádou do Mezopotámie a Sýrie, aby pro něho tyto oblasti dobyl. Sice úkol splnil, ale dobyté území si ponechal; bylo největší z těch čtyř. Prvním „králem severu“ byl Seleukos I., prvním „králem jihu“ (z hlediska Izraele) byl Ptolemaios I. Tyto dvě řecké rodiny se staly nesmiřitelnými nepřáteli, i když mezi sebou uzavíraly politické sňatky.

 

 6 Uplynou roky, oni se spojí a dcera krále jihu přijde ke králi severu, aby se uskutečnilo právo, ale tu paži opustí všechna síla a neobstojí on ani jeho paže a vydána bude ona, i kdo ji přivedli a kdo ji zplodil, i ten, kdo ji v těch časech podporoval.

Ptolemaios II. (283-246 př. n.l.) uzavřel s Antiochem II. (261-246 př. n.l.) diplomatickou dohodu, podle níž byla poslána Bereníké, dcera Ptolemaia II. za manželku Antiochovi II., aby pojistili mír. Antiochos II. byl kvůli tomu donucen propustit svoji první ženu Laodiké a vydědit jejich syna, pozdějšího Seleuka II. Bereníké porodila syna, který se měl stát novým dědicem Seleukovské říše. Ptolemaios II. však za podivných okolností zemřel a poté se Antiochos II. s Bereníké rozvedl, přijal zpět svou první ženu Laodiké a znovu instaloval Seleuka II. za svého dědice. Hned poté Laodiké zavraždila Bereníké, jejího syna, všechny její lidi i svého muže a její syn Seleukos II. se stal novým „králem severu“.

 

7 Pak na jeho místo nastoupí jeden z výhonků jejích kořenů, přitáhne k vojsku, přitáhne do pevnosti krále severu, vypořádá se s nimi a přemůže je.

Mezitím se dostal v Egyptě k moci bratr Bereniky, Ptolemaios III. (246-223 př. n.l.) a napadl armádu Laodiké a jejího syna Seleuka II. (246-226 př. n.l.), aby svou sestru pomstil. Zvítězil a dokonce přemohl i opevněné hlavní město Antioch, ale Laodiké se synem před zajetím unikli.

 

 

8 Také jejich bohy s jejich litými modlami, s drahocenným náčiním, stříbrem a zlatem, odnese do zajetí v Egyptě. Pak se několik let bude od krále severu držet nazpět.

V Antiochu ukořistil Ptolemaios III. kovové sochy bohů Seleuka II. a Laodiké a jejich předměty ze stříbra a zlata. Dovezl ty poklady do Egypta a pak několik let na krále severu Seleuka II. neútočil.

9 Ten však přijde do království krále jihu, ale vrátí se do své země.

Seleukos II. napadl Egypt v roce 235 př. n.l., ale mnoho toho nedocílil. Egypt nepřemohl a vrátil se zpátky.

10 Avšak jeho synové, když budou mobilizovat a shromáždí veliké množství vojska, půjdou dál a dále, až projdou jako záplava, pak se obrátí a zaútočí na samu jeho pevnost.

Synové Seleuka II., Seleukos III. (226-223 př. n.l.) a Antiochos III. (223-187 př. n.l.) sestavili a mobilizovali velikou armádu. Antiochos III. napadl Ptolemaia IV. (krále jihu) a dobyl téměř celý Egypt kromě opevněného hlavního města, Alexandrie.

11 To se král jihu rozzuří, vytáhne a s tím králem severu se pustí do boje. Ten postaví veliké množství vojska, avšak to množství bude vydáno do ruky onoho

Dalším králem jihu se stal Ptolemaios IV. (221-204 př. n.l.). Sestavil velikou armádu a učil Egypťany bojovat způsobem, jakým bojovali Řekové. Vytáhl proti Antiochovi III., který také dal dohromady velikou armádu, a porazil ho roku 217 př. n.l. v bitvě u Rafie.

 

  

12 a celé množství bude rozneseno. Jeho srdce se pozvedne, že porazí desítky tisíc. Nezvítězí však.

Ptolemaios IV. V bitvě u Rafie zabil desítky tisíc Antiochových vojáků. Vyhrál bitvu, ale ne válku.

13 Král severu se vrátí. Postaví totiž množství, větší než to předchozí. Až ty časy uplynou, bude po několik roků přicházet s velikým vojskem a četným vybavením.

Po několika letech, po smrti Ptolemaia IV., sestavil Antiochos III. ještě větší armádu a napadl a porazil mladého krále Ptolemaia V. roku 201 př. n.l. v bitvě u Pania (Cesarea Filipova) v severním Izraeli.

 

Tetradrachma Ptolemaia V. 205-199 př. n.l. cgb.fr, CC-BY-SA-PD-3.0

 

14 V oněch časech proti králi jihu povstanou mnozí, také násilní ze tvého lidu se pozvednou, aby naplnili vidění, ale upadnou.

Egypťané, kteří byli trénováni, aby bojovali jako Řekové, se proti Ptolemaiovi V. vzbouřili. Povstali také rebelující Židé, kteří byli v té době pod vládou Egypta, aby získali svobodu, ale neuspěli.

15 Král severu přijde, navrší násep a obsadí opevněné město, proto paže jihu neobstojí, ani jeho nejlepší vojáci nebudou moci obstát.

Po svém vítězství v bitvě u Pania zabral Antiochos III. části dnešní Sýrie, Libanonu a Izrael. Poté vtrhl do Egypta a pomocí obléhacího náspu dobyl dobře opevněné město Pelusium v severovýchodní části delty Nilu, jež byla klíčem k celému Egyptu. Ptolemaios V. nemohl obstát ani s pomocí svých nejlepších řeckých vojáků.

16 Jeho dobyvatel si tedy bude dělat, co se mu zlíbí, a nikdo před ním neobstojí. Upevní se i v Krásné zemi a bude mít moc ji zničit.

Antiochos III., který napadl Ptolemaia V., si mohl dělat co se mu zlíbilo, nikdo ho nedokázal zastavit. Odebral mu Libanon a Izrael, kde nějakou dobu setrval a vyhrožoval, že zničí ty, kteří by jeho vládě odporovali.

17 Rozhodne se získat nadvládu nad celým jeho královstvím, nabídne a také uskuteční vyrovnání a dá mu svou dceru, aby je zničil. To se mu ale nepodaří, to mu nevyjde.

Antiochos III. nabídl Ptolemaiovi V. mírovou dohodu a k jejímu zpečetění mu dal za ženu svou dceru Kleopatru II. s úmyslem, aby se svému muži stala léčkou, ale ona se postavila na stranu svého manžela proti svému otci.

18 Zaměří tedy svou pozornost na přímořské oblasti a mnohých se zmocní. Jeden vojevůdce však jeho drzost ukončí a obrátí ji na něho zpátky.

Když věřil, že má Egypt pod kontrolou, obrátil se Antiochos III. k západnímu pobřeží a zkoušel dobýt království Antigonovců a Attalovců, aby vládl nad celou oblastí, kterou kdysi ovládal Alexandr Veliký. Začal si dokonce říkat „Antiochos Veliký“. Nejprve se obrátil proti království Attalovců v Pergamonu, ale porazil ho římský generál Scipio Asiaticus v bitvě u Magnesie 190 př. n.l. a byl donucen platit vysoké daně.

Cornelius Scipio Asiaticus na minci ve Státním berlínském muzeu. R.Saczewski, CC-BY-SA-PD-old

 

19 Obrátí tedy svou tvář k pevnostem své země, ale klopýtne, padne a nebude nalezen.

Antiochos III. se po totální porážce uchýlil do pevností svého vlastního království a tam roku 187 př. n.l. zemřel. Aby zaplatil Římanům a udržel si svůj přepychový dvůr, uvalil Antiochův syn Seleukos IV. vysoké daně na všechny včetně Židů.

20 Pak na jeho místo nastoupí jeden, který nechá procházet vymahače majestátem království, ale za několik dnů bude zničen, ne však v hněvu nebo ve válce.

Seleukos IV. poslal do Izraele Heliodora jako vymahače daní. Ten však Seleuka IV. otrávil.

21 Pak na jeho místo nastoupí podvržený, jemuž nebyla dána královská důstojnost. Zabere království, když se bude lid cítit bezpečně, zmocní se ho úskočně.

Po zavraždění Seleuka IV. sestavil jeho odporný bratr Antiochos IV. Epifanes (176-164 př. n.l.) armádu a chopil se trůnu království Seleukovců. Zavraždil svého mladého synovce, který byl právoplatným nástupcem trůnu.

 

 

22 Před ním bude smetena nespočetná armáda; jak ona, tak i kníže smlouvy budou zničeni.

Egyptský král Ptolemaios VI. (181-145 př. n.l.) Antiocha IV. napadl roku 170 př. n.l. s velikou armádou, ale ten ji zničil. Současně byl v Antiochii zavražděn nejvyšší pravý židovský kněz Onias III., kterého Antiochos IV. odstranil. Onias III. byl tím „knížetem smlouvy“.

23 A ve spojenectví s ním bude jednat podvodně a povstane k moci jen s hrstkou lidu.

Nejvyšší kněz Jason poslal k Antiochovi IV. Epifanovi svého daňového úředníka Menelaa s penězi vybranými z daní od Židů. Menelaus byl z kmene Benjamin, nikoli Levi, takže nebyl oprávněn vykonávat funkci kněze, ale přesvědčil Antiocha, aby ho instaloval jako nejvyššího kněze, za slib, že pro Antiocha zajistí ještě vyšší výběr daní. Menelaus měl pak jako nejvyšší kněz jen nepatrnou podporu Židů.

24 V době míru vtrhne do nejúrodnějších míst provincie a učiní, co nečinili jeho otcové ani otcové jeho otců. Kořist a lup i majetek rozhodí svým následovníkům a bude vymýšlet plány proti pevnostem, ale jen do času.

Protože Antiochos IV. Epifanes naléhavě potřeboval peníze, udělal něco, co žádný z jeho předchůdců: Vyplenil nejbohatší města a chrámy svého vlastního království. Tuto kořist rozdělil své armádě a loajálním občanům své nově ustanovené Antiochijské republiky. Pak osnoval útočné plány na pevnosti svého nepřítele a synovce krále Ptolemaia VI.

25 Také roznítí svou sílu i svou odvahu proti králi jihu při velikém vojsku. Král jihu tedy zmobilizuje k boji nadmíru veliké a mocné vojsko, ale neobstojí, neboť proti němu zosnovali úklady.

Antiochos IV. Epifanes vytáhl se svým vojskem proti Ptolemaiovi VI. Egyptskému, který též zmobilizoval velikou armádu. Antiochos IV. Ptolemaia u města Gazy roku 170 př. n.l. přemohl, protože Ptolemaiův vzpurný bratr Ptolemaios VII. (170-164 př. n.l.), který obsadil hlavní město Alexandrii, proti němu zosnoval spiknutí.

26 Rovněž ti, kdo jedí z králových zásob, se ho pokusí zničit; jeho vojsko bude smeteno a mnozí padnou v bitvě.

Dva mocní politikové, Eulaeus a Lenaeus jedli vybrané lahůdky ze stolu Ptolemaia VI., spikli se proti němu a nakonec ho roku 164 př. n.l. zavraždili. Před jeho smrtí bojovala jeho armáda úspěšně proti jeho bratrovi Ptolemaiovi VII. i proti jeho strýci Antiochovi IV. Epifanovi. V těchto bitvách mnoho mužů padlo.

27 Srdce obou králů budou nakloněna ke zlu, budou sedět u jednoho stolu a lhát jeden druhému, ale bez úspěchu, neboť konec stejně v určenou dobou nastane.

Antiochos IV. Epifanes i Ptolemaios VI. osnovali úklady proti Ptolemaiovi VII. i jeden proti druhému, u jednacího stolu si navzájem lhali. Jejich spojenectví nevydrželo. Antiochos IV. mezitím vyplenil tu oblast Egypta, kterou kontroloval.

28 Král severu se bude vracet do své země s velkým majetkem, ale jeho srdce bude nastavené proti svaté smlouvě a bude jednat proti ní. Pak se vrátí do své země.

Antiochos IV. Epifanes využil občanské války mezi Ptolemaiem VI. a Ptolemaiem VII. a zmocnil se téměř celého Egypta kromě Alexandrie. Jeho výboje a plenění Egypta vedlo bratry Ptolemaiovce k tomu, aby dočasně zanechali svých sporů. Když Antiochos IV. Epifanes dobýval Egypt, uslyšel o revoltě Židů v Jeruzalémě. Vydal se na zpáteční cestu s velkým bohatstvím z egyptské kořisti, a když procházel Izraelem, jeho srdce se postavilo proti rebelujícím Židům i proti jejich svaté smlouvě. Zabil tisíce židovských rebelů včetně žen a dětí a pak se vrátil do Antiochie.

29 V určenou dobou potáhne zase na jih, ale výsledek tohoto tažení bude jiný než dříve.

Hned v dalším roce, 168 př. n.l., se Antiochos IV. vydal na další tažení do Egypta, ale tentokrát se události vyvíjely jinak než v předešlém roce.

30 Postaví se proti němu lodě západního pobřeží a on ztratí odvahu. Obrátí se zpět, ale namíří svůj hněv proti svaté smlouvě. Vrátí se a ukáže přízeň těm, kteří opouštějí svatou smlouvu.

Římské lodě vedené římským senátorem Popiliem Laenasem připluly do Alexandrie a hrozily Antiochovi IV. Epifanovi válkou, pokud ihned neopustí Egypt. Senátor nakreslil v písku kolem Antiocha kruh a řekl mu, že musí souhlasit s tím, že opustí Egypt, dřív, než vyjde z kruhu, nebo bude ve válce s Římem. Antiochos IV. byl zastrašen, opustil Egypt a táhl zpátky na sever. Zuřil na Židy a jednal vojenskou silou proti svaté smlouvě, tj. proti Židům dodržujícím Tóru, protože si myslel, že kvůli nim rok předtím v Egyptě prohrál. Projevoval přízeň těm Židům, kteří svatou smlouvu opustili a stali se občany jeho Antiochejské republiky.

 

                                                   Laenas kreslí kruh kolem Antiocha IV. Epifana. Gio MIel, lept 1633-1664, Rijksmuseum, CC-BY-SA-PD-zero

 

31 Jeho ozbrojené síly povstanou a znesvětí chrámovou pevnost a odstraní každodenní oběti. Pak ustanoví ohavnost, která způsobí zpustošení.

Jeho vojenská moc nad Židy zvítězila. V roce 168 př. n.l. znesvětil Antiochos IV. Epifanes svatý chrám v Jeruzalémě. Ukončil každodenní oběti a v chrámu ustanovil pustošící ohavnost – pohanskou modlu, sochu boha Dia v podobě Antiocha, které byly obětovány i prasečí oběti. Jeho přízvisko „Epifanes“ znamená „zjevený bůh“.

32 Lichotkami zkazí ty, kdo porušili smlouvu, ale lid, který zná svého Boha, mu bude pevně odolávat.

Úlisnými slovy přesvědčil Antiochos IV. Epifanes mnohé Židy nakloněné ke kompromisu, aby jeho pohanské náboženství přijali a zradili svatou smlouvu. Ale Židé, kteří svého Boha znali, projevili sílu a pod vedením hasmonejského kněze Matatiáše vedli proti Antiochovi gerilový boj.

33 Kdo jsou mezi lidem moudří, budou učit mnohé, i když budou po jistou dobu padat mečem, budou spalováni či zajímáni nebo pleněni.

Ti Židé, kteří měli duchovní vhled, instruovali další věřící a pomáhali jim všemu porozumět. Po nějakou dobu ale byli mnozí věřící Židé vydáváni meči, trpěli v plamenech, v zajetí a plenění. Zprvu odmítali bojovat v sobotu, během dne odpočinku. Antiochovi vojáci je vyhledávali, čekali na sobotu a buď je zabíjeli, včetně žen a dětí, nebo je prodávali jako otroky.

34 Ale až budou klesat, dostane se jim trochu pomoci, a připojí se k nim mnozí neupřímní. 35I někteří moudří budou klesat, aby mohli být tříbeni a čištěni, aby byli bez poskvrny až do času konce, neboť v určenou dobu nastane.

Když byli věrní věřící Židé napadeni vojenskými silami Antiocha IV. Epifana, nabídli jim pomoc Makabejští – Juda a jeho bratři. Mnozí se ke gerile Makabejců přidali a bojovali proti Antiochovi. Klíčovou roli v tom hrálo rozhodnutí Matatiáše, otce Judy Makabejského, který řekl, že Židům je dovoleno bránit se i během dne odpočinku. Juda převzal Jeruzalém roku 164 př. n.l., vyčistil chrám a tehdy se poprvé slavila chanuka. Antiochos IV. Epifanes krátce na to, ještě téhož roku, zemřel. Juda a dva jeho bratři byli v bitvách zabiti a další bratr byl zrádně zavražděn synovcem Antiocha IV. Simonem. Poslední bratr Judy Makabejského byl zavražděn svým proradným židovským zetěm, který chtěl vládnout Židům.

Jakmile Židé získali svobodu, mnozí dřívější „antiochejští“ Židé a neupřímní idumejští konvertité se přidali k Hasmoneovcům (rodině Makabejských) a k věřícím Židům. V důsledku toho se mnohé pokazilo. Mezi bratry Hasmonejci došlo k občanské válce a v roce 64 př. n.l. připojil římský generál Pompeius Veliký Izrael k Římské provincii.

O autorovi:

Clyde E. Billington, Ph.D., působil 22 let jako profesor Staré a středověké historie na Severozápadní univerzitě v St. Paul, v Minnesotě. Působil i jako redaktor časopisu Artifax publikujícího poznatky biblické archeologie, jako výkonný ředitel Ústavu biblické archeologie a jako člen Rady ředitelů a zástupce prezidenta Blízkovýchodní archeologické společnosti. Je považován za odborníka na důkazy o historické přesnosti knihy Daniel.

Zajímavou informaci o přínosu archeologie k svátku chanuka najdete zde: https://medium.seznam.cz/clanek/jo-nas-chanuka-a-nebo-vanoce-34405