KJ: Vítejte, přátelé, u odkrývání perel jazyka, historie a kontextu hebrejského evangelia Matouše. Jsem tu se svým přítelem a badatelem v hebrejštině Nehemiou Gordonem. Čekal jsem na to 18 let. Skutečně se to děje?
NG: Nu, chystáme se na první epizodu a obdaří-li nás Bůh dalším životem, mám naději, že budeme pokračovat s dalšími. V této první epizodě do toho prostě skočíme a uděláme první oddíl hebrejského Matouše, což je Mt 1, 1-17.
KJ: Nerad tě přerušuji. Vím, že jsi Nehemia Gordon z Hebrejské university. V hebrejském Matoušovi není verš 1,17..
NG: Ano, v hebrejském Matoušovi je 17. verš skutečně vynechán, máme jen verše 1-16, ale o 17. verši budeme mluvit, protože se objevuje v řečtině. Myslím, že je to skvělá příležitost vysvětlit lidem, že nevyhlížím to, že bychom se dívali jen na hebrejštinu a ignorovali řečtinu. Právě naopak: řečtina je základní text, a my se budeme dívat na hebrejštinu a porovnávat to. Myslím, že hodně věcí je tak zásadních, že i kdybychom neměli hebrejskou verzi, jsou to záležitosti hodné studia i diskuse, abychom rozuměli evangeliu Matouše z hebrejské perspektivy, i kdybychom neměli hebrejského Matouše. Ale hebrejský Matouš na to vrhá ještě více světla.
Vyhlížel jsem, že vezmu těch 28 manuskriptů hebrejského Matouše, jejich zobrazení, které mám v počítači, a že porovnám každý verš slovo od slova. Nemáme ovšem v každém manuskriptu všechny verše. Například první kapitola se zachovala jen asi v patnácti rukopisech. Když jsem to co máme studoval, přišli jsme na neuvěřitelné zdroje. Něco si nechám na později.
George Howard ve své knize z roku 1987 o hebrejském Matoušovi (The Gospel of Matthew) uvádí seznam devíti manuskriptů. Šel jsem do Národní knihovny Israele, která se tehdy jmenovala Jewish National and University Library, a díval jsem se do katalogu hebrejských manuskriptů na mikrofilmech. Usilují o to, shromáždit fotografie všech hebrejských manuskriptů z celého světa. Každý mikrofilm evidují pod číslem, například 51023, a napíší, co v něm je. Někdy je ten popis detailní, protože často si někdo objednal u písaře manuskript a řekl: „Víš, že jsem lékař, tak chci, aby v tom manuskriptu bylo něco o medicíně. Ve volném čase chci ale také studovat Maimonida a zajímám se též o astronomii.“ Vznikl tak manuskript, který byl souborem pěti různých věcí kopírovaných z pěti různých zdrojů.. Otevřel jsem tedy tu databázi a položil si jednoduchou otázku: Které manuskripty měl Howard? Chtěl jsem je vidět na vlastní oči – alespoň jejich fotografie. Pak jsem si řekl: Které další manuskripty existují? Howard napsal, že je to jen základ. On o hebrejského Matouše vlastně zakopl. Až do Howarda každý, kdo mluvil o hebrejském Matoušovi Šem Tova, se domníval, že jde o stejnou verzi, kterou kolem roku 1500 publikovali dva kněží, protestantský kněz Munster a katolický Du Tillet. Každý z nich tvrdil, že nalezl manuskript hebrejského Matouše v židovských písemnostech a publikoval ho. Všichni předpokládali, že Matouš Munstera i DuTilleta je stejný jako Matouš Šem Tova. Howard si jen ze zvědavosti objednal kopii z Britské knihovny a hned viděl rozdíl. Nikoli stoprocentní, ale od Šem Tova k DuTilletovi prošel text tak neuvěřitelnou revizí, že verze DuTilleta i Munstera se více podobají řeckému textu. Hebrejský Matouš Šem Tova, o kterém budeme hlavně mluvit, uchovává to, co leckde v řečtině nenajdete. Kupříkladu celý vynechaný verš 17.
KJ: Ano. Ještě jedna maličkost, o které tam mluví. Říká: „Když jsem prozkoumal hebrejského Matouše Šem Tova pečlivěji, užasl jsem, když jsem objevil, že jde o původní hebrejský spis, nikoli o překlad. Navíc hebrejština, kterou je napsán, je právě ta, kterou by člověk očekával u dokumentu z 1. století n.l. a dochovaného Židy přes středověk.“ To je silný výrok.
NG: Je to extrémně silný výrok, a byl za něj těžce kritizován. Ale to, co říká, je velice důležité. V roce 1986 napsal článek, kde říká: „Z dochovaného manuskriptu je teď možné znovu získat mnoho z původní hebrejské kompozice.“ To se zásadně odlišuje od výroku: „Mám originál napsaný v prvním století Matoušem.“ A uvádí analogii – mluví o Moudrosti Siracha, či o spisu Ben Sira, který je součástí Apokryfů. Máme tedy celý řecký text, který křesťanská církev uchovala jako součást Septuaginty. Máme manuskripty ze třetího století, kolem roku 300. A v Moudrosti Siracha se v úvodu píše, že byl přeložen z hebrejštiny vnukem autora, a píše to kolem roku 175 př.n.l., což znamená, že samotná kniha byla napsaná kolem roku 200 př.n.l. Ale hebrejský originál jsme neměli. A po staletí se debatovalo o tom, zda byl skutečně napsán hebrejsky, zda autor jen neprohlašuje, že šlo o hebrejský spis, aby mu dodal na zajímavosti a aby lidi řekli: „Toto je legitimní dokument.“ Protože nebyl napsán řecky, ale hebrejsky a do řečtiny byl přeložen. Tuto debatu vedli badatelé po staletí. Až v roce 1896 cestovaly dvě sestry ze Skotska, Lewis a Gibson, přes Káhiru, a přišly do synagogy Ben Ezra. Tam nalezly ve skříni tyto dokumenty a zeptaly se, zda je mohou koupit, a vrátily se s nimi na universitu v Cambridge, kde prof. Solomon Schechter ihned poznal, že jedním z těch dokumentů je hebrejský text Ben Sira. Možná si myslíte, že tím to skončilo. Máme hebrejský text Ben Sira. Byl však z káhirské genízy a datoval se kolem roku 1000. Ale lidé řekli: My máme Ben Sira z roku 300 n.l. v řečtině, ten hebrejský text je o 700 let mladší, jde tedy pravděpodobně o překlad z řečtiny. Jinými slovy, říkali toto: „I kdyby byl původně napsán hebrejsky, byl přeložen do řečtiny a pak zpátky do hebrejštiny.“ A byly ohnivé diskuse o tom, zda byl původně napsán hebrejsky, a to dokonce i poté, co Solomon Schechter publikoval hebrejský text. Také měl více manuskriptů. Až když začal Yigal Yadin, israelský archeolog z Hebrejské university, vykopávat Masadu, našli tam fragmenty původního hebrejského Ben Sira. To konečně definitivně prokázalo, že Ben Sira, Moudrost Siracha, byla původně napsaná hebrejsky a přeložena do řečtiny. Howard poukázal na něco velice důležitého: Porovnáte-li fragmenty z doby 50 či 100 před přelomem letopočtu, které Yigal Yadin nalezl na Masadě, s textem z roku okolo 1000 n.l., prošel velkou změnou, když písaři kopírující text přepisovali do svého jazyka a měnili slova. Často to nebylo záměrné, šlo o zvyk. Jeden termín nahradili jiným, který jim byl bližší. Takže máme celý řecký text Ben Sira, o němž víme, že byl okolo roku 175 př.n.l. přeložen z hebrejštiny. Máme fragmenty v hebrejštině, jednotlivé verše tu a tam, z doby druhého chrámu, nalezené na Masadě. A pak máme daleko ucelenější text, i když nikoli úplný, ale většinu textu, a řadu manuskriptů z káhirské genízy. Neznamená to, že hebrejština z káhirské genízy je přesně totéž, co Ben Sira napsal v roce 200 př.n.l., protože ten text v průběhu let prošel změnami. A Howard to přirovnal k hebrejskému Matoušovi Šem Tova. Řekl: „Podívejte se, rabíni to uchovali. A když to uchovávali, dělali to, co rabíni dělají. Když například viděli Boží jméno JHVH, není možné, aby ho nechali v evangeliu Matouše. Nahradili by ho výrazem „hašem“. Víme, že židovští písaři by to udělali.
Takže, Howard tvrdí, že stejně jako byl Ben Sira napsaný hebrejsky, přeložený do řečtiny a máme hebrejského potomka z káhirské knihovny, je tento hebrejský Matouš něco podobného, že to není slovo od slova to, co Matouš napsal v prvním století, ale že je možné z něho zpětně získat něco z původního textu.
KJ: A zde přichází to důležité, a já myslím, že jsi k tomu jedinečně vybavený. Howard říká, že k potížím s těmito manuskripty patří to, že je těžké je číst.
NG: Se vší úctou k Howardovi, je to obtížné číst pro někoho, kdo byl vyučen v biblické hebrejštině a zná jen čtvercové písmo, ale když studujete středověkou kurzívu a semikurzívu a mediál, a existuje mnoho různých způsobů psaní hebrejštiny - jakmile se s daným písmem seznámíte, je skutečně jednoduché ho číst. Abych ale řekl pravdu, některé druhy písma jednoduché nejsou, například raná sefardská kurzíva, kde jsou tři různé formy alef na jedné řádce, někdy ob slovo. Je to tedy trochu obtížnější, a pokud jste nebyli učeni, jak toto písmo číst, bude to pro vás obtížné.
KJ: Ty jsi byl v této dovednosti vyučen, ale Howard říká, že lidé, kteří o to mají zájem, mají potíž to přečíst.
NG: Já jsem nebyl vyučen tomu, jak toto písmo číst, ale byl jsem připravován. V prvním roce studia na Hebrejské universitě jsem rozuměl asi jen 80 procentům toho, co profesoři říkali, a zjistil jsem, že pokud nezískám detailní poznámky přednášek, tak neudělám zkoušky. V mé třídě byly mladé dámy, které si zapisovaly vše, co profesor řekl, a protože to bylo předtím, než lidé psali na počítači, psaly rukou. Napsaly i pokyn: „Toto je administrativní záležitost, to si nepište.“ Přišel jsem tedy k pěti mladým dámám a zeptal se, zda si mohu ofotit jejich poznámky, a udělal jsem si kopie. Pak jsem se začal připravovat ke zkouškám, otevřel ty záznamy a zjistil, že je nedokážu přečíst. Proč jsem je nemohl přečíst, když byly hebrejsky? Protože jsem se ve školce učil psát hebrejštinou, kterou psala diaspora v sedmdesátých letech 20. století. Hebrejština, kterou se píše v Israeli, je jiná. Měl jsem tedy pět sad rukou psaných zápisů, a každý z nich používal jinou abecedu. Bylo to alef, bet, gimel, dalet, hey, ale bet jedné dívky bylo odlišné od bet další dívky, a ta třetí, která byla z Jemenu, měla ještě jiné bet. Myslel jsem, že tu zkoušku neudělám. Začal jsem propadat panice. Měli jsme ale přednášky a cvičení z hebrejské epigrafie, kde dostanete text v paleohebrejštině, sednete si a luštíte. Tak jsem si sedl a řekl si: „Vím, že toto slovo je et, protože se objevuje vždy, když jde o předmět, takže už máme alef a tav. Potom bet a kaf. Trvalo mi asi hodinu, než jsem rozluštil písmo každého toho zápisu. Podobně jsem luštil i staré druhy hebrejského písma.
KJ: Těch 28 manuskriptů, kvůli nimž jsi prošmejdil knihovny, jsou napsané různými druhy písma. Není jednoduché je číst. Ty jsi se je naučil číst..
NG: Jsou psané mnoha různými druhy písma, protože pocházejí z různých staletí a různých míst. Kapitola 1, verše 1 až 16 hebrejského Matouše se uchovala přesně v 16ti manuskriptech. Je toho mnoho, o čem můžeme hovořit. Howardův článek z roku 1986 se jmenuje Was the Gospel of Matthew Originally Written in Hebrew? (Bylo evangelium Matouše původně napsané hebrejsky?) Chci z něj ještě něco přečíst: „Nechci tvrdit, že hebrejština v Šem Tovově textu je čistou hebrejštinou 1. století n.l., protože jí jasně není.“ A brzo například uvidíme, že obsahuje latinské slovo „Christos“. To zjevně není hebrejština 1. století. Text prvního století musí být lingvisticky „vykopán“, mohu-li to tak říct. Matouš Šem Tova je psán biblickou hebrejštinou se zdravou příměsí mišnaické hebrejštiny a s pozdějším rabínským slovníkem a idiomy. Odráží také změny vnesené středověkými židovskými písaři, kteří se snažili přiblížit text řečtině. Jinými slovy, když ho písaři přepisovali, řekli si: „Tady chybí verš 17.“ A někteří písaři verš 17 doplnili, neboť některé hebrejské manuskripty Matouše verš 17 mají, protože si řekli: „Toto chybí.“ Podle Howarda tento verš chybí, protože tam původně nebyl. Howard říká: „Primitivní vrstva Šem Tovova Matouše je psaná nevybroušeným stylem a je plná negramatických konstrukcí a formami a idiomy z aramejštiny“, čímž myslí, že převažujícím jazykem prvního století byla aramejština, a že i hebrejština Židů mluvících hebrejsky byla zabarvená aramejštinou. „Připomíná tak mnohé fragmenty svitků od Mrtvého moře, a zdá se přináležet ke stejnému časovému období. Číst Šem Tovova hebrejského Matouše je často jako číst jeden ze svitků od Mrtvého moře“, říká Howard.
KJ: Celá léta jsme říkali, a říkáme to znovu: Toto není hebrejské evangelium Matouše, které psal Matouš. Je to svědek. Svědek, jehož užíváme, když se díváme na překlady a na řečtinu a hebrejštinu, na všechno dohromady, a docházíme k závěru: „vypadá to jako původní hebrejština“. Někteří jsou frustrovaní, protože některá slova nemohou najít – nejsou v Tanachu. Jsou z hebrejštiny Mišny nebo z aramejštiny.
NG: A uvidíme i latinská slova, zpravidla glosy. Chci teď přečíst něco jiného od Howarda, co je skutečně důležité. Nejprve přináší analogii s Ben Sira. Chce tím říci, že víme, že Ben Sira byl napsán kolem 200 př.n.l., že dnes považujeme za pravdivé, že byl přeložen z hebrejštiny. Ale ten z roku 1000 s ním není doslovně identický. Byl přenášen kopírováním, a během toho přenášení se ledacos změnilo. Je svědkem o původní hebrejštině, která někdy stojí za některými problémy v řeckém textu a poskytuje nám lepší porozumění, než jaké bychom získali ze samotné řečtiny, ale při studiu Ben Sira nemáte na vybranou – řecký text je stále tím hlavním textem. Jsou tam části, kde máme jen text řecký a hebrejský text chybí.
Lidé mohou namítnout: „Nehemio, ty říkáš, že Matouš je překladem z hebrejštiny.“ Ano a ne. Zde je důležitá další Howardova analogie, kdy přináší Josepha Flavia. Josephus byl Žid z Galileje, který byl generálem armády židovských povstalců proti Římanům. Římané ho zajali a zbytek svého života strávil jako zajatec Římanů. Napsal tehdy knihu Válka židovská. Už jen z názvu můžete usoudit, že psal z římské perspektivy, protože z perspektivy židovské šlo o válku římskou. V úvodu poznamenává, že ji napsal hebrejsky. Někteří lidé však říkají, že když říká „hebrejsky“, myslí „aramejsky“. To se mi zdá dost nepravděpodobné. Říká, že jde o největší válku jeho doby. A také, že „všichni druzí o ní lžou“. Napsal, že ji psal „jazykem naší země“ a pak ji přeložil do řečtiny pro ty, kteří neznají hebrejsky. Odborníci na řečtinu říkají, že řečtina je to dobrá, plynulá, i když nese příchuť hebrejštiny. A Howard tvrdí, a říkají to i jiní, že nepřekládal slovo od slova, ale v podstatě to přepsal v řečtině. Říká se tomu hebrejská edice a řecká edice. A Howard tvrdí, že Matouš Šem Tova byl prostě hebrejskou edicí a že podle ní Matouš napsal i řeckou edici. To je klíčové. Proto neříkáme: „Odvrhněme řečtinu, to je jenom pozdější řecký překlad.“ Toto vůbec neříkáme.
KJ: Když jsi mi před 18 lety překvapivě řekl: „hebrejské evangelium Matouše“, musím přiznat, že to první, co mě napadlo, bylo: „Našel původního Matouše!“ Během doby jsem se poučil, že máme svědka. Ale říkám vám, je to svědek plný perel.
