NG: Dnes budeme mluvit o „Požehnaní/šťastní pokorní/tiší“. Domníval jsem se, že je to jednoduché. Ale jak jsme se do toho víc vnořili, zjistil jsem, že to, co je zřejmé mně, není zřejmé někomu jinému. A kromě toho i to, co mi je zřejmé, bývá někdy chybné, když jdete věci na kloub.
KJ: Dovolte mi říct, co změnilo hru. Na evangelickém semináři nás učili na základě řečtiny, že „být pokorný/tichý znamená mít moc pod kontrolou“. Potom jsem začal dělat něco radikálního. Šel jsem ke všem kazatelům, kteří mluvili o tom, co znamená být pokorný/tichý (angl. meek), protože těch, kteří na tento verš káží, je skutečně hodně. Ti všichni do jednoho říkali totéž. Ty jsi ale našel někoho, kdo mluvil o tom, co znamená být pokorný/tichý, a musím vám říct, že jsme se rozhodli udělat něco velkého: Přizvat vás k našemu studiu a ukázat vám, co Nehemia našel. Musíme se dostat k významu toho slova.
NG: Ty ses zeptal: Proč to má Howard v závorce? To je docela jednoduché, byť to z jeho knihy není úplně zřejmé. Musíte trochu číst mezi řádky. Důvodem je jeho výchozí text, kterým je manuskript z British Library, a ten tento verš neobsahuje. Dole na stránce v poznámce vysvětluje, co je v dalších osmi manuskriptech, které měl k dispozici. Od té doby jsem našel dalších 19 rukopisů, máme jich tedy 28, ale tato pasáž je obsažena jen ve dvaceti z nich. Z těch dvaceti rukopisů jich sedm má to, co měl Howard jen v jednom rukopisu. V manuskriptu A z holandského Leidenu je AŠREI HAANAVIM ŠEHEM HAJERŠU AREC, „požehnaní ti ANAVIM, pokorní/tiší“, budeme-li to překládat takto, ale půjdeme do toho hlouběji, „neboť zdědí zemi“. Toto mám v dalších šesti rukopisech, o nichž Howard nevěděl. Dal to tedy do malé vysvětlivky. Dnes ale mohu říci, že existují dvě skupiny či rodiny manuskriptů, rodina A a rodina B. Rodina A v mém třídění obsahuje manuskript A. Rodina B tento verš vůbec nemá. V minulých dílech, kde jsme probírali druhy chyb písařů, jsme mluvili o tom, jak k tomu mohlo dojít. Nemyslím, že bych dokázal odpovědět na otázku, která rodina je původnější. Můžeme se ale zabývat tím, co to znamená. V tvé tradici to znamená mít moc pod kontrolou?
KJ: Říkali mi, že se prostě musím kontrolovat a být pokorný.
NG: Chci vám ukázat krátké video. Dr. Jordan Peterson je profesorem psychologie na Universitě v kanadském Torontu a řekl bych, že je jedním z největších sekulárních myslitelů současné doby. Ten člověk předpověděl kulturní války, ve kterých dnes žijeme. Lidé říkali: „On je blázen, je to fanatik“, ale ukázalo se, že je to horší, než předpovídal. V jednom kurzu učil o tom, co napsal ve své knize Maps of Meaning, Významové mapy. Kromě toho měl sérii vyučování o Bibli. Je ještě horší než my, protože asi po deseti hodinách se nedostal moc daleko za potopu. Je to člověk pronikavého myšlení, ale není biblickým učencem a ani se za něho nevydává. Vysvětluje, že se podíval do různých komentářů na Bible Hub. Z psychologie si přinesl určité myšlenky a hledal na různých místech v Bibli, jestli tam pro ně najde oporu. Jedna myšlenka z psychologie dokonale odpovídá standardnímu křesťanskému vysvělení „požehnaní pokorní/tiší“. Netvrdím, že je to správné, ale poslechněme si, co říká:
Dr. Jordan Peterson u Joe Rogana: V té větě „pokorní/tiší zdědí zemi“, slovo „pokorní/tiší“ není přeloženo správně, nebo se jeho význam za asi 300 let od překladu posunul. Znamená to toto: „Ti, kteří mají meče a vědí, jak je používat, ale drží je v pochvě, ti zdědí svět.
Joe Rogan: To je velký rozdíl.
Dr. Petrson: Je to velký rozdíl. Je to obrovské. Říkávám mladým mužům i ženám, ale mladí muži to potřebují slyšet víc: „Měl bys být zvíře“. Každý jiný říká: „Měli byste být bezchybní, nevinní, nikomu byste neměli škodit. Měli byste mít pod uzavřením své kompetitivní instinkty. Neměli byste se pokouše vítězit. Nechtějte být příliš agresivní, příliš asertivní. Seďte raději vzadu.“ A tak podobně. „Ale to je špatně. Měli byste být děsné zvíře, a potom byste se měli naučit, jak to kontrolovat.“
KJ: Chápete, jak to mění hru?
NG: Z toho, co jsi říkal, to, co prezentuje, se příliš neliší od toho, co vás učili v semináři.
KJ: Ne, říká to jenom o hodně lépe.
NG: Je výmluvnější a používá metaforu meče zasunutého do pochvy. A dělá ještě něco navíc, co by bylo silné, pokud by to byla pravda – ale není. Když říká 300 let, tak mluví o překladu krále Jakuba, KJV, což je pěkné. Vy jste ale šli v semináři do řečtiny, že?
KJ: Jistě.
NG: Teď ale můžeme jít do hebrejštiny. I když jdeš ale do řečtiny – a já se ptal svého experta Dr. Pavlose Vassiliadise, který je světovým odborníkem přes řečtinu Nového zákona a rodilým mluvčím, studoval na universitě v Tessalonice. Tam byla poslána jedna epištola, a on tam vyrůstal a žije – už nemůžete najít nic lepšího. Řekl jsem mu: „Nechci váš názor. Chci vědět, zda je toto význam toho slova, na základě staré řečtiny. Znamená toto řecké slovo praeis „zastrčit meč do pochvy a mít meč v pochvě a nepoužít ho?“ Řekl: „Ne to nemá s tím významem nic společného“.
A já se podíval do všech dostupných slovníků, abych si ověřil, co řekl. On mi poslal ještě další zdroje ze staré řečtiny, které jsem neměl, a žádný z nich neříkal nic na ten způsob. Podíváte-li se na jakýkoli jiný starořecký text na světě, od Aristotela, Platona nebo Homéra, nikde nenajdete, že by toto slovo praeis znamenalo „zastrčit meč o pochvy“.
KJ: Předtím, než jsi šel do hebrejštiny, jsi se podíval na řečtinu. To proto, že hebrejského Matouše považujeme za dalšího svědka, že?
NG: Dr. Jordan Peterson nevychází z hebrejštiny, on o tom neví. Dívá se na řečtinu. Nemohu ho soudit nebo hodnotit to, co říká, na základě toho, co je v hebrejštině. Mohl by mít pravdu, ale nemá pravdu ohledně významu toho řeckého slova. Mohl by mít pravdu ohledně toho, co se Ješua snažil sdělit, ale způsob, jak to předkládá, ať již záměrně či nikoli, je, že toto je význam tohoto slova. Řečtinu samozřejmě nezmiňuje, a jaký je rozdíl mezi 300 nebo 400 roky, které uběhly od překladu krále Jakuba? Co je sto let? To je jako kdyby se řeklo: „Židé jsou staří 5000 let“. Ale Noe žil před 4000 či 5000 lety.. co je tisíc let? Já chci být pečlivý v tom, co říkám, jsou to drobné odchylky, ale i ty jsou důležité. Řekl jsi, že hebrejština není zdrojem toho, co Ješua řekl? Zřejmě ne, protože Ješua to řekl, že? Je tedy otázka, jak se k nám dostalo to, co Ješua mluvil.
Tradičním křesťanským přístupem je tvrzení, že Ješuova slova byla zaznamenávána různými učedníky a lidmi, kteří byli učedníky těch učedníků, například Lukáše a Marka, a ti že to zapsali řecky. A Howardovým tvrzením, s nímž souhlasím, je, že ať už sepsal evangelium Matouše kdokoli – já ho pro jednoduchost nazývám Matouš – napsal ho hebrejsky a pak svoji vlastní knihu přeložil do řečtiny. To je původní Howardovo tvrzení.
Je to podobné tomu, do dělal Josephus. Ten svou knihu napsal nejdřív hebrejsky a potom ji sám, možná s pomocí, přeložil do řečtiny.
KJ: Takže je obrovský užitek z toho, když se díváme na řečtinu i hebrejštinu, že?
NG: V tom to je. Je to druhý svědek toho, co Matouš sděloval z toho, co se naučil od Ješuy. Je zde každé slovo, které Matouš napsal? Já nevím. Nemám způsob, jak to zjistit, pravděpodobně ne. V případě Mt 5,5 máme 20 manuskriptů s touto pasáží, přičemž třináct z nich tento verš nemá, ale sedm ano. Napsal ho Matouš? Možná ho Matouš nenapsal. Možná ho napsal, a ze 13 rukopisů se to ztratilo. Nebo to nenapsal v hebrejské verzi, ale napsal to v řecké verzi, a někdo si všiml, že v hebrejské verzi to chybí, tak to zpětně přeložil z řečtiny, to jsou ty různé možnosti.
Jordan Peterson načrtl silný obraz. Kdosi poukázal na to, že již dříve použil stejné výrazy když vyučoval o potopě. Používá potopu jako paradigma, nevěří, že byla, i když to neříká. Říká: „Potopa představuje tyto myšlenky a představy, ty příběhy si lidé vyprávěli po tisíciletí, protože je v nich hluboká, základní pravda“. Takový má přístup. Není to můj přístup ke Genesis; já věřím, že potopa byla. Jemu ten jeho přístup umožňuje zajímavý vhled, vnímá potopu jako chaos, ten chaos svět ničí, a chaos byl při stvoření a pak se vrací, až je konec uvržen do chaosu. On říká: „Je otázka, jestli by se z tebe mělo stát zvíře, a odpověď je, že ano“. A když mluví o potopě, říká: „Ale bez možnosti zmatku či chaosu jsi jeho potenciální obětí. Potřebuješ tedy svůj meč. Měl by být v pochvě, ale měl bys ho mít“. Je to hluboké. Možná je to pravdivé, ale nemá to nic společného s Mt 5,5 a nic s potopou. Je to hluboká pravda, ale nesouvisí s Tanachem ani s Novým zákonem.
KJ: Mohu promluvit svobodně? Jsem trochu zklamaný, že mnozí nejdou hlouběji. Opakují stále totéž, možná v obměnách, ale je to jen takové papouškování. Na tomto společném studiu hebrejských evangelií se mi líbí, že mluvíme o věcech, o kterých se nepapouškovalo. Zaručuji vám, že o tomto verši uslyšíte něco, co jste ještě neslyšeli.
NG: To co tady sdílí Jordan Peterson, je myslím hluboká pravda, jen to nemá nic společného s Mt 5,5 ani s potopou. A je pravda, že pokud se v tomto světě nemůžete hájit.. žijeme ve světě, kde si někteří z těch nejprivilegovanějších lidí planety stěžují, že jsou obětí. Lidé, kteří nikdy nebyli mimo Spojené státy a neviděli, jak miliardy lidí žijí bez elektřiny, vodovodního potrubí, bez WC. Po celém světě jsou lidé, kteří trpí. Ale když jsi nezaměstnaný a můžeš si dovolit auto a plochou TV, patříš bezpochyby mezi privilegované lidi světa.
To, co mě přesvědčilo, že to, co říká Jordan Peterson, je pravdivé, byla genocida Jezídů v roce 2015. Přišel Islámský stát, ISIS, zabrali severní Irán a severní Sýrii a zavraždili stovky tisíc lidí, většinou křesťanů, ale i muslimů. Jsou to strašlivé příběhy, které ani nemohu předávat, ale vtrhli do vesnice a zavraždili každého – proč? Protože to byli křesťané a odmítli konvertovat k islámu. Tedy, alespoň v některých případech dali lidem tu šanci, v jiných ne.
Chci vám přečíst příběh z knihy Guns, Germs and Steel (Zbraně, bacily a ocel), který ilustruje základní rozdíl mezi pacifistou a někým, kdo si zvolil být mírumilovný, ale má také vlohy k násilí. Diskutoval jsem se svým přítelem, který je pacifistou, a tvrdil jsem, že totální pacifismus je zlý. Že když nejsi ochoten bránit se v jistých situacích, vůči lidem, které pacifismus neoslovuje.. Víš, co řekl Gándí, který byl pacifistou? Řekl: „Židé neměli odporovat Hitlerovi jen pasivně“. Je to v pořádku, když jednáš s Brity. Ale když jednás s nacisty, tak to nefunguje.
Byly dvě skupiny lidí, jedna z nich na Novém Zélandu, zvaná Maori, ta druhá pět set mil východně od Nového Zélandu, na ostrovech Chatham, ti si říkali Moriori a geneticky se nelišili. Tlupa Maori se kdysi vydala na člunu na moře, skončili na Chathamských ostrovech a usadili se tam, a lidé na Novém Zélandu mezitím zapomněli, že existují. Novozélanďané byli válečníci, ostrovy měli velké, ale byli na nich natěsnaní a nebylo už kam jít. Co udělali, když potřebovali víc místa? Prostě zabili své sousedy. Moriori byli na maličkém ostrůvku a rozhodli se hned na začátku, že budou mezi sebou žít mírumilovně, a pokud by došlo ke konfliktu, budou ho řešit smírně. Přečtu vám teď o Chathamových ostrovech 500 mil východně od Nového Zélandu.
„Jelikož neměli v dosahu žádný další ostrov, museli se Moriori naučit, jak spolu žít. Válčit odmítali.“ To je krásné. „Výsledkem byla malá populace s jednoduchou technologií i zbraněmi. V roce 1835 přivezla na Nový Zéland australská loď lovící tuleně zprávy o ostrovech, jejichž obyvatelé ´jsou velice početní, ale nevědí, jak bojovat, a nemají zbraně´. Ta zpráva podnítila Maori, aby se vydali na Chathamovy ostrovy. 19. listopadu 1835 přijela loď s 500 Maori vyzbrojenými puškami, sekerami a holemi. Skupiny Maori procházeli osadami Moriori a oznamovali jim, že jsou od nynějška jejich otroky, a zabíjeli ty, kteří s tím nesouhlasili. Kdyby se Moriori organizovaně postavili na odpor, mohli Maori přemoci, bylo jich dvakrát tolik. Tradicí Moriori ale bylo, řešit spory mírovým způsobem. Rozhodli se nebojovat, ale nabídli přátelství, mír a podíl na zdrojích. V průběhu několika dalších dnů zabili Maori stovky Moriori, uvařili a snědli mnoho těl a všechny ostatní zotročili. Jeden maorský přemožitel vysvětloval: ´Vzali jsme majetek dle našeho zvyku, pochytali jsme všechny, neunikl ani jediný. Někteří nám utekli, jiné jsme zabili. Ale co? Bylo to podle našich zvyků.´“
Je fajn být pacifistou, jsi-li Indem v Indii a Gándí jedná s Brity. Nebo v případě Hnutí za občanská práva, jsi-li Martin Luther King Jr., který jednal s násilnými lidmi, ale bylo to v televizi. A lidé to v televizi viděli, a někteří v určitém bodě řekli: „Takto už to nemůže pokračovat“.
To, co dělali nacisté, v televizi nebylo. Bylo jim jedno, když jste se snažili o pasivní odpor. Prostě vás zabili. Jenom jste jim to usnadnili. Drželi to v tajnosti až do konce, v podstatě ještě po válce. Máme velice málo filmů o tom, co nacisté dělali, protože fotit nebo filmovat bylo ilegální. Máme asi 15ti vteřinový záběr z Litvy, kde byl voják na dovolené, a náhodou získal klip z vraždění Židů. Je to ale velice vzácné, protože si nacisté nepřáli reklamu, co kdyby to viděli dobří lidé a řekli by: „Toto nemůžeme tolerovat“.
To je vše k tomu, že to, co Dr. Jordan Peterson říká, je správné, že byste neměli být pacifisty natolik, že byste se nemohli bránit. Být pokorný/tichý neznamená být slabý. S tím souhlasím. Je to ale význam toho řeckého slova? Ne, to říká zdravý rozum.
V Tóře máme příkaz nepracovat v sobotu. Takže, jsem-li v kómatu a nemohu pracovat ani jeden den v týdnu, protože ani nejsem v bdělém stavu, znamená to, že dodržuji šabat? Ne. A tak, když je člověk slabý natolik, že se nemůže bránit, neznamená to, že je pokorný/tichý, s tím souhlasím. Tím chci říct, že v takové situaci nemáte na výběr.
Takže být pokorný/tichý znamená mít schopnost se bránit a mít možnost volby jednat s pokorou, a tady se dostáváme k tomu, co to skutečně znamená. To, co Peterson předkládá, je krásná myšlenka, ale nemá nic společného se skutečnou lingvistikou či gramatikou řeckého slova praeis.
Pojďme zpátky do řečtiny. Tady je tím řeckým slovem slovo praeis. Já se nejprve dívám do řeckých slovníků. Ale důležitější je, které hebrejské slovo takto překládá Septuaginta, starý překlad Tanachu do řečtiny. Tím slovem je ANAV.
Vyskytuje se v Nu 12,3, kde se mluví o Mojžíšovi: VAIŠ MOŠE ANAV MEOD MI KOL HAADAM AŠER AL PNEI HAADAMAH. „A ten muž, Mojžíš, byl velice ANAV, tichý, více než kterýkoli člověk, který byl na tváři země“. V řečtině je tam totéž slovo, praeis, v řečtině i v hebrejštině je k tomu ekvivalent „pokorný“, a slovo, kterým se to překládá do angličtiny, meek, se v angličtině dnes už ani nepoužívá.
Můžeme mluvit o Nu 12,3? O tomto verši jsme nemluvili, když jsme dělali Perly z Tóry: „Ten člověk, Moše, byl velice pokorný.“ Je tady otázka, kdo to napsal. Napsal to Mojžíš?
KJ: Nebyl inspirován, aby to napsal?
NG: Je možné, že to Mojžíš napsal sám o sobě skrze ducha proroctví, že se Bůh ujal kontroly nad jeho rukou a on napsal: „Ten muž, Mojžíš, byl velice pokorný“. Je to možné. Nebo to napsal Jošua. V Jozuovi 23 vidíme, že píše do Tóry. Říká se tam: „Psal do Tóry Elohim“. Ať už to napsal kdokoli, je to jako v té písni: „Je těžké být pokorní, když jste v každém ohledu dokonalí“.
Představte si tedy, že jste Mojžíš, a píšete: „Nikdo nebyl pokornější než Mojžíš“. V talmudu je k tomu hluboká paralela. Probíhala tam diskuse o rabínovi Jehudovi haNasi, který byl velice aktivní v letech 200-210. Píše se tam: „Když rabín Jehuda haNasi zemřel, zmizela ze světa pokora“. A jeden rabín v té diskusi říká: „Ne, to není pravda, já jsem pokorný“. Když ale řeknete, že jste pokorní, v určitém smyslu, z definice, pokorní nejste, že? Co tedy znamená, být pokorný?
KJ: Když čtu tento verš a myslím na Mojžíše, říkám si: „Což jestli se Ješua podíval na Numeri a řekl si: ´Použiju tento příklad, který souvisí s druhou částí tohoto verše. Dám za příklad Mojžíše a řeknu, že byl pokorný´“. Skutečně to souvisí s druhou částí tohoto verše?
NG: Ano.
KJ: Ať již to znamená cokoli, být pokorný, být tichý, je tady šance. Co Ješua říká, že dostaneš? Zdědíš zemi!
NG: Správně, a za chvilku se k tomu dostaneme. Chci se ještě vrátit k Jordanovi Petersonovi. Pokora nemá nic společného se strkáním meče do pochvy. Jinak řečeno, vykládá slovo meek ve smyslu „Vybral jsem si nejednat násilně, i když bych mohl“. Je to možná správný výklad slova meek. Neplatí to ale o slovu humble, „pokorný“. Být pokorný znamená být si vědom něčeho velikého v sobě, a přesto si uvědomovat, že jsou lidé chytřejší než já, lepší než já, a i kdybych byl tím nejchytřejším člověkem na světě, jako Albert Einstein, je nade mnou Bůh. Toto je pokora.
KJ: Chci se tě zeptat: „Když jsi tento verš četl prvně v hebrejštině, přišlo ti na mysl slovo meek?
NG: Ne, ale slovo pokorný, humble. První co mě napadlo, byl Mojžíš. V jakém kontextu se to o Mojžíšovi píše? Má spor se svým bratrem a se svou sestrou, a podle Tóry je jediným člověkem v historii, který kdy mluvil s Bohem tváří v tvář. Každý jiný mluvil s Bohem ve snu nebo ve vidění, ale on skutečně mluvil s Bohem tváří v tvář, jako mluví člověk se svým druhem, v bdělém stavu. A mluví se svým bratrem a sestrou a není úplně jasné o čem, něco o jeho jednání, a oni říkají že je to špatně. A místo toho, aby řekl: „Co si o sobě myslíte? Bůh vybral mně, aby se mnou mluvil tváří v tvář!“, jedná v pokoře a říká: „Víte co? My jsme si před Bohem rovni. Možná máte pravdu, možná jsem to udělal špatně“. A Bůh pak jde a pokoří je.
Pokora je tedy vědomí, uvědomění si, že v Božích očích jsme my všichni lidské bytosti a on je větší než my všichni.
Opakem toho je pýcha. Co je v Tanachu obrazem pýchy? Babylonský král Nebuchadnezar, který dobyl tehdy známý svět, prochází se po své říši, rozhlíží se a říká: „Všeho toho jsem dosáhl svou vlastní silou, vlastní mocí. To pro mne neudělal Bůh, ani žádný člověk, to jedině já“. Místo toho, aby si připustil: „Měl jsem mnoho věrných, kteří mi toto pomohli udělat, a bylo to jedině Boží milostí, která mi byla dána“, to by byla pokora. On ale říká: „Udělal jsem tohle všechno sám“. To je pýcha, která je opakem pokory.
A co znamená, že „pokorní zdědí zemi“? Podívejme se do Žalmu 37, verš 11. NASV překládá: „Pokorní zdědí zemi, a budou se těšit z hojné prosperity“.
A co říká Židovský komentovaný Nový zákon? Podívejme se na stranu 10: „Blahoslavenství navazují na Písma. Například ´Požehnaní chudí duchem, a požehnaní ti, kteří se rmoutí´, se mohou zakládat na Is 61,1-3, který také mluví k chudým a těm, kdo mají žal. ´Požehnaní pokorní, neboť oni zdědí zemi´ je téměř citací Žalmu 37,11“. Potom říkají: ´Hebrejština Žalmu mluví o dědění země, AREC, což se dá považovat za zemi Israel. Septuginta a odtud i Nový zákon píše ge, což se dá přeložit buď ´země´nebo ´zeměkoule´. Čtení ve významu ´zeměkoule´slouží k odjudaizování Ježíše jeho oddělením od konkrétního zájmu o zemi Israel.“ Wow.
Čtu to a myslím si: „To nedává smysl. To řecké slovo ge je jenom překladem hebrejského slova EREC.“
KJ: Tak ty nesouhlasíš s Židovským komentovaným Novým zákonem?
NG: Myslím, že jsou přecitlivělí na způsob, jak se používá slovo ge. Septuaginta překládá Exodus 23,20: „převzít vlastnictví země“. Které slovo používá? Používá slovo ge, že? 1Sam 13,19 překládá EREC ISRAEL jako ge Israel. Překládají to mechanicky. Slovo EREC překládají slovem ge a vůbec o tom nepřemýšlejí. Nemyslím, že by bylo záměrem oddělit ten výrok od země Israel. V judaismu z tohoto období máme slovo pro „podíl“, NACHALAH, což znamená zděděný kus země Israel. Slovo ge s tím nesouvisí, že?
V dílu PLUS se Nehemia zabýval duálními významy slov.
AŠREI HAANAVIM ŠEHEM HAJERŠU AREC, „požehnaní ti ANAVIM, pokorní“, „neboť zdědí zemi“. ANAVIM znamená „pokorní“, nikoliv „jemní“; je to jako kdybych stál nahý před Stvořitelem jako při zrození nebo při soudu, a prohlásil, že jsem jen lidská bytost stojící před svým tvůrcem, a je jedno, jsem-li Mojžíš či kdokoli jiný.
Není to stejné jako v řečtině. Řecké slovo praeis, jímž se hebrejské ANAV překládá, je dvojznačné, může znamenat „pokorný“ nebo také „jemný“. Ješua znal žalm 37,11a: VAANAVIM JIRŠU AREC, „pokorní zdědí zemi“, a pokud by to překládal do řečtiny, vybral by slovo praeis, nikoli ve smyslu „jemný“, ale „pokorný“.
Ž 76,9: BEKUM LAMIŠPAT ELOHIM LEHOŠIJA KAL ANEVEI EREC, „když povstal Bůh k soudu, aby zachránil všechny pokorné na zemi“
Ž149,4: JEHOVAH JEFAER ANAVIM BIJEŠUAH, „Jehovah učiní pokorné krásnými v záchraně“
Is 11,4: VEŠAFAT BECEDEK DALIM VEHOCHIJAH BEMIŠOR LEANVEI AREC.., „soudí ve spravedlnosti chudé a napravuje v rovnosti k chudým země..“
Zde máme paralelu mezi slovy DALIM, „chudí“, a ANJEI (AJIN-NUN-JUD-JUD), „chudý“, řecky ptochus, přičemž je toto slovo podobné slovu ANVEI (AJIN-NUN-VAV-JUD), které znamená „pokorný“, řecky praeis; liší se jen jedním písmenem, respektive délkou tahu perem.
V Aleppo kodexu, který je normou masoretského textu, podle něhož se kontrolovaly opisy Tanachu, je v Is 32,7 v těle textu slovo ANAVIM (AJIN-NUN-VAV-JUD-MEM), „pokorní“, a na okraji ANJIM (AJIN-NUN-JUD-JUD-MEM), „chudí“. Neodvážili se opravit hlavní text, ale na okraj napsali, jak se má toto slovo číst. Většina překladů se zde řídí tím, co je na okraji, ne tím, co je v těle textu. Proč? Protože je v další části verše paralelní slovo, EVJON (ALEF-BET-JUD-VAV-NUN), „chudý“. Tedy, i když v textu je „pokorný“, tak správný význam tohoto slova je „chudý“.
Na dalším místě Aleppo kodexu, v Žalmu 10, ve verši 2, je to obráceně: V těle textu je ANJIM, „chudí“, ale na okraji je ANAVIM, „pokorní“. Zde není paralela homonymní, ale antonymní, je zde slovo protikladné: RAŠA (REŠ-ŠIN-AJIN), „zlí, proradní“, jehož protikladem je „pokorní“.
Mt 5,5: i když má v řečtině praeis, „pokorný“, jež se překládá do hebrejštiny ANAV, je v řeckých textech důkaz, že se tomu má rozumět jinak, a ten důkaz je v Lk 6,20: „Požehnaní chudí, ptochoi, neboť jejich je království Boží“. V řečtině je to jednoznačné. Ptochoi, „chudí“, je úplně jiné slovo než praeis, které znamená „pokorný“. K pokoře se člověk může rozhodovat, k chudobě zpravidla ne. Budeme-li považovat výroky jak u Matouše, tak u Lukáše za autentické, mohl Ješua říci obojí. V hebrejštině je rozdíl mezi těmito dvěma výrazy tvořen polovinou jednoho tahu perem.
V Israeli nebylo možné si půdu/zemi koupit, bylo možné si ji pouze pronajmout na 49 let. Padesátý, milostivý rok, ji „zdědil“ chudý – tehdy dostal zpátky podíl svých předků, o který zchudnutím přišel.
V hebrejštině jsou navíc VAV a JUD zástupné, takže je možné číst jak „chudý“, tak „pokorný“ - obojí je možné současně.
Is 61,1-2: MAŠACH JEHOVAH OTI LEVASER ANAVIM vykládají jak Židé, tak i křesťané shodně jako odkaz na milostivý rok, kdy země předků připadá jak pokorným, tak i chudým, kteří o ni zchudnutím přišli. V této souvislosti jde o legitimní možnost dvojího čtení – na základě hebrejského textu: „Jehovah mě pomazal ke zvěstování pokorným/chudým..“
