Na úvod mluvili Nehemia s Keithem o sdělení jejich známého lékaře, MUDr. Marka, že mu textová kritika "řeže srdce" - cítí, že ohrožuje jeho víru a uvítal by něco více inspirujícího.

Nehemia informoval o práci biblického badatele Barta D. Ehrmana z Univerzity v Severní Karolíně, který studuje manuskripty velice pečlivě, přináší pozoruhodné objevy, ale vše z pozice ateisty, který tvrdí, že když existuje více než 5 tisíc řeckých manuskriptů NZ, které se mezi sebou liší, a nevíme, kterým věřit a kterým ne, není důvod brát vážně to, co Bible říká. Většina univerzit učí, že Bible je natolik plná chyb, že není třeba trápit se tím, co říká. Pro víru řady lidí, kteří se s tímto přístupem setkají, může být ničivé, když na některé otázky nemají odpovědi.

Nehemia ale říká, že odpovědi existují, nebo že se na ně dá přijít.

Dnes máme v principu dva typy textů, a to buď

diplomatický text, což je přesná reprodukce určitého dochovaného manuskriptu, nebo

eklektický text, vytvořený z více či všech známých manuskriptů dohromady, příklad: Nestle Aland 28

Oba typy textů mají dole na stránce poznámky, od označení "lower margin" (spodní okraj) se jim proto říká "lower criticism" (spodní či nižší kritika) a zabývají se odlišnostmi mezi manuskripty na daném místě textu.

Manuskripty nejsou identické, protože při přepisování originálů (=autografů) vznikají chyby. Máme jen kopie kopií z kopií, překlady a zpětné překlady. Za rozdíly mezi manuskripty může často jediné odlišné, chybějící či přebývající písmeno. Například v Mt 23,3 se hebrejské manuskripty významově zásadně liší ve tvaru slova říci: JOMRU (JUD, ALEF, MEM,REŠ, VAV) a JOMAR (JUD, ALEF, MEM,REŠ):

„Na stolci Mojžíšově usedli učitelé Zákona a farizeové. 3Proto udělejte a zachovávejte všechno, co vám řekl/řekli, avšak podle jejich skutků nečiňte; neboť mluví, ale nečiní.

Tato chyba, kterou lze v hebrejštině udělat snadno, ať omylem či záměrně, uvedla mnoho lidí do velkých zmatků. Nehemia i Keith ale přicházejí s vírou, že existoval jak Mojžíš tak Jošua, a hledají pochopitelné vysvětlení rozdílů v textech. Učí tím ty, kteří je sledují, aby měli odpovědi na zpochybňování - a pěstovali si tak "svaly víry".

Mt 5,13 v hebrejských rukopisech začíná slovy: BA AT HAHI - V tom čase řekl Ješua svým učedníkům.. hebrejský manuskript Matouše z knihovny v Cambridge MS Add.1175 nese jasnou stopu opravy, kdy buď sám písař či korektor opravil slovo HAHU na HAHI tak, že vyškrabal spodní část písmene - dlouhé čárky, VAV, čímž z něho udělal krátkou čárku - písmeno JUD (takže z U se stalo I). Slovo čas, AJIN-TAV, je v hebrejštině ženského rodu, vztahuje se k němu slovo ukazovací zájmeno v rodě ženském, HAHI. Přiřazení ukazovacího zájmena v rodě mužském, HAHU, je tedy gramatickou chybou (jako kdybychom řekli: V té čase), ale nemění význam. Protože většina (zhruba 98 procent) podstatných jmen rodu ženského končí písmenem HEJ, dá se usoudit, že písař, který chybu udělal, nebyl rodilý mluvčí, protože k podstatnému jménu v rodě ženském AJIN-TAV, jež tvoří výjimku z pravidla, přiřadil ukazovací zájmeno v rodě mužském, HAHU, které bylo později při korekci opraveno na ukazovací zájmeno v rodě ženském, HAHI.

Je zde ještě další aspekt věci: Je možné psát HAHI s VAV, ale vyslovovat s JUD jako HAHI. To se označuje jako ortografická varianta (rozdíl v zápisu). Řečtina toto nemá.

BA AT HAHI se v Tanachu vyskytuje 67 krát. Například v Joz 5,2: V tom čase řekl JHVH Jehošuovi: Udělej si nůž z pazourku.. (v pasáži s instrukcí k obřízce) a v Joz 6,26: V tom čase vedl Jehošua lid k přísaze..

BA AT HAHI se vyskytuje tam, kde se jedná o posun v čase či ději. Totéž sděluje hebrejská verze Matouše: v Mt 5,13 BA AT HAHI, V tom čase..

Zde končí záznam veřejné části 22. Další díl 22 PLUS se zabývá výrokem v Mt 5,13: MELACH ATEM HAOLAM „Vy jste sůl země. Jestliže sůl ztratí chuť, čím bude osolena? Nehodí se již k ničemu, než aby ji vyhodili a lidé po ní šlapali."

Toto téma soli se v různých odchylkách vyskytuje v synoptických evangeliích - paralely jsou:

Mk 9,49-50 Neboť každý bude osolen ohněm a každá oběť bude osolena solí. 50Sůl je dobrá. Kdyby se však sůl stala neslanou, čím ji ochutíte? Mějte sůl v sobě a žijte mezi sebou pokojně.“

Lk 14, 34-35 „Dobrá je sůl. Jestliže by však i sůl ztratila chuť, čím bude ochucena? 35Nehodí se ani do země ani do hnoje; vyhazují ji ven..

Toto trojí "o soli" se dá vyložit buď tak, že tři svědkové jednoho Ješuova vyučování podali každý své svědectví jako to, co si z jeho učení zapamatovali, nebo na téma soli mluvil při třech různých příležitostech, a obsah každého sdělení je zachycen v jiném evangeliu.

Jsou různé výklady toho, co sůl znamená. Toto jsou místa v Tanachu, kde se vyskytuje sůl:

Ez 16,4 - děti se potíraly solí jako prevence proti infekcím, a ke zkvalitnění kůže

Dan 3,8 - národy "obviňovaly" Židy: výraz "jíst sůl" znamenalo někoho obviňovat.

Ezra 4,14 (aramejsky) - solili jsme sůl královského paláce

Lv 2,13 - oběť se solila solí (=konzervace masa)

Nah 18,19 - trvalá smlouva soli

2 Par 13,5 - smlouva soli

Ž 107,34 - sůl k likvidaci vegetace a úrodnosti půdy

Jer 17,6 - místo soli = opuštěná země

Sd 9,45 - zasít sůl

(Když bojoval Hannibal proti Kartágu a zničil ho, legenda praví, že město bylo zoráno a posypáno solí - při orbě do půdy "seli sůl", tj. sypali ji do země, aby tam nic nerostlo. Nejsou ale důkazy, že to Římané skutečně udělali. Když ale papež Bonifác VIII zničil r. 1299 italské město Palestrina, napsal: "Přeoral jsem ho podobně jako dávné Kartágo v Africe a zasel jsem sůl" - pravděpodobně jako odkaz na Sd 9,45).

Amos 3,3 - sůl jako prostředek uchování

V jakém významu mluvil o soli Ješua?

Dochoval se tento komentář Origena k Mt 5,13: "Učedníci Kristovi uchovávají celou tuto oblast země, a tím, že se staví do puchu vycházejícího z hříchů modlářství a sexuální nemorálnosti, je omezují."

Asi z roku 100 našeho letopočtu pochází výrok Jehošuy ben Chananiji, že "sůl nemůže ztratit slanost stejně jako mula nemůže produkovat placentu".

Dochoval se také tento příběh: Dcera Nakdimon ben Guryona (to je Nikodém z evangelií) přišla k Jehošuovi ben Chananijovi s prosbou o pomoc. Ten se jí zeptal, kam se poděl majetek jejího otce. Odpověděla: "Můj učiteli, což se v Jerusalémě neříká: ´Nedostává se sůl peněz´ (=Není způsob, jak uchovat peníze). ´Někteří ale říkají, že solí pro peníze je milost´ (=Uchovávání peněz se děje jejich užíváním ke skutkům laskavosti).

Jelikož se takto mluvilo o soli v Jerusalémě v době Ješuy, považuje se prakticky za jisté, že když mluvil o soli, tak měl na mysli její schopnost uchovávání.

Nehemia s Keithem se shodli na aplikaci - co to znamená, být solí země ve významu Mt 5,13: Podobně jako deset spravedlivých by bývalo stačilo jako sůl země Sodomy a Gomory k jejich zachování, tak i dnes, v době, kdy hříchy našeho světa daleko přesahující hříchy Sodomy a Gomory, je třeba spravedlivých, kteří by mohli zemi zachránit. Kdo je ten spravedlivý? Ten, kdo slaví modlářské svátky tohoto světa, nebo svátky JHVH podobně jako Ješua? Atd..

Máme dost spravedlivých, aby to stačilo k záchraně?

 

Biblická archeologie