Ohledně pravosti a autenticity textů Bible, nejen Nového zákona, se můžeme dočíst ledacos. Jejich interpreti někdy docházejí k dost podivným závěrům. Nezbývá než spoléhat na to, že do veškeré pravdy nás uvádí Boží duch.
Na jednu stranu je jasné už jen z existence mnoha rukopisů včetně těch „starozákonních“ od Mrtvého moře, se všemi jejich odchylkami, že ne všechna slova, která v naší Bibli jsou, jsou vyřčená přímo Božími ústy. I když jsou v ní pasáže jako 52. a 53. kapitola Izajáše, které vypadají, že je psal sám Stvořitel, protože obsahují podivuhodné kódy. Proroci jako Izajáš zřejmě slyšeli Boží řeč naprosto přesně a také ji přesně zapsali a při opisech se tyto oddíly zachovaly kupodivu neporušené. O kódech v Bibli více zde nebo zde. Tady o nich mluvil Jakov Rambsel v pořadu Sida Rotha.
U Nového zákona, jehož řeckých rukopisů máme téměř šest tisíc, je situace ještě složitější. Pomocí počítačů se porovnávají celé jejich oddíly a hledá se, jak pravděpodobně vypadal „zdroj Q“ – zdrojový text, který se nám už nedochoval. Zůstaly jen opisy v různých „tradicích“ či písařských školách.
S digitalizací rukopisů se však zpřístupnily i hebrejské rukopisy Nového zákona a tím se otevřela nová cesta ke studiu novozákonních textů. Některé z těch hebrejských rukopisů jsou považovány za autentické a sahající až k prvním stoletím po přelomu letopočtu. To povzbudilo některé badatele i mimo oficiální kruhy, aby se jimi začali zabývat, aniž by byli mainsteamovým názorem a autocenzurou tlačeni ke kompromisu s pravdou. Když například George Howard pořizoval anglický překlad hebrejského Matouše Šem Tova, řadu míst přeložil, zřejmě pod tlakem většinového mínění, podle řeckého textu a hebrejské znění potlačil až zcela zastřel.
Jedním z těch, kteří dovedou číst rukopisy, jsou výbornými znalci hebrejštiny a pracují efektivně, přičemž nejsou závislí na státní podpoře, je Justin Van Rensburg (www.hebrewgospels.com), s podporou rodiny. Podívejme se teď na ukázku z počátku Janova evangelia z hebrejského katalánského rukopisu Vat. Ebr. 100 uloženého ve Vatikánské knihovně. Tento rukopis obsahuje všechna evangelia. Z rozboru Justina Van Rensburga vyplývá, že je autentický, přestože byl označován za pochybný, protože jména na začátku rukopisu uvádí v katalánštině, aby se vytvořilo zdání druhořadosti a byl tak uchráněn před zničením. V dalším textu jsou všechna jména už správně.
Takto vypadá samotný rukopis na stránce, kde začíná Janovo evangelium:
Vat. Ebr. 100 - počátek Janova evangelia, https://digi.vatlib.it/view/MSS_Vat.ebr.100/0238
Takto vypadá tento text přepsaný do hebrejského čtvercového písma:
Přepis počátku Janova evangelia, www.hebrewgospels.com/John
Takhle (text v pravé části tabulky) by se to mohlo překládat:
Vlevo je Český studijní překlad řeckého textu Nového zákona Zeliny a Jartyma z The Greek New Testament, Deutsche Bibelgesellshaft, Stuttgart 1994, vydaný v Nakladatelství KMS v roce 2009. Vpravo překlad Vat. Ebr. 100 dle transkripce Justina Van Rensbergera.
Poznámky v anglickém překladu Justina Van Rensburga ozřejmují, že:
- Eloah je jednotné číslo: Na počátku, v Genesis 1,1 se píše, že na počátku nebe a zemi stvořil Elohim, což je Eloah (zkráceně El) v čísle množném.
- První část devátého verše (On je skutečná svíce) mluví o Janu Křtiteli a ta druhá část (A on je to světlo každého člověka v tomto světě) mluví o Ježíši. V hebrejských textech je takové střídání běžné - udržuje čtenáře v bdělosti.
Porovnejte sami, jaký je v těch textech soulad a jak se liší.
Hebrejská verze silně zdůrazňuje synovství Ješuy (v prvním verši je slovo „syn“ hned třikrát), tedy vztah s Otcem, řecká jeho „výkon“ – práci: Místo třikrát „syn“ = ben, je zde třikrát „slovo“ = logos, přičemž v hebrejském textu je „slovo“ = davar jen ve třetím verši, kde může znamenat i „věc“. Mohlo by se to tedy překládat: „Všechna ta slova byla vykonána jeho mocí/silou/paží“, nebo „Všechno bylo učiněno jeho mocí/silou/paží“.
Řecký text je stylisticky víc „učesaný“ a obsahuje navíc teologické důrazy (verš 8, který v hebrejské verzi chybí) s evangelizačním aspektem ve verši sedmém („aby skrze něho všichni uvěřili“) – ani ten v hebrejské verzi není.
Budeme-li předpokládat, že je hebrejský text původní, jsou ty teologické a evangelizační aspekty textovými doplňky dodanými při opisování, jejichž smyslem bylo správně orientovat méně znalé čtenáře z pohanského prostředí. Pokud by tomu bylo obráceně a původní text by byl řecký, bylo by těžké vysvětlit, jak to, že se tolik textu při překladu do hebrejštiny ztratilo, a proč se některá slova překládají jinak. Teze, že je hebrejský text textem původním, se jeví jako správná. Autor tohoto příspěvku je také toho názoru, že i přes uvedené rozdíly jsou oba texty psané ve stejném duchu, i když pro různé skupiny čtenářů.
Toto je ukázka jen prvních devíti veršů z první kapitoly Janova evangelia. Nejen Janovo evangelium, ale i další autentické hebrejské texty Nového zákona jsou plné dalších takových případů.
Van Rensbergerovi vytvořili zatím pro několik z nich anglický překlad s komentáři a poznámkami, které na hlavní rozdíly nezi hebrejským a řeckým textem ukazují. Při překladu hebrejských evangelií do češtiny by však bylo lépe čerpat z původního textu, k čemuž je dobré mít spolehlivý přepis (transkripci) rukopisu.
Z Janova evangelia zveřejnili Van Rensburgovi zatím jen kousíček svého přepisu, právě těchto osm veršů, viz první obrázek. Kdo by se chtěl tedy do překladu pustit, potřebuje si počkat, až bude přepis zveřejněn celý, nebo si ho udělat sám, případně překládat přímo z rukopisu, což Justin Van Rensburg nejspíš dělal.
Více si o hebrejských novozákonních textech včetně Zjevení můžete přečíst i v dalších článcích na těchto stránkách.
