Díry v Turínském plátnu - ani od pokeru, ani od pohrabáče

V Turínském plátnu (dále jen Plátno - více o něm zde), nesmírně cenném předmětu ustavičného bádání mnoha vědních disciplín, jež je dle mnoha indicií vzácnou lněnou látkou, v níž bylo Ježíšovo tělo položeno do hrobu, jsou čtyři série děr ve tvaru „L“. Anglicky se označují „poker holes“. To by leckoho mohlo udivit: Jaká by mohla být souvislost mezi tímto Plátnem a karetní hrou? Poker ale anglicky znamená také „pohrabáč“ a toto označení vzniklo z toho, že se někteří badatelé jako historik Ian Wilson domnívali, že díry mohl způsobit pohrabáč.

Uvažujme o tom společně. Ty díry vznikly propálením, protože měly (až do restaurování Plátna v roce 2002) ohořelé okraje. Jsou tak výrazným prvkem, že jsou zobrazovány i na replikách a kopiích Plátna, které byly zhotovované pro různé katedrály a kostely, viz tato replika z chrámu Cristo de la Laguna na Tenerife:

Autor: Koppchen, CC-BY-SA-3.0

Ty díry mají různou orientaci i velikost, z čehož se dá odvodit způsob, jak bylo složeno v okamžiku, kdy k propálení došlo: Nejprve podélně na polovinu a poté na šířku také na polovinu, čímž vznikly čtyři vrstvy. Tomu odpovídá i to, že se tyto série děr liší i co do velikosti jednotlivých dírek. Série v látce, která byla nahoře, je výraznější a její dírky jsou větší než dírky ve spodní vrstvě látky. V čím nižší vrstvě jsou, tím méně jsou výrazné. Historikové svědčí, že Plátno bývalo pokládáno na oltář a ty díry nám ukazují, jak se k tomu účelu skládalo.

Pokud však ty díry nevznikly od rozpáleného pohrabáče, což je málo pravděpodobné, protože jsou různě velké, od čeho tedy? Pokud jste si teď vybavili rozpálené uhlíky jako u táboráku nebo při grilování, už přihořívá.

Od starozákonních dob se při bohoslužbách používaly kadidelnice s kadidlem. Kadidlo mělo předepsané složení. Popis jeho složení ve 30. kapitole Exodu (2. Mojžíšova) 34-38 je receptem, podle něhož se vonná kadidlová směs skládala, ze stejných dílů. Kadidlo coby hlavní součást, jež dává celé směsi název, je pryskyřicí pocházející z některého z pěti druhů kadidlovníků, Bosswellia, kterých je po světě známo asi 20 druhů. Jedním z hlavních druhů, z něhož se získává pryskyřice pro kadidlo, je Boswellia sacra. Do kadidlové směsi se také přidávalo galbanum, což je klejopryskyřice ločidla galbanového, mrkvovité či nově miříkovité rostliny druhu Ferula gummosa. Kadidlo se pálilo na zlatém kadidlovém oltáři a bylo svaté – nesmělo se používat k profánním účelům. Jeho novozákonní paralelou jsou modlitby Božího lidu, protože jak dým z kadidla, tak i modlitby stoupají k Bohu jako příjemná vůně.

Pryskyřice, ze kterých sestává kadidlová směs, tvoří pevné, různě velké hrudky. Aby pryskyřice dobře hořela, muselo se kadidelnicí pohybovat. Nad oltáři v křesťanských kostelích se pohybem kadidelnice naznačoval kříž. Už hoří? Když rozpálené kadidlo spadne na látku, zanechá na ní stopu.

Je otázkou, kdy k tomu došlo. Vše nasvědčuje tomu, že tyto „pokerové díry“ nemá na svědomí požár v Chambéry, který Plátno silně poškodil v roce 1532. V katedrále v Lieru je kopie Plátna z roku 1516, na níž jsou tyto čtyři série děr věrně zakresleny. Stejně věrně jsou zachyceny i na kresbě v  maďarském modlitebním rukopisu z roku 1192-1195, jež znázorňuje jak ukládání Ježíšova těla do Turínského plátna, tak i prázdné Plátno po vzkříšení, včetně charakteristického vzoru na této látce:

Ve skvěle ilustrovaném rukopisu Ioannese Skylitzese (1040-1101), který je byzantskou kronikou, je kresba znázorňující předání Plátna, Ježíšova dopisu králi Abgarovi V. a části jeho kříže v roce 1034:

Další kresba zachycuje prosebné procesí nesoucí Plátno ulicemi Konstantinopole v roce 1036, kterým si chtěli jeho obyvatelé vyprosit déšť poté, co šest měsíců nepršelo. Procesí směřovalo k chrámu sv. Marie Blachernai, kde ho dle svého písemného svědectví viděli také někteří křižáci. Chránila ho elitní složka byzantské armády, Varangská garda složená především ze Skandinávců a Angličanů.

Je zajímavé, že kresby zobrazují plátno dvourozměrné, ale Kristovu hlavu trojrozměrnou. Do Konstantinopole bylo i dle tohoto rukopisu, přeneseno Plátno z Edessy, když se dostala do byzantského obležení a arabští obyvatelé Edessy nabídli plátno výměnou za zrušení obležení.

S naším tématem souvisí historka, kterou si můžeme přečíst na straně 29 v knize rozhovorů s Monsignorem Františkem Radkovským, bývalým biskupem Plzeňské diecéze. Jmenuje se Uvěřil jsem lásce, kterou má Bůh k nám. Pan Monsignor Radkovský se dlouhá léta zabýval Turínským plátnem a přednášel o něm. Vděčíme mu nejen za to, že pomáhal udržovat povědomí našeho národa o Plátně, ale i přehled o pokroku v bádání o něm. Tady je ta historka: Při shromáždění na Velehradě na jaře roku 1968 byl jedním z nejmladších biskupů biskup Korec. Mons. Radkovský donesl kadidelnici, pan biskup do ní naložil kadidlo a když pak do ní nechtěně kopl, vše se vysypalo a nový koberec propálilo.

Mezi sindonisty (= badateli Turínského plátna) není jednota v tom, zda by při opravách Plátna bylo třeba opravit i „pokerové díry“. Jeden tábor zastává názor, že nikoli, protože tyto díry jsou cenné jako historické svědectví. Druhý tábor zase preferuje, aby na Plátně nebyly viditelné stopy porušení.