V nedávné době se zabývaly studiem mikročástic s obsahem vzácných kovů pocházejících z Turínského plátna hned dva vědecké týmy. Jeden z nich analyzoval vzorek prachu s mikroskopickými částicemi odebraný z Plátna pomocí lepicí pásky, druhý tým měl k dispozici prach získaný odsáváním a zachycený na filtrech.
Částice zlatého prachu, který na vláknech odsátých z Plátna nalezli Fanti a Furlan (2020). Obr. 3, str. 4, viz odkaz dole.
Na maličkém trojúhelníčku lepicí pásky o výšce 1,36 mm a základně 614 μm, sejmuté v oblasti krevní skvrny na obličeji muže, který zanechal svoji podobu na pohřebním plátně dnes umístěném v italském Turíně (dále jen Plátno; více o něm zde), Lucotte nalezl a chemicky určil přes 2 500 částic nejrůznějšího materiálu. Jak už jistě tušíte, jsou mezi nimi i částečky zlata a stříbra. A nikoli ojedinělé. Takových mikroskopických částic bylo nalezeno na tak maličké plošce hned osmnáct.
Do pátrání po zlatě a stříbře zapojil Lucotte nejen optický mikroskop, ale i skenovací elektronový mikroskop s energeticky disperzní rentgenovou analýzou (SEM-EDX), s měřením plynných sekundárních elektronů (GSE) a zpětně rozptýlených elektronů (BSE) k detekci těžkých prvků. Každou částici analyzoval zvlášť pomocí sondy AXS-EDX.
Částice, které detekoval, sestávaly: z čistého zlata; z čistého stříbra; ze slitiny zlata; ze slitiny stříbra a mědi; z čisté mědi. Zajímavá byla větší částice s řadou menších částic na povrchu, které mají stejné složení jako ta větší částice. Všechny jsou moderní slitinou zlata a mědi na hliníku; síran barnatý naznačuje, že by mohly pocházet z nějaké barvy. Také další částice pochází zřejmě z moderní doby, protože je to zlatá mikroskopická šupinka 300 nm dlouhá na jílovité částici, jež je komplexem křemičitanu hlinitého bohatého na železo a titan a fosforečnanu vápenatého s obsahem síry.
Lucotte také nalezl jednu částici dlouhou asi 600 nm a jednu subčástici, obě z čistého stříbra, jež zařadil do moderní doby, stejně jako další částici sirníku stříbra a samotného stříbra v plastu (PVC). Zajímavý je i jeho nález částice ze slitiny stříbra (35 %) s mědí (64 %) a stopami olova, jež složením odpovídá bilionu, staré římské minci nízké hodnoty.
Slitina zlata a stříbra se nazývá élektrum, což je jednak přírodní kov užívaný již v Egyptě ve třetím tisíciletí př.n.l., jednak i slitina běžně vyráběná v Byzantské říši s různými podíly zlata a stříbra, používaná k ražbě mincí a zhotovování šperků. Největší částice asi 10 μm dlouhá obsahující élektrum byla slitinou zlata (54,3 %) a stříbra (41,9 %) s malou příměsí mědi (3,9 %). Další částice byla slitinou zlata s 11,5 % stříbra a 3,2 % mědi. Třetí částice obsahovala skoro stejný podíl zlata a stříbra (45,4 % a 54,6 %) a nepatrnou příměs mědi. Lucotte také nalezl dalších šest částic slitiny zlata a stříbra menších než 1 μm, které se všechny nacházely v částečce vosku.
Krátce předtím publikovali Fanti s Furlanem výsledky analýz malého podílu z prachu odsátého v roce 1978 a 1988 ze zadní strany Plátna a zachyceného na filtrech. Studovali 17 částic o velikosti 1-10 μm obsahujících zlato a stříbro, většinou přichycených na vláknech lnu. Také tito autoři použili skenovací elektronový mikroskop s energeticky disperzní rentgenovou analýzou (SEM-EDX) a rentgenový fluorescenční spektrometr s energetickou disperzí, aby zjistili složení těchto částic a mohli ho porovnat se složením 33 zlatých byzantských mincí, jejichž obsah zlata a stříbra analyzovali též.
Vzorek mincí, v nichž Fanti a Furlan analyzovali obsah zlata a stříbra. Obr. 2, str. 4 v práci z odkazu dole
Šest „jejich“ částic obsahovalo čisté zlato a dvě částice obsahovaly 93 a 96 % zlata; stříbro a měď označují jako příměs či „nečistotu“. Zbývajících devět studovaných částic, v nichž se obsah zlata pohyboval od 32 do 89 %, je řazeno do kategorie slitiny zlata a stříbra zvané élektrum. Třináct ze sedmnácti částic z Plátna mělo složení odpovídající zkoumaným byzantským mincím. Ze 33 analyzovaných byzantských mincí jich 23 svým složením odpovídalo složení částic nalezených na Plátně a jen 10 nikoli.
Protože je élektrum tvrdší a odolnější než samotné zlato, hodilo se na mince lépe se než čisté 24karátové zlato, které v Konstantinopoli od r. 312 n.l. používal k ražbě mincí Konstantin, jehož solidus vážil 4,5 g. Tato čistota zlata v byzantských mincích vydržela do 11. století; v 10. století se změnila pouze velikost (od roku 963 do 1025 n.l. se razily větší a tenčí mince nazývané histamenon nomisma). V roce 1092 reformoval mincovní systém Alexius I., který zavedl hyperpyron s 94 % zlata, a aspron tracky. Za vlády Manuela I. (1043-1080) došlo v Byzantské říši k ekonomickému úpadku a v mincích klesal podíl zlata postupně na 30, 20 až 0% v době pádu Konstantinopole, přičemž se adekvátně zvyšoval podíl stříbra a mědi.
Používání élektra k ražení mincí bylo v celosvětovém měřítku velice vzácné, ale v Byzantské říši běžnév letech 1028-1118, od vládyRomana Argyra až po vládu Alexia I.
Velký podíl částic, jak odebraných z Plátna pomocí lepicí pásky, tak i nalezených v prachu odsátého z Plátna, odpovídal svým složením élektru - slitině zlata a stříbra s nepatrnou příměsí mědi, používané k ražbě zlatých mincí v Byzantské říši. Autoři obou prací se proto domnívají, že élektrum svědčí o přítomnosti Plátna v Byzantské říši v době, kdy se tam tento místně i časově unikátní kov používal k ražbě mincí i ke zhotovování šperků a vzácných předmětů. Élektrum se mohlo na Plátno dostat při kontaktu s nimi v době mezi jeho zavedením do užívání roku 1028 a pádem Konstantinopole v roce 1204.
Dle svědectví historika čtvrté křižácké výpravy Roberta de Clari, který ho před křižáckým vpádem a drancováním osobně viděl v kostele sv. Marie Blachernae, bylo v roce 1204 Plátno ještě v Konstantinopoli. Pak už o něm údajně nikdo nevěděl. Na 150 let zmizelo, než se opět vynořilo v Lirey ve Francii, když už byl trest za křižácký lup promlčen.
Byzantské zlaté mince o pobytu Plátna v Konstantinopoli svědčí hned dvakrát. Jednak podobou Ježíšovy hlavy na zlatých mincích odpovídající obrazu hlavy na Plátně, kdykoli bylo Plátno v dosahu rytců jako vzor, o tom více zde, jednak specifickým poměrem zlata a stříbra s nepatrnou příměsí mědi ve zlaté slitině užívané v Byzantské říši v době, kdy se tam Plátno vyskytovalo. Mikročástice zlata „znečišťující“ Plátno se svým složením nejvíce blíží složení byzantských zlatých mincí ražených v 7. až 13. století n.l. Je však možné, že tento zlatý prach pochází i z jiných předmětů, které byly z tohoto zlata vyrobené, jakým například byla zlatá schrána k přechovávání Plátna.
Zlato je kovem, který lidé oceňují odedávna, byť se nehodí ke všemu. Zlaté dýky, které byly nalezeny ve vykopávkách v Uru, nebyly tak dobře použitelné jako dýky bronzové, které je nahradily. Co tedy člověka ke zlatu tak přitahuje? Mají pravdu ti, kteří říkají, že naše touha po zlatě je vlastně touhou být v Boží blízkosti, protože jde o kov, jehož nesmírné množství v úžasné kvalitě je v Nebi, kde odráží Boží slávu, jak se o tom píše v knize Zjevení? Proto i Mojžíš a Šalamoun pokryli zlatem příbytky, které postavili podle nebeského vzoru. Jen na přenosný stánek spotřeboval Mojžíš 900 kg zlata (Exodus 12. a 38. kapitola) a faraon Šíšak, který po Šalamounově smrti jeho dům i chrám vyplenil, si odnesl minimálně 200 tun zlata a stříbra, které jeho syn vzápětí obětoval egyptským bohům. Přestože si však Šalamoun zlata velmi cenil, velmi dobře věděl, že „získat moudrost je mnohem lepší než zlato, získat rozumnost je lepší než stříbro“, jak zaznamenává Přísloví 16,16.
Zdroje:
- Fanti, G., Furlan, C. 2020. Do gold particles from the Turin Shroud indicate its presence in the Middle East during the Byzantine Empire? Journal of Cultural Heritage, 42: 36-44. https://doi.org/10.1016/j.culher.2019.07.020
- Lucotte, G. 2022. Gold and silver particles on the Turin Shroud, studied by scanning electron microscopy and elemental analysis. Archaeological Discovery, 10: 262-281. https://doi.org/10.4236/ad.2022.104009
- Millard, A. 2000. Objevy z biblických časů. Archeologické poklady z biblických časů. Zázraky Persie. Euromedia Group, k.s. Knižní klub. 352 stran. ISBN 80-242-0167-4
