Chris Reed: Lev a Beránek v jednom člověku

Jak se připravit na to, co přichází

Záznam rozhovoru Sida Rotha s Chrisem Reedem, který během něho prorocky vyučuje o Lvu a Beránkovi v jednom člověku.

Sid: Uslyšíte to nejnadpřirozenější poselství pro poslední dobu na celé planetě, jaké znám. O přicházející Boží slávě mluví každý. Mluví se o mluvení v jazycích, o meditování nad Slovem, o intimním vztahu s Bohem, toto je dané. Existuje ale něco ještě důležitějšího.

Mám přítele, který je teď v Nebi. Než šel Bob Jones do Nebe, tak zemřel, šel do Nebe a byl poslán zpátky. Ježíš mu položil jednu otázku: „Naučil jsi se milovat?“ Jako by to byl účel chození v tomto těle, v tomto životě a veškerý smysl všeho našeho počínání: „Naučil jsi se milovat?“ Bob věděl, že toto plus nemá, Ježíš to věděl samozřejmě také. Tak si vybral vrátit se zpátky a chodil cestou lásky. Jedna věc je ale říct: „Dělej to“, ale jiná věc je vědět, jak to dělat.

Proč říkám, že má Chris nadpřirozené poselství? Já nechodím do shromáždění MorningStar každý týden, ale minulou neděli jsem se rozhodl, že přijdu. Mluvil Chris. Má tam tři lidi, kteří malují. V mém zorném úhlu bylo plátno se slunečnicí. Pomyslel jsem si: „To je úžasné, to musí být znamení od Boha“. Proč? Protože už několik let mluvím o proroctví slunečnic. Krátce vám o něm povím. Ten prorok mě viděl jako první slunečnici či Synovu květinu (v angličtině je zde slovní hříčka: Květina Syna, son´s flower zní podobně jako květina slunce, sunflower) pro záchranu Israele. On řekl: ´Každá slunečnice má asi 1500 semen. Tyto slunečnice jsou navrženy tak, aby se přikláněly ke slunci ať jsou kdekoli. Na slunci se jim daří výborně. Rychle rostou a jsou pevné. Představují velkou sklizeň´“.

Ve mně to pulzuje. Ve shromáždění u Chrise mají tři prorocké malíře, kteří malují podle inspirace. Bůh je vede v tom, co mají malovat. Ale jen tato malba byla v mém zorném úhlu. Stále jsem se na ni díval. A hádejte, vedle koho jsem seděl. Vedle Bonnie Jonesové, vdovy po Bobovi Jonesovi. Věděl jsem, že mě Bůh na něco připravuje. Potom jsem slyšel Chrisovo poselství. Jsem si jist, že jeho název ti dal Bůh: Ten Lev i ten Beránek jsou tímtéž člověkem. Pochopíte vše, až ho uslyšíte. Je to prorocké vyučování.

V životě jsem se setkal jen se dvěma lidmi, kteří ve svém daru působí v takovém měřítku. Slyšeli jste o proroku, který by četl váš email? Chris čítává emaily. Někdy možná ani neví, co říká, ale ten, komu to říká, řekne: „Ano, tady žiju“. Nebo: „Tam jsem bydlel předtím“. Kolikrát sám ani nevíš, jak významné to proroctví je, dokud ti ho ten druhý nevysvětlí. Takže oba jednáte ve víře.

Chris: Ano, jen pro příklad: Nedávno jsem měl vidění orla přilétajícího k domu jednoho člověka, a řekl jsem mu to. On měl v předchozím týdnu sen o orlovi přilétajícím k jeho domu. Bylo to znamení, že ho Bůh prorocky navštíví, že se setká s Pánem Ježíšem Kristem. Je to tajemství skryté v srdci, které současně buduje víru lidí. Proto zde máme prorockou školu – abychom trénovali a vybavili lidi ke slyšení Božího hlasu, nejen aby dostali zjevení, ale také aby ho správně interpretovali, aby poznali, jak ho uplatnit i jaké je jeho načasování.

Letošní prorocká škola začíná jako každý rok v září a trvá do května, jde o jeden víkend v měsíci; od čtvrtečního večera přes celý pátek do sobotního poledne probíhá sedm setkání. Lidé sem mohou přijet osobně a ubytovat se za přijatelnou cenu v hotelu Heritage International Ministries. Nebo se mohou připojit z domova online osobně a dostanou všechno vyučování a podněty. Registrace je na mssop.com; v posledních třech letech jsme měli každoročně 300-400 účastníků. U 90 procent účastníků se dramaticky zvýšilo slovo poznání, slovo moudrosti, proroctví, sny, výklad snů, vše co souvisí s proroctvím.

Sid: Mluvil jsem s několika studenty a ti jsou tou změnou nadšeni.

Vždy zahajuji tím, že přivítám Ducha svatého. Myslel jsem si, že jenom v mém studiu je taková Boží přítomnost, ale od té chvíle, co jsem si tady sedl, ji cítím také. Vyučuj.

Chris: Toto je zkrácená verze. Plnou verzi najdete na MorningStartv.com

Koncept či představa, že Lev i Beránek jsou tímtéž člověkem pochází z knihy Zjevení. Zjevení Ježíše Krista, Ješuy Hamašijach. Je především o odhalování Jeho, Jeho přirozenosti, Jeho charakteru. Mnozí si myslí, že jde o odhalení antikrista či událostí poslední doby, a toto vše je v tom také, ale především jde o odhalování Jeho v symbolech a obrazech.

Ve Zjevení 5,5-6 probíhá v trůním sále konverzace o svitku zapečetěném sedmi pečetěmi, který je třeba otevřít. Ten starší plakal: „Kdo je hoden otevřít tento svitek?“ A zde se říká: „Neplač, protože zvítězil Lev z Judy.“ A Jan se podíval a viděl za Božím trůnem Beránka jako zabitého – vědomě pokládajícího svůj život jako dobrovolnou oběť. Oběť z lásky. Odtud pochází název tohoto vyučování. Víme, že Ježíš, Ješua, byl plně Bohem a stal se plně člověkem. Lvem i Beránkem.

Když řekneme lev, máme na mysli divokého lva s drápy a zuby, myslíme na dravce a na kořist, ale tento druh Lva je podobný Beránkovi - ano, je mocný a ohnivý, a přemáhající, protože je Lvem, ale není dravým krvelačným pozemským lvem. Jeho moc, jeho přemáhající síla je tím, co se ukázalo na životě Ježíše Krista. Když se tedy Jan díval na Lva, viděl současně i Beránka jako zabitého. Jak víme, Ježíšovo vítězství na satanem a jeho dílem se událo skrze jeho planoucí lásku projevenou pokorným charakterem Beránka, který vědomě položil svůj život, jako poslušný služebník, který je plně podřízen.

Máme-li biblicky definovat lásku, Jan 3,16 – všichni to znají – protože Bůh tak miloval svět, dal svého jednorozeného syna, aby nikdo, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.

Ano, Boží láska dává to své nejcennější; jak ale bereme ten kříž my? Ježíš řekl: Chce-li ke mně kdo přijít, ať vezme svůj kříž a následuje mě (Matouš 16,24).

První Janova 3,16 nám říká, jak aplikovat to, co Ježíš pro nás udělal: I my jsme povinni položit své duše za své bratry, stejně jako On položil svůj život za nás. To je zásadní a hluboké. Popisuje to, jak my máme naplnit to, co pro nás udělal Ježíš svým činem pro záchranu celého lidstva.

Jan 15,13 píše: Nikdo nemá větší lásku než tu, že položí svou duši za své přátele. (ČSP)

Většího milování nad to žádný nemá, než aby položil duši svou za přátely své (Kral.)

Takže to podřízení se, vzdání se výsady výhry, vyhrát v argumentaci, mít pravdu. Myslím, že někdy překrucujeme obsah toho, čím Boží Lev je. Ježíš je v knize Zjevení nazván Lvem jen jednou, ale Beránkem je nazván 25krát.

Sid: Chrisi, jsem věřícím už přes 50 let, a mám rád Pavla, a jasně říkám: Až za chvíli uslyšíte toto poselství, a já jsem hluboce přesvědčený, že je dobré, protože je to jeden z důvodů, proč Duch svatý přišel – až se dostanu do nebe, jednak se nechci vrátit, a také nechci, aby se mě Ježíš zeptal, jestli jsem se naučil milovat.

Chris: Ježíš je v Písmu nazýván mnoha jmény. Kníže pokoje, Chléb, který sestoupil z Nebe, Dobrý pastýř, Mocný Bůh/bohatýr, Vůdce apoštolů, ale jak už jsem řekl, Beránkem je nazván na 25ti místech, jen v knize Zjevení, což je zjevením Ješuy samo o sobě. To svědčí o tom, že Všemocný chce, abychom věděli o Jeho synu Ješuovi Hamašijach, a to, že i jako Lev zvítězil skrze lásku. Jinými slovy, že síla Lva z Judy je v tom, že je jako Beránek.

V království Božím je vše opačně než ve světě. V království Božím je cesta vzhůru cestou dolů. Nespočívá v braní, ale v dávání.

Ježíš v Písmu nepřemáhal silou. Dokonce zklamal své učedníky, kteří hledali někoho, kdo je osvobodí z moci Říma – politického Mesiáše. On ale nezvítězil silou, nýbrž skrze oběť. Tím, že položil svůj život. Ježíš se tou obětí nestal až poté co přišel na svět. Byl takovým vždy. Proto Zjevení 13 říká, že je Beránkem zabitým od založení světa. Podobnost s beránkem byla v Božím srdci vždy. Bůh byl vždy jako on. Bůh je jako Ješua; Ješua, Ježíš je Bůh, a zásadní je, že zvítězil láskou. Na rozdíl od faraonů, císařů, kdy jedna kultura dominovala té druhé, silou a ziskem jejího území či zboží, svým kulturním a vojenským vlivem. Ne, Ježíš přijde zpátky – a my víme, že přijde a převezme všechno, a já myslím, že Boží nepřátelé budou pohlceni jasem vycházejícím z jeho osoby. Je napsáno, že zvítězil láskou, nikoli silou. A my jsme ve válce, ale ne v té konvenční. Zbraně našeho bojování nejsou tělesné (bomby, zbraně, nože..), ale mocné v Bohu, které jsou proti tělesnosti, která chce dostávat a brát, stoupat výš a odstraňovat proto jiné z cesty. Nepřekonáváme zlo zlem, ale dobrem.

Sid: Naučil jsem se jednu věc. Existují různí démonští duchové a mocnosti a síly temnoty. Například livjátan, který pořád překrucuje to, co říkáte. Víte, jak se ho zbavit? Přesně tak, jak Chris učí. Myslíte tak, že tomu člověku ukážete, že to má překroucené? Ne, ale čím víc milujete, tím víc se ten duch třese a odchází. Když místo toho, abyste ho vyháněli ve jménu Ježíše, přijdete v Jeho lásce.

Chris: Ano. A je to mocné, silné, ale ne v tělesném smyslu. Důvodem k tomu, proč dal Otec Synovi autoritu soudit, proč byl oprávněn otevřít ten svitek, proč dostal právo soudit, bylo, že byl ochoten položit za nás svůj život. Nemáme autoritu nikoho soudit, pokud za něho nejsme připraveni zemřít.

Sid: To znamená že nemůžeme soudit nikoho!

Chris: Charakterem beránka je být obětí. Může v tom být jeho pokora, ale není to slabost. Pokorní zdědí zemi, ne silní, ne macha, ne zarputilí a pyšní nebo egoisté, ale pokorní: To jde proti tělesnému charakteru, zvířecí povaze padlého stvoření člověka. Ježíš nebyl kozlem. My víme z Matouše 25, že bude oddělovat berany od kozlů. To se týká nejen jednotlivců, ale i národů. Čím se Ježíš podobal beránkovi? Neotevřel svá ústa. Neodplácel. Nehrozil. Na rozdíl od kozla, který trká a kope a vzpírá se, aby prosadil sám sebe.

Nevěsta Ješuy musí přijmout charakter svého ženicha. Pokorný charakter. Hoden je Beránek – přijmout slávu a čest.. V posledních dvou kapitolách Bible je Beránek zmíněný několikrát. Zj 21,22

Charakter Beránka je tím, co ho dělá Lvem z Judy a zmocňuje ho sedět na trůnu. A každý, kdo zvítězí tak, jako zvítězil on, skrze jeho charakter Beránka, bude oprávněn sedět na trůnu s ním.

Jak se charakter Beránka promění v Boží slávu? V tu zlatou, celosvětovou slávu?

Sid: Toto je skutečně moc důležité, protože to přichází, začne to s několika lidmi, kteří budou jako majáky, které ji budou odrážet do světa. Modlím se, abyste dbali na to, co Chris říká, protože Bůh chce, abyste se takovými majáky stali.

Chris: Tato další část je skutečně důležitá, protože je klíčem k Boží slávě: Neboj se, stádečko, neboť Otci se zalíbilo dát vám Království.

Víme tedy ze Zj 5,6, že Beránek je uprostřed trůnu. Trůn představuje autoritu a moc. Čím víc se blížíme charakteru Beránka, tím blíž jsme k trůnu, či k místu moci a autority. Takže skutečná autorita v Království přichází pouze tak, že se připojíme k charakteru toho, který přemohl, ale tím nekonvenčním způsobem. Ne silou, ale tím, že položil svůj život. Ješua řekl: Nikdo mi život nebere, já ho pokládám sám.

Zj 14,1: Tedy pohleděl jsem, a aj, Beránek stál na hoře Sion, a s ním sto čtyřiceti a čtyři tisíců majících jméno Otce jeho napsané na čelích svých. (Kral.)

Hora Sion je místem, kde stál Davidův stánek a kde přebývala Boží sláva. Je zajímavé, že beránek stojí právě tam. To nám říká, že oběť z lásky, nebo charakter a vlastnosti beránka, je na stejném místě, kde přebývá Boží sláva. Proto tam najdete Boží slávu i beránka, tam se k ní můžete připojit.

Čím lépe se tedy naučíme přebývat v charakteru Božího beránka, tím víc síly nám to dá, abychom vítězili jako Jeho Lvi. Budeme naplněni Jeho slávou, když přijmeme předání Jeho identity.

Podívejme se na slávu Nového Jerusaléma, Zj 21,22-23: Chrám jsem v něm neviděl, neboť jeho chrámem je Bůh všemohoucí a Beránek. Město nepotřebuje slunce ani měsíc, aby ho osvětlovaly, protože je osvětleno slávou Boží. Beránek je jeho světlem.

Tato pasáž nám říká, že Boží sláva, která přináší světlo, se nalézá v Beránkovi, který nám dává své světlo, když ho následujeme v jeho přirozenosti a vlastnostech jeho osobnosti. Text pokračuje a říká, že ta sláva je vlastně charakterem Beránka. Ten chrám, do něhož sestoupila Boží sláva, když ho Šalamoun postavil, byl místem, kde se zabíjeli obětní beránci. Tam se kropilo jeho krví, tam se odehrávala smrt, tam dlela Boží sláva na schráně smlouvy mezi tvářemi cherubů.

Vidíme tedy, že Beránek byl zabit již od založení světa, a vidíme to v knize Zjevení, že On je to světlo – Beránek je světlem i slávou Boží.

Jan 17,22: A tu slávu, kterou jsi mi dal, dal jsem jim (říká Ježíš Otci).

Co sledujeme? Boží slávu. Tu slávu, kterou dal Otec Synu, a kterou dal svým učedníkům, aby i oni mohli „být jedno, jako ty a já“, aby byli dokonalí v jednotě, a aby svět poznal, že jsi mě poslal ty, a miluješ je stejně jako mne.

Podívejme se teď, jaký je Beránek. Beránek je pokorný a poslušný (Iz 53,7: Byl zdrcen, ale pokořil se a neotevřel ústa: Jako beránek vedený na porážku a jako ovce před střihači byl němý, ústa neotevřel. ČSP)

Ta potřeba mít vždycky pravdu, když diskutujeme, nebo mít poslední slovo, být slyšen a viděn, to je opak beránka. Beránci nemají ostré drápy ani zuby. Někdy ale křesťané mají ostrý jazyk, takže se mohou kousat a požírat navzájem, se zlomyslností a hněvem. Před tím varuje Jakub, aby se věřící navzájem nezraňovali a nepožírali se. Beránci nejsou nebezpeční, nevzdorují své porážce. Beránek klidně stojí, i když mu prořezávají hrdlo.

Sid: To zní jako případ biblického Štěpána.

Chris: Který, když byl kamenován, vystoupil do Nebe a viděl Ježíše stojícího po pravici Boží. Víte, co řekl? „Nepřičítej jim tento hřích k tíži“. Dokážete to říct vy? Dokážu to říct já? Já nevím, jestli to už dokážu říct.

Sid: Já věřím, že když byl kamenován, byl obklopen takovou Boží slávou, což je manifestovaná Boží přítomnost, že necítil vůbec žádnou bolest. Já tomu věřím.

Chris: Já také. Už jenom to, že viděl nebesa otevřená, a že Boží sláva zářila na jeho obličeji.. Věřím, že když pokládal svůj život a neudělal kompromis s vírou v Ješuu, ale že položil svůj život dobrovolně, podrobil se dokonce do rukou svých nepřátel. A je to neuvěřitelné, protože tam byl někdo, kdo hlídal pláště těm, kteří ho kamenovali. Jmenoval se Saul z Tarsu, který se později stal Pavlem. Věřím, že světlo na cestě do Damašku, či sláva, která Saula oslepila, ho začala oslepovat už v předchozí kapitole, kde se díval, jak Štěpán volá k Bohu a říká: „Pane Ježíši, nepočítej jim to za hřích. Byl jako Ježíš, který při křižování řekl: „Otče, odpusť jim, protože nevědí, co dělají.“ Takže Štěpán jednal stejně jako Ježíš, a Saul se stal Pavlem, který napsal dvě třetiny Nového zákona.

Sid: Štěpán byl tím prvním semenem. Ten zasel semeno do Saula z Tarsu, který se stal apoštolem Pavlem a započal sklizeň slunečnic, jak pro Židy, tak i pro pohany po celém světě.

Chris: Uvažte toto: Ježíš byl bez vady, Židům 7,26: Takový kněz nám byl ustanoven, svatý, bez vady, neposkvrněný, oddělený od hříšníků, vyvýšený nad nebesa.

Jsme nebezpeční? Sloužíme sami sobě?

Ježíš řekl v Matoušovi 10,16: Posílám vás jako ovce mezi vlky. Buďte tedy obezřetní jako hadi a prostí (doslova: neškodní) jako holubice.

V povaze Beránka je tedy dokonalá podrobenost, poddajnost a odevzdanost Otcově vůli, kterou předváděl Ježíš, jíž žil Štěpán a která vedla k obrácení Saula z Tarsu, který napsal dvě třetiny Nového zákona. Podřízenost Štěpána vedla k zasetí prvního semene, jež vedlo k obrácení Pavla.

I my jsme povoláni jít v kročejích Beránkových. První Petrova 2, 20-23: Neboť jaká to bude sláva, budete-li snášet rány za to, že hřešíte? Ale budete-li snášet utrpení, ač jednáte dobře, to je milost před Bohem.21K tomu jste přece byli povoláni (to je ale proti zákonu amerikanizovaného evangelia, že?), neboť i Kristus trpěl za vás a zanechal vám příklad, abyste šli v jeho šlépějích.22On ‚se nedopustil hříchu, ani lest nebyla nalezena v jeho ústech‘.23Když mu spílali, neodplácel spíláním, když trpěl, nehrozil, ale předával vše tomu, jenž soudí spravedlivě.

A Ježíš řekl ve Zjevení 3,21: Kdo zvítězí, tomu dám usednout se mnou na můj trůn, jako i já jsem zvítězil a usedl se svým Otcem na jeho trůn.

Zjevení 19,7: Radujme se a jásejme a vzdávejme mu slávu, protože přišla svatba Beránkova a jeho žena se připravila. Koho svatba? Ne Lva, ne Vůdce apoštolů, a dokonce ani Pána – i když je tím vším také.

Sid: Když jsem byl u vás, sdílel jsi něco, co se myslím dotklo každého člověka z řad posluchačů, hluboce jsi se dotkl jejich ducha. Souvisí to s problémy, které máme. Jsi-li člověk, máš problémy. Je to součást lidské zkušenosti. Zvláště teď, kdy vše vypadá bláznivě, my Židé tomu říkáme mešuge. Všechno je vzhůru nohama. Potřebujeme někoho, kdo svět obrátí zase hlavou nahoru. Všichni mají problémy, ale my k nim přistupujeme tak, že za ně může ďábel. Co učíš ty?

Chris: Studium teologie je studium Boha. Studium christologie je studium Krista, jeho charakteristik, jeho vlastností, které jsou odkryty v knize Zjevení. Bible nám i na jiných místech říká, že Ježíš překonal peklo, hrob a smrt, přemohl satana, převzal klíče od smrti, pekla a hrobu, takže skutečným nepřítelem věřícího není satan, který je už poražen. A Bible říká, že sedíme s Kristem v duchu na nebeských místech, vysoko nade všemi mocnostmi či mocí nebo silou démonů.

Když se tedy pokoušíme vyhánět ďábla, když máme problémy či boje a vyháníme ďábla a problém neodchází, může to být proto, že nejsou způsobené ďáblem.

Sid: A nemusí to být nedostatek vaší víry.

Chris: Přesně tak. Bible říká, že přirozená mysl nepřijímá věci ducha. Podobně Bible mluví o Duchu svatém, když říká: Z tvého břicha poplynou řeky živé vody. Duch začíná v nejvnitřnějším člověku a postupuje nahoru, skrz břicho a hrdlo a často, zvláště pokud jste hodně inteligentní, se zachytí v mozku. Ať jde o mluvení jinými jazyky, či o proroctví ve známém jazyku, duch vystupuje z vaší nejvnitřnější bytosti, prochází hrdlem, míjí váš mozek a vychází přímo vašimi ústy. Tomu se říká podrobit se duchu. Naše mysl se tedy může stát naším největším nepřítelem a je z té rovnice odstraněna. Pak také chápeme, že lidé v našich životech, kteří nás olupují, napadají nás nebo o nás mluví kriticky, mají možná do našich životů přístup proto, aby nás udeřili a změnili tím tu naši část, která zůstává nezměněna a je dosud nepřipodobněná obrazu Beránka.

Vybereme-li si tedy sedět až za druhými a podvolíme se okolnostem, jež nemůžeme kontrolovat, když odpovídáme správně, když milujeme lidi, kteří jsou k nám posláni, aby pomohli ukřižovat tu naši součást, která zůstává neukřižovaná s Kristem, učíme se milovat, a jako ta slunečnice, rosteme, abychom následovali Syna.

Podívejme se blíž na povahu Beránka. Víme, že jsme povoláni jít v Jeho stopách.

Za prvé, nesl dluh, který neznal. Vzal na sebe dluh našich hříchů. Nepoukazuje na ty naše – láska přikrývá množství hříchů.

Je trpělivý: Římanům 10,21: Říká o Israeli: „Po celý den jsem vztahoval své ruce k lidu neposlušnému a odmlouvajícímu.“

Modlil se za ty, kteří ho přitloukali ke kříži: „Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co dělají“.

Neváhal prokázat milost. Žalm 86,5 říká: „Je bohatý v milosti vůči těm, kdo o ni prosí“.

Nejenže odpouští, on také zapomíná. Nepřemýšlí o našich hříších a opovrhuje hanbou. Nereptá ani si na to nestěžuje: Pro radost, která byla před ním, vytrpěl kříž, pohrdnuv hanbou. Byl ochoten nechat se ponížit a viset na kříži nahý, aby se podrobil Otcově vůli. Byl poslušný až k smrti.

Efezským 5,1-2: Buďte napodobovateli Boha jako drahé děti a choďte v lásce, protože i Kristus nás tak miloval, a vydal za nás sám sebe, jako dar a oběť Bohu k příjemné vůni. Odložíme-li tedy přirozenost kozla a přijmeme přirozenost Beránka, vydáváme vůni příjemnou Bohu v nebi.

Římanům 15,7: Proto přijímejte jeden druhého, tak jako Kristus přijal vás, pro Boží slávu.

Matouš 16,24: Ježíš řekl svým učedníkům: „Kdokoli chce jít za mnou, ať zapře sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mne“.

Když tedy apoštolové následovali Ježíše, všichni až na jednoho skončili mučednickou smrtí. Oni přijali kříž, prokázali obětující se lásku, a když k tomu došlo, Ježíšův život nahradil ten jejich a Ježíš byl zjeven všem, kterým sloužili.

A tento verš je jedním z mých nejoblíbenějších. Pokud tento neshrnuje vše, nevím už, který jiný by to shrnoval. 2Kor 4,7-12:

Tento poklad máme však v hliněných nádobách, aby přemíra té moci byla z Boha, a ne z nás.8Ve všem jsme sužováni, ale nejsme vháněni do úzkých; býváme v nejistotě, ale nejsme zoufalí;9jsme pronásledováni, ale nejsme opouštěni; jsme sráženi, ale nejsme ničeni.10Stále nosíme na svém těle Ježíšovo umírání, aby byl na našem těle zjeven i Ježíšův život.11Neboť my, kteří žijeme, jsme pro Ježíše stále vydáváni na smrt, aby na našem smrtelném těle byl zjeven Ježíšův život.

Umíráme vlastním sobeckým ambicím, sobeckým touhám. Jak necháváme naše sobecké ambice zemřít, aby v nás pracovaly, pokládáním svých životů, vzdávání se práva vyhrát, práva mít pravdu, práva na úspěch a vyniknutí, podle definice úspěchu, kterou používá svět. Když toto děláme, je uvolňován Kristův život a Boží sláva i pro ostatní. Proto je to pro mne tak hluboké a zásadní.

Ve Zjevení 21,9-27 se stále píše o Ježíši jako o Beránkovi – On nikdy nepřestal tím Beránkem být: 9 Vtom přišel jeden z těch sedmi andělů, kteří měli sedm misek plných posledních ran, a promluvil ke mně slovy: „Pojď, ukážu ti nevěstu, ženu Beránkovu“.

V těch devatenácti verších – jen v této jedné kapitole, kde se mluví o novém Nebi a o nové Zemi - je Beránek výslovně zmíněn pětkrát.

Tedy, tělesnost vidí podobnost se lvem jako drsným a hrubým, tyranským a macho, arogantním a tvrdohlavým, se kterým se těžko spolupracuje, vzdorovitým, v sebeobraně, sloužícím sám sobě - vše toto tělesný člověk definuje jako sílu. To ale není podobnost se Lvem s beránčí povahou, jak ho popisuje Písmo – je to sám ďábel. Budete-li používat meč, mečem zemřete.

Došli jsme ke klamnému závěru, že si myslíme, že se Ježíš musí stát někým jako Zeus nebo Herkules, aby naplnil plán pro budoucnost k záchraně Israele.

Když se Ješua vrátí a jeho nohy spočinou na hoře, a Židé, poté co projdou tím těžkým časem soužení – já Židy miluji – podívají se na Jeho rány na rukou, jak říká Zachariáš, kdy se k Němu konečně obrátí, z jejich očí spadne slepota, takže uvidí, kým Mesiáš je, a budou se ptát: Odkud pocházejí ty rány? A on řekne: „Přišel jsem k nim v domě mých přátel“. V tom okamžiku se jejich oči otevřou, Židé přijmou svého Mesiáše a uvidíme nevěstu z pohanů i Židovský národ, jak tvoří jednoho nového člověka, z pohanů a ze Židů, v jednom těle.

Ježíš, Ješua byl pokřtěn ve třiceti letech. Do té doby nebyl zaznamenán ani jeden zázrak. Dosud neproměnil vodu ve víno, neočistil malomocné, ani nekázal zástupům. A promluvil Otec z Nebe a řekl: „Toto je můj milovaný syn, v němž mám potěšení“. To mluví o okamžiku Boží slávy. Bůh prolomí Nebe, nakloní se z nebes, pošle Ducha svatého a Jeho hlas zaduní: „Toto je můj milovaný syn, ve kterém mám zalíbení“. Jinak řečeno, Bůh Otec prohlašuje své potěšení ze svého syna – ještě dřív, než Jeho syn udělal jediný zázrak nebo přitáhl jediný zástup.

Domnívám se, že někdy zakládáme svoji identitu na tom, kolik zázraků se skrze nás událo, jak přesná proroctví jsme pronesli, jak velký zástup jsme přitáhli. Na tom by ale neměla být naše identita postavená. Naše identita je postavená na tomto:

„Jsem nezaslouženě a nevysvětlitelně Bohem milován/a a přijímán/a, díky Ježíši. Bůh má ve mně zalíbení, stejně jako ho má ve svém jednorozeném synu, a přizpůsobuje mě, abych se stále více podobal/a Ježíši, každým dnem. Každá zkouška, a každý problém, jimiž procházím, ve mně způsobují smrt, dokud nevytryskne Ježíšův život“.

Věřím, že toto je zásadní zjevení pro církev v této hodině: Budeme součástí těch pěti tisíc, abychom dostali chleba a rybu, nebo budeme součástí sedmdesáti, kteří dostali moc vyhánět démony, nebo těch dvanácti, což je úžasné, nebo bychom mohli být součástí těch tří, Petra, Jakuba a Jana, kteří byli s Ježíšem na hoře proměnění, nebo můžeme být jako Jan u paty kříže. Tím jediným, který ho následoval až k smrti: Jan byl tím jediným, z pěti tisíc, ze sedmdesáti, ze dvanácti, ze tří – jediný učedník, který stál u kříže - a víte, na co Ježíš při svém umírání myslel? „Pečuj o matku“. Když trpěl a umíral, myslel na někoho jiného.

Budete následovat Beránka? Budete chodit v obětující se lásce? Položíte svůj život, své výsady, své ego, abyste měli Boží slávu? Protože kdekoli je Beránek, tam je i Boží sláva. Kéž je nalezen ve vás.

Sid: Chrisi, veď nás v modlitbě k novému začátku.

Chris: Nebeský Otče, ve jménu Ješuy, našeho Mesiáše, činíme pokání ze všech lží, které jsme přijali jako pravdu. Pane, prosíme, abychom byli připodobněni k obrazu Beránka. Jak na něho patříme, kéž se stáváme tím, na koho se díváme. Dovol nám uvidět zjevení Ježíše Krista, Ješuy Hamašijach, a milovaný Jan byl u paty kříže jediný, kdo viděl zjevení mesiáše Ješuy. Dovol mi připojit se k němu. Dovol mi, abych se přidal/a do společenství Beránka, abych se stal/a součástí Jeho stáda. Ve jménu Ješuy, našeho krále. Amen.

David řekl ve 23. žalmu: Pán je můj pastýř. Co má tento pastýř? Beránka. „Nebudu nic postrádat, i kdybych šel údolím smrti, nebudu se bát zlého, protože jsi se mnou, tvé žezlo a tvá hůl mě potěšují, prostíráš mi stůl před zraky mých nepřátel, hlavu mi potíráš olejem, můj pohár přetéká, dobrota a milosrdenství mě budou provázet po všechny dny mého žití..“ Kdo to svému pastýři říká? Jeho beránek.

Obraz, který namalovala Linda, se jmenuje Sluneční světlo třetího nebe. Je na něm jedna slunečnice rostoucí ke slunci a portál otevřený srdcem, který představuje Boží slávu, což je Boží láska - klíč k chození na sklizeň v Boží slávě.

Sid: Prosím, vezměte si toto k srdci, Nedovolte, aby se to stalo jen jedním dalším dobrým poselstvím. Vezměte si to k srdci. Šalom!