Jonáš v echadické jednotě s Božím časováním + komiks
Jsme zvyklí, že například v životě praotce Abrahama nebo jeho vnuka Jákoba se Boží skutky protínají s těmi lidskými v určitém místě – Abraham připravil svého jediného: jechidecha (přestože již měl také Izmaele (!); Gn 22,12) syna Izáka k zápalné oběti na hoře Moria, kde Bůh však místo něho připravil toho beránka, kterého sám vyhlédl. Zápalná oběť olah vystupuje k Bohu – možno ji také obrazně označit za "schody vedoucí do nebe". Jákob slíbil, že právě zde, v místě svého setkání s anděly sestupujícími a vystupujícími po žebříku sahajícím až do nebe, postaví Hospodinu chrám. Splnil to skrze svého potomka, královského syna. Hospodin svým poslaným slovem staví jménu Ha Šém věčný chrám téže skrze syna Krále. Mnozí jsou proto přesvědčeni, že šlo o stejné místo na hoře Moria, přestože dodnes je kousek od Ramalláhu severně od Jeruzaléma městečko Béth-el, kde bývala svatyně, a kde po odtržení izraelských kmenů Jarobeám ustanovil jedno ze dvou modloslužebných center.
Jonášův příběh je však především o čase: Jonáš pobyl v břiše ryby tři dny, podobně jako byl Ježíš tři dny v šeolu.
Lk 11,29-30: Toto pokolení je pokolení zlé; žádá si znamení, ale znamení mu nebude dáno, leč znamení Jonášovo. Jako byl Jonáš znamením pro Ninivské, tak bude i Syn člověka tomuto pokolení;
Mt 12,39-41: „Pokolení zlé a zpronevěřilé si hledá znamení; ale znamení mu nebude dáno, leč znamení proroka Jonáše. Jako byl Jonáš v břiše mořské obludy tři dny a tři noci, tak bude Syn člověka tři dny a tři noci v srdci země. Mužové z Ninive povstanou na soudu s tímto pokolením a usvědčí je, neboť oni se obrátili po Jonášově kázání - a hle, zde je více než Jonáš.“
Podívejme se ještě na jedno místo v knize Jonáš (3,3), kde se píše o třech dnech. Překládá se různě:
„Tedy vstav Jonáš, šel do Ninive podlé slova Hospodinova. (Bylo pak Ninive město velmi veliké, cesty tří dnů.)“ (Kral.)
„Jonáš tedy vstal a šel do Ninive, jak mu Hospodin uložil. Ninive bylo veliké město před Bohem; muselo se jím procházet tři dny.“ (EP)
"Jonáš tedy vstal a šel do Ninive, jak mu Hospodin řekl. Ninive bylo nesmírně veliké město; projít jej trvalo tři dny" (NBK).
Jak to ale zní v hebrejském originále?
„Vajakam Jona vajelech al nineve, kidvar adonaj vnineve haita ir gdola elohim mahalach šlošet jamim: Vstal Jonáš a šel do Ninive podle slova Hospodina Ninive bylo město veliké Hospodinu tři dny cesty. Druhá část věty se dá seskupit či rozčlenit v zásadě dvěma způsoby:
(A) Ninive bylo město veliké Hospodinu, tři dny cesty. Nebo:
(B) Ninive bylo město veliké, Hospodinu tři dny cesty.
V uvedených českých překladech slovo "Hospodinu" vůbec nenacházíme. Ostatně ani v těch anglických: http://net.bible.org/verse.php?book=Jon&chapter=3&verse=3
A přece je, jak už možná také tušíte, zřejmě dost podstatné. Stejně jako umístění čárky.
Co můžeme říci k rozčlenění (A) uvedeného verše? Je Ninive městem patřícím Hospodinu, tedy pod Jeho vládou? Když Jonáš poprvé dostal pokyn, aby šel do Ninive, myslel si zřejmě, že musí opustit svou zemi i lid sloužící Hospodinu, tedy území, které Hospodinu patří a na němž Hospodin panuje, a vydat se do země, která je pod vládou cizích bohů - ve verši 1,9 říká, že se "bojí Hospodina, Pána nebes, který učinil moře i pevninu". Jako kdyby se domníval, že Hospodin svět sice učinil, ale panuje pouze na nebesích, zatímco na moři i na pevnině vládnou bohové uctívaní lidmi tam bydlícími.
V Ninive žili potomci Cháma, v Taršíši žili potomci Jáfeta – to byli dva bratři Jonášova předka Šéma, jejichž otcem byl Noe. Když se Noe opil a Chám ho nalezl ve stanu nahého, Šém s Jáfetem svorně jeho nahotu přikryli, zatímco Chám na poklesek svého otce poukazoval a vysloužil si tak otcovo zlořečení. (Když Noe procitl z opojení a zvěděl, co mu provedl jeho nejmladší syn, řekl: „Proklet buď Kenaan, ať je nejbídnějším otrokem svých bratří!“ Dále řekl: „Požehnán buď Hospodin, Bůh Šémův. Ať je Kenaan jejich otrokem! Kéž Bůh Jefetovi dopřeje bydlet ve stanech Šémových. Ať je Kenaan jejich otrokem!“; Gn 9, 24-27). Vnímal Jonáš jako přátelštějští Taršíš, místo, kde má větší šance na své přežití, neboť může doufat, že i s ním bude jednáno stejně milosrdně, jako jednal Jáfet s Noem? Ani se Jonášovi nedivíme, že zrovna nevyhledával vzdálené příbuzné, jejichž předkové upadli v nemilost a dědičně i do otroctví.. v té rodině se to prokletí táhlo, až nakonec země Kenaanců po dovršení jejich nepravostí připadla lidu, který Hospodin vyvolil a jemuž pomohl původní obyvatele přemoci. Jako syn proroka Amítaje (=moje pravda) z města Gat ha Chefer (=vinný lis studny) v pokolení Zabulón, Jonáš dobře věděl, co obsazení země obnášelo, a kromě prorocké průpravy získal od otce zřejmě i přesvědčení o „své“ pravdě, podle níž se rozhodl jednat.
V útrobách ryby pak Jonáš došel k poznání, že Hospodin je vládcem též pevniny a moře - slyšel, i když Jonáš volal z jeho hlubin. Pochopil, že Hospodin je nejen svrchovaným pánem nebes, ale i země, že tedy i Ninive patří Hospodinu a že není nebezpečné se tam na slovo Hospodinovo vydat. Závěr verše dle rozčlenění (A) pak již lze chápat v souladu s tradičními překlady.
Je však možno říci, že dle rozčlenění (B) je význam verše 3,3 zcela nesmyslný? Představa, že projít Ninive trvá Hospodinu tři dny, vyvolává v lepším případě úsměv, v horším pohrdavý úšklebek: vždyť Hospodin je Pánem nad časem. Podívejme se ale na věc z hlediska výše citované výpovědi Mt 12, 39-41: „….tak bude Syn člověka tři dny a tři noci v srdci země…“ ten beránek, jehož Hospodin přichystal jako zápalnou oběť olah, která představuje schody do nebe.. je-li psáno, že tento Syn člověka dělal jenom to, co viděl dělat svého Otce, že konal skutky Hospodinovy, pak lze říci, že Hospodinu v obraze Beránka projití vskutku trvalo tři dny cesty.. Když Ježíš řekl, že ve třech dnech může vystavět chrám (Mt 26,61; Mk 14,58; Jan 2,19), mnohé tím rozlítil tak, že mu to předhazovali ještě když visel na kříži (falešní svědkové mu podsouvali, že řekl, že chrám zboří, ale dle Jana řekl toto: „Zbořte tento chrám a ve třech dnech jej postavím“). Mojžíš smlouvající s faraonem na Boží pokyn (Ex 3,18) řekl: „Půjdeme tři dny cesty do pustiny (na poušť) a budeme tam obětovat (zbch) Bohu, našemu Pánu, jak nám přikázal.“ (Ex 8,27). Když táhli Izraelci pouští, schrána táhla daleko vpředu: „I táhli od hory Hospodinovy tři dny cesty a schrána Hospodinovy smlouvy táhla po tři dny cesty před nimi, aby jim vyhlédla místo odpočinutí.“ (Nu 10,33). Tři dny jsou obvyklou biblickou dobou trvání různých zkoušek (egyptská tma, pronásledování zvědů v Jerichu, Esteřin půst, mor za Davida) či oslav (ustanovení Davida za krále).
Hned v dalším verši se mluví o dni sjednocení: Jonáš vyrazil a přišel do města „mahalach jom echad: jda v jednotě dne“. (3,4).
Echad je cosi dokonale propojeného a sjednoceného, něco, co nelze počítat odděleně. Co je pak tedy jom echad? Překládá se sice jako „jeden den“, ale kdo může vyloučit, že jde o den sjednocení? Jde-li o sjednocení, pak s kterým dnem či časem? Je tak nepřijatelná představa, že šlo o Jonášovo časové sjednocení se dnem Hospodinovým, který na zemi trval třeba tři dny? Nebo se dnem, v němž lidé čekají příchod Mesiáše? Je to den, o němž Ježíš prohlásil: „Váš otec Abraham zajásal, že spatří můj den; spatřil jej a zaradoval se“ (Jan 8, 56)? Den, který Abraham spatřil, a se kterým se Jonáš ztotožnil?
Pokud by prorok Jonáš nebyl v echadické jednotě se dnem Hospodinova vrcholného zásahu ve prospěch lidí - pokud by v prorockém pohledu nedohlédl k oběti na Har Moriah, nebo dokonce ke dni příchodu očekávaného Pomazaného tamtéž (údajně na místo, kde bývala obětována červená jalovice, z níž byl připravován popel k očišťování těch, kteří se znesvětili znečištěním při mrtvých – Nu 19, neboť jako poslední nepřítel bude přemožena smrt jako porušení , když při Kristově příchodu vstanou ti, kdo jsou jeho – 1Kor 15,26.23), jak by bylo možné, aby jeho poselství bylo tak mocné?
A proč poslal Hospodin Jonáše právě do Ninive, když měst již tehdy existovalo mnoho? Možná, že vodítkem je význam slova Ninive: „pohodové, trvalé, věčné potomstvo“. Právě na takovém „potomstvu“ Hospodinu záleží, o takovou budoucnost pro své lidi usiluje ten, kterého Hospodinův Duch nazývá Syn, přesně Syn člověka. A není to jen místo, ale i způsob života, jenž v něm zraje a plodí. Mnoho pro to již učinil, a konat nepřestává. Srovnej s Dan 2,44: Ve dnech těch králů dá Bůh nebes povstat království, které nebude zničeno na věky, a to království nebude předáno jinému lidu. Rozdrtí a učiní konec všem těm královstvím, avšak samo zůstane na věky. Též Dan 7,18: Ale království se ujmou svatí Nejvyššího a budou mít království v držení až na věky, totiž až na věky věků; Dan 7,27: Království, vladařská moc a velikost všech království pod celým nebem budou dány lidu svatých Nejvyššího. Jeho království bude království věčné a všechny vladařské moci ho budou uctívat a poslouchat. Je něco jiného či většího, oč můžeme dnes opřít svou naději i svůj život, než to, že samotný Učinitel člověka stále jedná v prospěch věřících i nevěřících?
A zná snad někdo jiný způsob, jak se mohou i nevěřící připojit k „lidu svatých Nejvyššího“, který je v dokonalé, echadické jednotě s Hospodinem i mezi sebou navzájem, než skrze takové pokání, jaké učinili pohané Ninivští?
„Jo-náš“ je „č l o v ě k“, který bydlí v každém z nás. Stejně jako každý jiný, i on má cíl vytčený tím, kdo jej naprosto přesně zná. Utvořil ho totiž podle svého obrazu a ke své podobě. Svůj cíl si však člověk pře-určuje. Je na cestě svého vlastního rozhodování, což svědčí o tom, že mu je darovaná volba. Postoj ztotožnění: „jsem jako Jonáš“ je vyjádřením mého ega, které samo určuje cíle mých cest. Koho by napadlo, že tam, kde Abraham obětoval Izáka, Bůh později do-pustí (vpustí své Slovo), aby bylo dokončeno dílo záchrany v podstatě jednoty echad - velkolepá událost, jejíž porozumění (které je shůry) proměňuje mnohé životy k Životu i dnes. Máme tedy i my, lidé pronárodů, šanci na své (?) „vysvobození z ryby“ - z nejrůznějších falešných přesvědčení a strachů, které nám brání jít tam, kam máme, a máme i naději, že se pak k nám i k naší činnosti echad Adonai, učinitel člověka, slavně přizná, jak sám zaslíbil.
Chcete-li si poslechnout příběh Jonáše nazpívaný dle Bible kralické, klikněte sem, chcete-li jej slyšet v Pavlíkově překladu, klikněte sem. Jonášův příběh v Českém studijním překladu můžete uslyšet zde.
Chcete-li prostřednictvím komiksu získat lepší představu, co Jonáš asi prožil, přejděte na komiks.
Chcete-li prostřednictvím „Didiho kanálu“ dotéci k plodné diskuzi, klikněte sem.
