K olivovníku připodobnil Bůh Izrael, svůj vyvolený lid, poprvé v knize Jeremiáš, kde prorok vyhlásil Boží vzkaz
Zelenající se olivou, krásnou a s nádherným ovocem, tě nazval Hospodin (Jer 11:16).
Uvedl tím metaforu, která prolíná celou Biblí. Budeme-li sledovat princip, že význačnou věc, již se rozhodl zdůraznit, Bůh opakuje, pak najdeme v Písmu ne jeden, ale hned dva olivovníky - opakovaně označované jako "větve" - ještě na dalších třech místech. První z nich je ve čtvrté kapitole Zachariáše, druhé v 11. kapitole Pavlova listu Římanům a konečně poslední v 11. kapitole Zjevení. Začneme chronologicky od 4. kapitoly Zachariášovy prorocké knihy.
Zerubábel, tehdejší vůdce Judy pod Babylónskou nadvládou, byl Bohem povolán, aby v Jeruzalémě započal a vedl obnovu milovaného chrámu, který byl asi před 70 lety zničen armádou krále Nabuchadnezara. Dokážeme si představit, že když obhlížel kupy kamení, suti a ostatní ruiny, byl chudák Zerubábel tak přemožen obrovitostí svého úkolu, že potřeboval povzbudit Shůry, už jen aby mohl fungovat. Pán tedy poslal k Zachariášovi anděla s klasickým povzbuzením pro všechny klesající na duchu obecně a pro Zerubábela zvlášť:
"Ne mocí ani silou, nýbrž mým duchem, praví Hospodin zástupů." (Zach 4:6b).
Aby ten vzkaz s jedním či dvěma vizuálními doplňky anděl doručil, musel nejprve probudit Zachariáše z hlubokého spánku a poté mu ukázal ve vidění masivní zlatý svícen a dva olivovníky, jeden po pravé a druhý po levé straně svícnu. Zeptal se, jestli Zachariáš tomu udivujícímu vidění rozumí. Když prorok odpověděl, že ne, dal mu anděl stejně přímočaré vysvětlení jaké nacházíme v předchozím textu: "Ne mocí ani silou, nýbrž mým duchem..."
Zdá se, že Zachariáš měl v této věci jasno a my můžeme celkem s jistotou předpokládat, že Zerubábel dostal poselství včas a že ho asi nějak motivovalo. Když se ale podíváme na konec čtvrté kapitoly, kde už bylo po všem, měl prorok nad touto věcí stále ještě pár otazníků: "Promiňte, pane Anděli, ale co s tím mají co dělat ty dva olivovníky?" Text napovídá, že anděl předpokládal, že Zachariáš se již v základních věcech zorientoval, takže řekl jen toto:
"To jsou ti dva synové nového oleje, kteří stojí před Pánem celé země." (Zach 4:14).
*****
Kniha Římanům byla samozřejmě napsána s božským Pavlovým vhledem do vztahu důvěry Abrahamova typu - mezi židy a pohany a jejich Bohem. V 11. kapitole této knihy osvětluje Pavel kromě nezvratných plánů na záchranu židovského národa i symbolický význam metafory našich dvou olivovníků. Mluví zde o dvou typech větví, které symbolicky spojují věřící ze Židů a pohanů skrze neviditelný kořen. (Řím 11:16-24).
Podle Jeremiáše 11:16 je původním Božím olivovníkem pěstovaným od doby Abrahama Izrael. Pro neposlušnost v průběhu věků však byla řada jeho větví z Božího rozhodnutí vylomena. Teď je uveden na scénu druhý olivovník, planý a pocházející z divočiny, který představuje ty z pohanů, kteří věří v Ješuu. V tomto vztahu důvěry s jedním jediným Bohem vesmíru mají unikátní výsadu být z milosti naroubováni na původní kořen - nikoli aby se vyvyšovali nad ostatní větve, ani aby byli pod nimi - jsou prostě napojeni na jeden a týž strom.
Náš seznam modelů vzájemných vztahů se tedy rozhojnil - dva olivovníky jsou pro nás teď další replikou Boha Otce vedoucího židy a pohany společně do jednoho zaslíbení, jedné smlouvy, jednoho Těla, jedné Rodiny, jednoho nerozbitného dřeva a nyní i dvou různých typů větví do jednoho olivovníku neomylného významu. Je podstatné, abychom si uvědomili, že věřící z pohanů nahrazují pouze některé z vylomených větví. Předpoklad, že celý strom byl nyní nahrazen církví z pohanů, jak v posledních několika staletích hlásali četní antisemité a po nich i zaslepení teologové, je naprosto absurdní a ukazuje na naprostou neznalost Písma.
Nakonec tedy můžeme jasně spatřit to, co proroku Zachariášovi zprvu unikalo. Tedy, že ty dva olivovníky, každý po jedné straně zlatého svícnu, představují jeden židovskou a druhý pohanskou větev Abrahamovy rodiny, obě strany zaslíbené smlouvy vykoupení, spojené a rostoucí spolu, alespoň podle původního plánu - jako věčně živá entita.
Proč tedy anděl neposkytl Zachariášovi víc informací? Snad to udělal skrytě. Podívejme se na to podrobněji. Kolik jednotlivých částí Zachariáš viděl? Nejprve viděl jeden zlatý svícen a dva olivovníky, celkem tři položky. To je náhodou přesně tolik výrazů, kolik použil anděl ve své odpovědi: moc, síla a duch Boží.
Zerubábel dostal dost jasné poselství o tom, že lidská moc a lidská síla nejsou dostatečné - ve skutečnosti bylo proniknutí této pravdy zprvu nejdepresivnější. Ta hora zodpovědnosti za hromadu ruin se nikdy nemohla bez pomoci pohnout. Teď ale, s poselstvím od anděla skrze Zachariáše, mohl dobrý vůdce povstat v duchu ujištěn, že intervencí Ruach Ha Kodesh, Božího všemocného ducha, je Boží pomoc již na cestě.
Vztáhneme-li tuto událost k vzdálenějšímu horizontu stejného proroctví, nemáme žádné jiné zaslíbení pro časově vzdálené nepohnutelné hory našich dnů. Ani židovskou intelektuální mocí, ani duchovní silou pohanů; pokračovat nelze jinak než zcela suverénní intervencí Ducha Všemocného. Přesně tohoto poselství se Izrael potřebuje dnes chopit, když hledá, jak se neutopit v moři islámské nenávisti, která ho obklopuje, a která je hnána smrští z bezbožných a manipulativních médií. Osobní vedení a dynamická moc Ducha svatého nejsou o nic méně potřebné pro věřící z pohanů v bouři 21. století!
Veršem, který by měl být nesmazatelně vryt do vědomí každého křesťana, je Ef 2:8-9:
Neboť milostí jste zachráněni skrze víru; a ta záchrana není z vás - je to Boží dar; není na základě skutků, aby se nikdo nechlubil.
Proč nám musí být stále připomínáno, že jsme spaseni jedině vírou? Proč některé vzdělané církevníky udivuje zjevení, že židovští následovníci Abrahama mají vykoupení zaslíbené přesně toutéž milostí? Srovnávací studii Ezechiele 36:24-27 a celé třetí kapitoly Zachariáše bude obsahem 11. kapitoly.
Není to "za zásluhy, ale dar Boží" - pro případ, že by se kterákoli strana olivovníku chtěla vynášet nad ty druhé větve. Pavel šel daleko, aby zdůraznil své varování předem, aby napomohl vzájemnému, nearogantnímu vztahu mezi oběma stranami metaforického stromu.
Navíc jasně pojmenoval to, co proroka oprávněně zmátlo. Jak měl Zachariáš vědět, že počáteční odmítnutí Mesiáše Jeho lidem vypůsobí naplnění Božího skrytého plánu připojit do Abrahamovy rodiny pohany, jak jsme již viděli v "tajemství" vyjádřeném v listu Efezským?
*****
V této chvíli známe význam dvou olivovníků ve 4. kapitole Zachariáše a nyní přijde na řadu detailnější rozbor Zjevení 11. To nás přivádí k třetímu a poslednímu výskytu prorockého odkazu na dva olivovníky v čase méně vzdáleném. Přidejte či uberte několik let - ti štědří dokonce dekád - jsme jistotně daleko současnější, na obzoru s apokalypsou, běžně známou mnoha čtenářům Bible jako vidění apoštola Jana v knize Zjevení. Přejděme hned k 11. kapitole Zjevení.
Janovi bylo ve vidění řečeno, že Bůh vybaví svou mocí dva své svědky, aby prorokovali po 1260 dní (11:13). To se dá také převést přesně na 42 měsíců, tři a půl roku, nebo čas, časy a polovinu času - což se dá také vidět jako pseudonym tří a půl let - všechny ty varianty přináší Zj 11,12 a 13 a slouží jako vynikající matérie pro mnoho odhadů časování poslední doby. Z rovnováhy by nás nemělo vyvést ani to, že obrazný jazyk vidění může být jakousi paralelou či odpovídat dalšímu odkazu na tři a půl roku o kus dál ve stejné kapitole (Zj 11:11).
Tyto a další podobné numerické předpovědi, zvláště ty z Danielových proroctví, poskytly příležitost, aby se předvedli badatelé ovládající jemné finesy biblické hry zvané "datová ruleta". Termíny událostí přicházejí a odcházejí, přičemž se příchody a vytržení neustále revidují, znovu programují a termínují. Samozřejmě že nikdy nikdo nevyhraje, i když těch, co prohrávají, je požehnaně; ti sotva kdy povstanou z popela svého neštěstí, aby převzali své bramborové medaile.
*****
Jak jsme viděli v předchozích kapitolách - od faraóna k Arafatovi, a od Hamana k Hitlerovi a k Hamasu, všichni možní tyrané, diktátoři, králové i teroristé se pokoušeli zbavit zeměkouli „nebezpečných“ a opovrhovaných židů, ale všichni zoufale selhali. Mučitelé jsou už dávno zničení a zcela potupení, ale Boží vyvolená rodina žije stále.
Slavný Mark Twain, který byl podle standardního teologického myšlení vším jiným než posvěceným mluvčím Zdroje vesmíru, psal o židech takto:
"Židé tvoří pouhé procento lidské rasy... Správě by o Židovi nemělo být ani slyšet; slyšet o něm ale je, a bylo o něm slyšet vždycky. Na naší planetě je tak prominentní jako kterýkoli jiný lid... Na tomto světě svedl nádherný souboj, ve všech dobách; a udělal to s rukama svázanýma za zády... Egypťané, Babylóňané i Peršané povstali, naplnili zemi zvukem a nádherou a poté vyvanuli do říše snů a zmizeli; Řekové i Římané je následovali, nadělali spoustu hluku a odešli; i další národy se rozsvítily a na chvíli držely své světlo vysoko, ale vyhořely, a teď sedí v příšeří nebo pominuly. Žid je všechny viděl, všechny je přemohl a i nyní je tím, čím vždycky byl... Všechno až na Žida je smrtelné; všechny ostatní síly pomíjejí ale on zůstává. Co je za tajemstvím jeho nesmrtelnosti? (Mark Twain, The Complete Essays of Mark Twain, Charles Neider, ed. New York, Doubleday, 1963, str. 240).
Přesnou dynamickou paralelou nezničitelnosti v Novém zákoně je Ješuovo prohlášení o věčnosti věřícího z pohanů:
...na té skále vybuduji svou církev a brány podsvětí ji nepřemohou (Mt 16, 18).
Stejně jako nesmrtelného Žida, nepřemohou brány podsvětí ani církev, jež byla skrze našeho pána Ježíše adoptována do této nesmrtelné rodiny zaslíbení, rodiny Abrahamovy.
Ani olivovník nebyl vybrán z celé plejády stromů náhodou, bez Božího záměru. V Getsemane, jen kousek od Starého města v Jeruzalémě stojí prastarý olivovník, jehož věk se odhaduje něco mezi 2000 a 3000 lety. Je docela dobře možné, že Ješua klečel právě pod ním, a dvě veliké větve tohoto věkovitého monarchy připomínají dnešním vnímavým návštěvníkům zahrady Pavlovu monumentální symboliku slavného olivovníku z Řím 11. Jeho větve byly po staletí vylamovány, zatímco jiné vybíhající z nesmrtelného kořene vyrašily na jejich místě. Stará legenda zůstává. Oliva je strom, který nikdy neumírá!
Vrozená naděje jak židů tak pohanů bude žít, dokud nebude provždy naplněn Otcův odvěký plán na spravedlnost a právo pro ty vykoupené z Jeho stvoření. Těší mě, jak J.B. Phillips vyjádřil ve svém překladu Řím 8:18-19:
"Podle mého názoru, to, čím teď musíme projít není nic ve srovnání s úžasnou budoucností, kterou pro nás Bůh naplánoval. Celé stvoření stojí na špičkách, aby spatřilo nádhernou podívanou na Boží syny přicházející do svého." (J.B. Phillips, The New Testament in Modern English. London, Macmillan, 1965).
Odstupme na chvilku, abychom přehlédli tento oddíl Zjevení. Po odkazu na devět dalších paralelních míst v Novém zákoně si potřebujeme zvlášť uvědomit, že Boží chlouba nad věčností Jeho dvou svědků ve Zjevení 11 následuje přímo v patách desáté a poslední zmínky o našem shora odkrytém "tajemství":
Ve dnech hlasu sedmého anděla, až bude troubit, bude dokonáno tajemství Boží, jak to ohlásil svým otrokům prorokům (Zj 10:7).
Za tímto oznámením o konečném naplnění "Božího tajemství" - začlenění pohanů do Abrahamova zaslíbeného dědictví - následuje ihned 11. kapitola, v níž Věkovitý hrdě předvádí světu svého nezničitelného dvojitého svědka, své dva svícny, dvojí světlo, nezničitelnou rodinu židů a pohanů promísenou v jednom jediném Těle.
*****
Je nicméně zcela jasné, že bude uvolněna ta nejstrašlivější šelma, která v závěrečném výbuchu svého hněvu zabije nejen jednoho, ale oba olivovníky Všemocného. Takže, co je ještě nového? Měli bychom si připomenout, že jeden z klíčových architektů hnutí New Age již před delší dobou prohlásil, že jediná naděje, jak dojít ke „slušnému světu“, spočívá v odstranění židovsko-křesťanské tradice. To, že jsou tyto bezpochyby bezbožné systémy současnosti strategicky namířeny proti oběma větvím olivovníku, by mělo pošťouchnout ty méně bdělé mezi věřícími z pohanů, aby si uvědomili, jak přesné je Ješuovo prohlášení, že "synové tohoto světa ... jsou rozumnější než synové světla" (Lk 16:8b).
Teď ale přicházíme k té nepohodlné části. Kdo by chtěl být mrtvým tělem ležícím na ulici - i kdyby to bylo jen na tři a půl dne? Celá ta představa je silně znepokojivá, kolektivně i jinak. K naší záchraně tedy nastoupila celá nová generace recyklovaných proroků s teorií, že tam stejně už nebudeme, ale že budeme na sedmiletém výletě někam do vnějšího prostoru do té doby, než se všechno zase uklidní. Myšlenka je to dobrá, má ale jeden malý háček. Není v Bibli. Nejen že se nepodaří sehnat "dva nebo tři svědky", kteří by tuto teorii potvrdili, ale upřímný student nenajde bez pomoci talentovaného žongléra s textem svědka ani jediného. Už jsme se toho dotkli v 7. kapitole, ale necitovali jsme zdroje. Jsou to dohady poměrně nové, necelých 200 let staré.
*****
Nemáme-li se příliš odchýlit od našeho hlavního záměru zkoumat Tělo, nemůžeme již věnovat pozornost dalším četným nebiblickým předpokladům, jež sloužily za základ defektní teorie "dvojího návratu". Postačí když řekneme, že církev z pohanů - nebo její velká část - by měla raději trochu studovat Písmo, nebo se setká s nepříjemnými důsledky toho, že to dělá příliš málo a příliš pozdě.
Ať už se jedná o matematickou statistiku, zákony fyziky či biblické verše, čestní badatelé nežonglují s daty podle toho, jak se jim to hodí. Berou je tak jak přicházejí. Signály, které si přejeme v této diskusi předat, tedy nejsou falešné, ale jsou celistvým předivem v tapiserii Písma od Genesis po Zjevení, které odráží Boží neměnný plán pro Jeho vztah s lidstvem. Mluví k nám o jedné rodině rostoucí společně, o jednom lidu zaslíbení toužícím společně, o jednom těle, či nevěstě, vyhlížející svého ženicha, o jednom lidu smlouvy ztotoženěným se svým Bohem a o dvou dřevech nyní neoddělitelně spojených v jedno, a samozřejmě, o dvou olivovnících naroubovaných do jednoho, očekávající, kdy se objeví jejich Pán.
